O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Adéla Babanová

Jméno
Adéla
Příjmení
Babanová
Narozen/a
1980
Místo narození
Praha
Působiště
Praha
Klíčová slova
film
instalace
video
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Adéla Babanová (1980) patří mezi přední představitele českých umělců (a umělkyň), kteří se zabývají politikou pohyblivého obrazu. Její tvorba je ukotvena zejména ve filmovém médiu, které autorka využívá ke zkoumání a nahlížení na aspekty spojené s pravdivostí a perspektivou – respektive subjektivitou vyprávění, osobní a kolektivní pamětí, temporalitou a jejich prolínáním ve vztahu vypravěče a skrumáží reálných (objektivně známých) a fiktivních předobrazů, které naraci a její pozdější interpretaci determinují. Převážná většina tvorby Adély Babanové vychází ze známých reálií – faktických událostí a příběhů, jejichž reálnou - archívní dokumentaci autorka často využívá ke stavbě nového příběhu, jeho upraveného převyprávění, či jako dokumentární složku daného narativu. Aktuálním příkladem je tomu dílo Návrat do Adriaportu (2013) - fiktivní film dokumentující reálný projekt profesora Karla Žlábka a Pragoprojektu z roku 1979, jehož cílem bylo za pomocí tunelu propojit tehdejší Československo s Jadranským mořem a vytvořit tak ze socialistického Československa přímořský stát. Za použití dobových reálií a obsáhlé archívní dokumentace Babanová pojednává o utopické vizi, a současně tuto vizi – příběh, přetváří do reálné historické události. Autorka zde poukazuje na sílu filmového média, jež je ve své podstatě vystavěna na lidské otevřenosti a touze tuto realitu přijímat jako pravdivou a nevědomky tak eliminovat křehkou hranici mezi realitou, fikcí, interpretací a domýšlením historických reálií, které se často v průběhu času, díky síle a povaze vyprávění, stávají sdílenou součástí kolektivní paměti.

 

S otázkou subjektivní a kolektivní paměti a možností jejich manipulace se setkáváme i v posledním z filmů autorky, Odkud spadla letuška?. Podobně jako v Návratu do Adriaportu, i v tomto případě se jedná o zpracování reálné události, konkrétně pak příběhu letušky Vesny Vulović, která jako jediná přežila pád letadla u České Kamenice. Film se v tomto případě soustředí zejména na rozhovor s letuškou, která po havárii ztratila paměť. Proces (nemožného) rozpomínání je zde prezentován jako forma manipulace, která se spíše nežli o pravdivost události pokouší o její umělé dotváření. Jediná svědkyně této události, jejíž role je chápána z pozice jakéhosi univerza pravdy, je zde prezentován jako slabý, ale za to jediný článek v utváření kolektivní paměti. Proces rozpomínání a paměť obecně pak jako snadno ovlivnitelná složka, jejíž význam v roli lidských dějin a chápání lidské historie je však zcela zásadní. Vzhledem k historickému kontextu lze na straně jedné, dílo číst z pohledu normalizační éry, jejímž cílem bylo udržet společnost ve víře pro režim příhodných pravd, na straně druhé, lze však na dílo nahlížet z politicky nezabarvené perspektivy, kdy je otázka utváření dějin a objektivních pravd věcí režimně nezávislou, instrumentální a dnes v mnoha ohledech velice aktuální.

 

Babanová ve svých filmech využívá specifického filmového jazyka, pro který je charakteristická historizující složka – dva její poslední filmy jsou situovány do období normalizace, a v současnosti chystaný nový filmový projekt se odehrává v roce 1964. Autorka tedy akcentuje dobovou estetiku, která se tak stává jedním z charakteristických prvků její tvorby. Inscenovaná realita se zde přirozeně prolíná s dobovými reáliemi a dále tak ztenčuje již tenkou hranici mezi realitou a fikcí, pamětí a příběhovostí, rozpomínáním a zapomněním. Pokud se i tak skrze postavy pokusíme najít hranice této tenké linky, jak tomu bylo v detektivním příběhu Ich hab hier eine Leiche (Já tam mám tělo) z roku 2012, výsledkem s největší pravděpodobností bude jen rozbor komplexních vztahů mezi postavami a jejich subjektivního pohledu, který multiplikuje vrstvy příběhu a poukazuje na fakt, že objektivní pohled na historii je věcí spíše subjektivního rozhodnutí, které je vystavěno na vědomém odmítnutí šedé zóny (grey zone), která je součástí jakéhokoliv ztvárnění a uchopení reality či jejích dějin.

Autor anotace
Markéta Stará Condeixa

Publikováno
2015

Profesní životopis

Vzdělání:
2000 - 2006 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér Nových médií, Grafiky a Konceptuální tvorby
2002 stáž na École Nationale 2002 Supérieure des Beaux-Arts, Paříž, Francie

Ceny a stipendia:
2015 Nejlepší dílo roku za film Návrat do Adriaportu udílené aktivitou Umělec má cenu
2014 finalistka Dorothea von Stetten Kunstpreis 2014, Bonn, Německo
2012 finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého
2011 finalistka Ceny 333 Národní Galerie v Praze, Praha
2002 LVMH Award, Prix des jeunes créateurs, tříměsíční rezidenční pobyt na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Paris

Výstavy

Samostatné výstavy
2014
Návrat do Adriaportu, Galerie Hlavního města Prahy, Collorado-Mansfeldský palác
Adéla Babanová, Zahorian&Co Gallery, Bratislava, Slovensko

2013
Odkud spadla letuška? SPZ Galerie, Praha

2012
Ich hab hier eine Leiche, Jiri Svestka Gallery Berlin, Německo

2011
Potížistky, Galerie Jiří Švestka, Praha
Nikomu to nepovedala, jedine samotnému kňazovi, Nitrianská Galéria / Galéria Bunker, Nitra

2010
Už šedesát let je mi třicet, Galerie Kostka, Meetfactory, Praha

2009
Polobozi, cyklus Start-Up, Galerie Hlavního města Prahy, U Zlatého prstenu
Za umělce roku jsem zvolila sebe, Galerie 35M2, Praha

2008
Interview Zurich, Galerie mladých, Brno
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2015
Between Democracies 1989-2014: Memory and commemoration, Constitution Hill, Johannesburg, Jihoafrická republika
Tektonika paměti, Dům umění města Brna

2014
Unwritten, Marres - House for Contemporary Culture, Maastricht, Holandsko
Republika postav, TranzitDisplay, Praha
7. nový zlínský salon, Zlín
Dorothea von Stetten Art Award, Kunstmuseum Bonn, Německo
MFF Karlovy Vary, projekce filmu Návrat do Adriaportu, nesoutěžní sekce Imagina
Monument - Frac, Basse-Normandie, Francie

2013
Screen For Loop, Barcelona, Španělsko
Certainty. Vision - Francke Foundation, Halle, Německo
MFDF Jihlava, projekce filmu Návrat do Adriaportu, nesoutěžní sekce
MFF Karlovy Vary, projekce filmu Já tam mám tělo, nesoutěžní sekce Imagina

2012
Finále ceny Jindřicha Chalupeckého, Dům umění, Brno
Umělec je vyvolený, Galerie TIC, Brno

2011
NG 333, finále, Národní galerie v Praze

2009
I don´t wanna die but I ain´t keen on living either /jako host Eugenia Percossi/, Karlin Studios, Praha
Bad Filming, Galerie U dobrého pastýře, Brno
Double Blind, FaVU, Brno

2007
Zůstane to mezi námi, Karlin Studios, Praha

2005
Essl Award, finalisté, Moderní galerie, AVU, Praha
Další realizace

Filmografie

 

Odkud spadla letuška?

hrané video, 13 min., HD, ČR, 2014
Scénář: Džian Baban
Režie: Adéla Babanová
Střih: Adéla Babanová, Hedvika Hansalová
Kamera: Jakub Halousek
Zvuk: Michaela Patríková
Sound design: Džian Baban
Produkce: Tomáš Vach, Adéla Babanová
Hrají: Réka Derzsi, Vladimír Brabec, Tomáš Petřík

 

Návrat do Adriaportu

hraný dokument, 14 min., PAL, ČR, 2013
Scénář: Džian Baban, Vojtěch Mašek
Režie: Adéla Babanová
Střih: Hedvika Hansalová, Adéla Babanová
Kamera: Jakub Halousek
Animace a postprodukce: Zdeněk Durdil, Adéla Babanová
Zvuk a hudba: Džian Baban
Produkce: Markéta Šalátová, Adéla Babanová, Tomáš Vach
Hrají: Dalimil Klapka, Tomáš Petřík, Filip Kaňkovský, Jiří Dvořák, Jana Voňková, Vladimír Tvrzník

 

Já tam mám tělo

hrané video, 1-kanálová projekce 32 min, nebo 4-kanálová projekce 4 x cca 7 min., HD, ČR, 2012
Režie: Adéla Babanová
Scénář: Džian Baban & Vojtěch Mašek
Kamera: Braňo Pažitka, Martin Ježek
Střih: Hedvika Hansalová
Zvuk: Michaela Patríková
Kostýmy: Tereza Kopecká
Architekt: David Dubenský
Masky: Jana Hrdinová, Hana Fraňková
Hudba: Džian Baban
Produkce: Tomáš Vach, Adéla Babanová
Hrají: Iveta Jiříčková, Marie Spurná, Gabriela Míčová, Lucie Roznětínská, Tomáš Petřík, Karel Heřmánek ml., Filip Kaňkovský

 

Už šedesát let je mi třicet

hraný dokument, 3-kanálová prostorová videoinstalace, 3 části, 8 min, PAL, ČR, 2010

Námět, scénář, režie, kamera, střih: Adéla Babanová
Zvuk, hudba: Džian Baban
Hrají: Hana Pitínová, Marcel Zachoval


Trilogie o umění

hraná videa, ČR, 2008 - 2009:
Zurich, 11.30 min,
Za umělce roku jsem zvolila sebe, 3 x 6 min smyčka,
Polobozi, 9.30 min,

Námět a scénář všech částí: Džian Baban, Vojtěch Mašek, Adéla Babanová
Režie, střih: Adéla Babanová
Kamera: Darko Stulić, Yvona Puflerová, Braňo Pažitka, Jan Šuster
Zvuk: Pete Charleton, Džian Baban
Hrají: Gabriela Míčová, Lucie Roznětínská, Kamil Švejda, Eva Leinweberová

Video

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv