O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Dalibor Chatrný

Jméno
Dalibor
Příjmení
Chatrný
Narozen/a
1925
Místo narození
Brno
Působiště
Brno
Web
www.chatrny.cz
Úmrtí
2012
Žil/a a pracoval/a v
Brno
Klíčová slova
body art
grafika
kresba
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Všestranný autor Dalibor Chatrný, vycházející z brněnské výtvarné scény, patří k nejvýraznějším a nejproduktivnějším představitelům poválečného abstraktního umění u nás. Kromě grafické tvorby, ze které vychází a k níž se celý život vztahuje, používá Chatrný širokou škálu dalších způsobů vyjádření, přičemž důsledně ohledává hraniční možnosti média, s nímž v danou chvíli pracuje, a zkoumá všechny jeho aspekty. Kromě klasických výtvarných prostředků se intuitivně přiblížil dobově aktuálním projevům akčního a konceptuálního umění a promýšlel vztah výtvarné tvorby k imanentním přírodním silám a krajině. Dlouhodobě se zabývá souvislostí sémantických obsahů slov a jejich možné vizuální podoby. Kromě výtvarných interpretací fotografií je i autorem několika audiovizuálních realizací.

 

V cyklech abstraktních dřevořezů ze začátku šedesátých let (Štěpení, 1961; Signály, 1962), jejichž výsledkem byly kromě grafických listů i tiskové matrice coby autonomní výtvarná díla, rytmizoval obrazový prostor jednoduchými geometrickými tvary. Souběžně s cykly temperových a akronexových maleb dospěl v roce 1963 k radikálnímu omezení autorského subjektu v cyklu kreseb magnetem, v nichž tušová stopa vznikala tahem obarvených železných pilin po ploše papíru. Roli tvůrce zcela eliminoval o tři roky později, kdy vystavil signovaný list papíru bez jakéhokoliv autorského zásahu. Kolem poloviny šedesátých let rozvíjel zájem o samotný tvůrčí proces v cyklech částečně domalovávaných reliéfních grafik (Režrot, 1966), kombinujících techniky slepotisku a koláže s nalezenými technickými materiály.

 

Práce s otisky a rytmem mřížek přivedly Chatrného v druhé polovině dekády k souborům perforovaných grafik, stírajících hranici mezi vytvářeným geometrickým záznamem a poškozováním protrhávaného papíru. V té době se zásadním způsobem rozšířil rejstřík výtvarných prostředků, se kterými Chatrný pracoval. Kromě tří experimentálních filmů, jež vznikly ve spolupráci s hudebním skladatelem Aloisem Simandlem Piňosem (Statická hudba, Geneze, Mříže, všechny 1970) a které byly určené ke společné projekci v podobě audiovizuálního triptychu, hraje v jeho tvorbě klíčovou roli osmihodinová výstava v Procházkově síni brněnského Domu umění v listopadu 1970. Tu vytvářeli návštěvníci galerie, propojující přichystané kovové a plexisklové válce sítí provázků. Ojedinělá živá akce přesáhla výstavní prostor, když publikum propojilo objekty v interiéru s bustou v parku před galerií.

 

Kresbu v prostoru bílými provázky uplatnil Chatrný kromě výstavy v Jihlavě, jež proběhla rok po brněnské, v některých obrazech-objektech (dvě desky spojené provázky obrazu Bez názvu, 1970) a grafických cyklech (Šňůrové projekty, 1970). Od konce šedesátých let se Chatrný zabýval uplatněním magnetické síly v subtilních a proměnlivých objektech (Bez názvu (Dvě situace), 1970; Magnetické skříňky, 1972). Brzy na to začaly vznikat fotografie, na nichž autor experimentuje s magnety a železnými pilinami (Magnety v zubech, 1973), jako dokumentace radikálního průzkumu organického chování technického materiálu a jeho možné symbiózy s různými částmi lidského těla.

 

Chatrný se též přiblížil land-artu: kromě skutečných krajinných realizací (Zrcadla v krajině, 1974) i v řadě utopických projektů negativních a vzdušných plastik, v nichž si autorsky přivlastňoval celé výseky reálného prostoru (Projekty vzduchových plastik do atmosféry, 1973). V době nastupující normalizace rozvíjel svůj zájem o autorské knihy a o použití textu ve vizuálním umění. Zájem o literaturu se promítl v častém citování prozaických i poetických děl; například v polovině šedesátých let použil Chatrný texty Paula Celana na tušových kresbách, v roce 1982 složil poctu Robertu Musilovi, když jeho Muže bez vlastností přepisoval přes stránky Atlasu chorob a škůdců kulturních rostlin. Vedle využití úryvků z literárních děl vzniklo ohromné množství prací na papíře zkoumajících významy slov a asociace, jež vyvolávají (Pokyny malířům pokojů, 1972; O barvách, 1972).

 

Často jen minimálními zásahy přepracovával Chatrný od sedmdesátých let fotografie jiných autorů, když například měnil vztahy mezi zachycenými objekty a osobami jejich provázáním liniemi a provázky (Fotografie interpretovaná provázkem, 1978), nebo v souborech fotografických koláží (Redukované portréty, 1978). Hlavním principům své tvorby zůstává Chatrný věrný i v pozdějších letech a dále je obohacuje například o kresbu oběma rukama (dvacetimetrová realizace A deux mains – Neopakovatelno, 1987); principy automatismu rozvíjel v devadesátých letech také v rozsáhlém cyklu Kreseb s překážkami. Jako zdroj stále aktuálních tvůrčích přístupů a jako jednotný a organický celek uchopil Chatrný své vlastní práce několika předchozích desetiletí v kolážích sestavovaných z fragmentů svých starších děl (Souborné dílo, 2000).

Autor anotace
Jakub Hauser

Publikováno
2010

Profesní životopis

Vzdělání:
1949-1953 AVU Praha (Vladimír Sychra, Vladimír Silovský)
1945-1949 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
(Cyril Bouda, Martin Salcman, Josef Sejpka, František Kovárna, Karel Lidický)

Zaměstnání:
1992-1994 pedagog na katedře scénografie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně
1992-1993 pedagog v ateliéru konceptuálních tendencí na Fakultě výtvarných umění v Brně
1990-1992 pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze
1963-1986 pedagog na oddělení propagační grafiky SUPŠ Brno

Ceny:
2001 Cena Sdružení A - R, Christmas, Bratislava
2000 Cena Michala Ranného, Moravská galerie Brno
1997 Cena Vl. Boudníka za rok 1996, Hlavní město Praha
1985 Cena 4. Biennale europänischen Grafik, Baden - Baden
1968 Cena 1. bienále Výzkumu grafiky, Galerie Vysočiny Jihlava
1960 Cena Antonína Procházky, Jihomoravský KNV
Členství ve skupinách zařazených do databáze
Klub konkretistů
Měkkohlaví
Umělecká beseda
Členství ve skupinách nezařazených do databáze
TTklub

Výstavy

Samostatné výstavy
2012
Geofyzikální ústav AV ČR, Prague

2011
Památník Leoše Janáčka MZM, Brno
Galerie Závodný, Mikulov
Muzeum moderního umění, Olomouc
Topičův salon, Prague

2010
Galerie města Trutnova, Trutnov

2009
Galerie Ars, Brno
Galerie z ruky, Křížovice
Horácká galerie (s Bohuslavou Olešovou a Zdeňkem Šplíchalem), Nové Město
Galerie Malovaný dům (s Bohuslavou Olešovou a Zdeňkem Šplíchalem), Třebíč
Galerie Brno, Brno
Galéria umenie, Nové Zamky (Slovensko)
Muzeum Kampa, Praha

2008
Galerie Via art, Praha
Galerie Štenberk, Štenberk,

2007
Galerie na bidýlku, Brno
Galerie Patro, Olomouc

2006
Galerie Chagall, Ostrava
Galerie Benedikta Rejta, Louny

2005
Dům umění (s Jiřím Valochem a Nikosem Armutidisem), Opava
Dům umění, Brno
foyer Městského divadla, Ústí nad Labem

2003
Zlín, Krajská galerie výtvarného umění, Grafický kabinet, Dílo Dalibora Chatrného ve sbírce Jiřího Valocha

2002
Třebíč, Malovaný dům, Trojí koncept, s N. Armutidisem a J. Valochem, Brno, Galerie ARS

2001
Liberec, Malá výstavní síň fotografie, interpretované fotografie J. Štreita
Uherské Hradiště, Portál - Dům Knihy, s Danou Chatrnou

2000
České Budějovice, Dům umění, Texty
Brno, Moravská galerie, Náhoda setkání, Cena Michala Ranného
Brno, Galerie střepy, práce z 1. pol. 60 let
Brno, Moravská galerie, Návrh na houpací pomník, Prostor pro jedno dílo
Brno, Dům pánů z Fanálu, 3 audiovizuální skladby, spolu s A. Piňosem

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

bibliografie viz:

www.gbr.cz/index.php

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006-2015
Tyto stránky byly archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv