O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Dana Sahánková

Jméno
Dana
Příjmení
Sahánková
Narozen/a
1984
Místo narození
Praha
Působiště
Praha, Všenory
Web
www.sahankova.com
Klíčová slova
fotografie
kresba
malba
objekt
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Dana Sahánková se svou tvorbou zařazuje mezi výrazné autorky nejmladší, tzv. nulté generace, pro kterou aktualizovala médium kresby. Právě v kresbě si Sahánková osvojila výrazový potenciál spočívající ve svébytné ikonografii a poetice, jež nelze vnímat a myslet bez autentických obsahů, které postihují a vyjevují. Přechod od studijní kresby k vlastnímu výrazu se uskutečnil v letech 2006-08 ještě v době studií v ateliéru kresby na pražské AVU (prof. Jitka Svobodová, odb. as. Jiří Petrbok). Tehdy se v kresbách stále více objevovalo téma samostatné figury, zpravidla dítěte, a zvířete. Dítě ve vztahu ke zvířeti tu bylo konfrontováno s prvními zkušenostmi, jež zasahují a proměňují jeho vědomí. Zkušenostní erozi plynoucí z odvrácené strany poznání postavila autorka na polaritách nevinné hry a násilí. Přesmyčka hračky, jako testovacího nástroje poznání a domácího mazlíčka, který se mění z hračky v objekt zkoumání i v model zrození a smrti, referuje o fázích dětské socializace. Přirozené přírodní cykly jsou nahlíženy jako krutý svět (např. rozmnožování koček), rituál starosti o přežití jako personifikovaný vztah dominance a oběti (cyklus Oběti, 2008). To, co tvořilo rámec domova (dítě, zvíře, rodina), nenávratně mění své rysy.

V letech 2009-10 rozvinula autorka své kresby do komplikovanějších scén a kompozic. Ty přirozeně vyplynuly ze složitějších, méně jednoznačných vztahových struktur, kterými se Sahánková začala v té době zabývat. Byly to především otázky spojené se statutem rodově či druhově spřízněného kolektivu a jeho vnitřních diferencí a proměn – rodiny a smečky (Smečka, 2010; Rodina, 2010). Rovina hierarchizace vztahů a jejích proměn uvnitř lidského a zvířecího společenství se analogicky projevila také v řešení vztahu samotné kresby k obrazovému formátu a obrazového formátu ke stěně. Autorka jako by tematizovala samotný proces „hledání rámce“ pod vlivem změny vědomí na základě v čase odžívané zkušenosti. Rámec zázemí – rodina – tu ztrácí svou samozřejmost, stejně jako obrazový rámec ztrácí svou automatickou vymezenost a komplikuje se. Odtud motivy „osrstěné rodiny“, co by nedělitelného celku, který ale začíná být pociťován jako anomálie, odtud také překrývání nebo vymazávání (mizení) motivů, jako metafora starého, odeznívajícího vědomí, které je nahrazováno poznáním novým. Téma vyvrcholilo autorčinou diplomovou prací věnovanou Soužití (2011). Metafyzická úzkost z přicházejících změn se promítla do fragmentace motivů a do jejich znejasnění procesem fúzí a srostlic. Jako osvobozující moment se naopak jevila stále více akcentovaná čistě bílá plocha papíru a plátna otevírající prostor pro „jiné“ a „nové“.

V letech 2012-14 autorka přistoupila k negaci „domova“ jako prostoru „bez rozlišení“, kde se mísí prostorové i symbolické dimenze (exteriér/ interiér; uvnitř/ vně; divoká zvířata v kulisách bytu apod.). Rámcem hájemství prorostla divoká příroda a s ní nová úzkost, úzkost ze svobody. Ta se projevila také v cyklu Vyslanci chaosu (2012), který tematizuje a vyhrocuje nesoulad v motivech konfrontací a konfliktů. Autorka si pozorně všímá účelové deformace zvířete při zastrašování, při útoku, ale i při obraně či signalizaci podřízenosti. Pozorováním zvířecího světa sbírá zkušenosti přesně tak, jako to svého času požadovala pro obrodu lidské vnímavosti fenomenologie, především Maurice Merleau-Ponty. Kresba sama se stává postojem, gestem, zuby, nehty a drápy.

Velké kompozice se mění na temně sjednocené „paměťové krajiny“ připomínající skladiště vědomí, místo, kde se nahromadilo velké množství nereflektovaných prožitků, informací a dat. Bílá plocha zde už pouze bodově prosvítá, tak jako září hvězdy na obloze nebo otvory perforací ve tmě (Bez názvu IV-IV, 2012-13). Před divákem visí obraz jako opona totalizující jeho vlastní zátěžovou minulost. Pouze vertikální spáry naznačují, že za pomyslnou oponou se rozevírá další nový prostor. Prostor osobní svobody, pro jehož objevení je důležité a směrodatné vlastní rozhodnutí učinit krok a oponu rozevřít. 

Autor anotace
Petr Vaňous

Publikováno
2015

Profesní životopis

Vzdělání:
 
2005–2011
AVU v Praze, atelier kresby Jitky Svobodové
2009
atelier nových médií 2 Veroniky Bromové
2008
Ecole Nationale Supérieure d’art, Dijon, Francie
2003–2005
Fakulta architektury, ČVUT, Praha
 
Ocenění:
 
2012
finalistka Ceny kritiky za mladou malbu, Galerie Kritiků, Praha

Výstavy

Samostatné výstavy
2014
Mezi podlahou a stropem, Galerie Dole, Ostrava
Odraz světla, odraz tmy, Galerie Altán Klamovka, Praha

2013
INFP(snílek)/INFJ(umělec), Galerie OFF/FORMAT, Brno (s Nikolou Čulíkem)
Cave bestias, Galerie Kaple, Valašské Meziříčí

2012
Unus mundus, Galerie Půda, Jihlava

2011
Nadaleko, Galerie 35m2, Praha (s J. Střížkovou)

2010
Chtěla bych to vědět, Dům U Zlatého prstenu, GHMP, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2015
Jehla v kupce sena, Topičův salon, Praha

2014
Drak se probouzí, Palác Kinských, Národní galerie, Praha
REkonstrukce, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
NULLA DIES SINE LINEA, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

2013
Já - je někdo jiný, Galerie kritiků, Praha
Ich - ist ein anderer, Galerie VNG AG, Leipzig, Německo

2012
6. Zlínský salon mladých, Dům umění, Zlín
Kurace / Kresby na lodi, Galerie Avoid, Praha
Cukr & Bič, Městská galerie, Litomyšl
Second season, AMoYA, Praha
5. ročník Ceny kritiky za mladou malbu (finalisté), Galerie kritiků, Praha

2011
Česká malba generace nultých let 21. století, Wannieck Gallery, Brno
Diplomanti AVU, Karlin Hall, Praha

2010
Šťavnatý odkaz, Trafo galerie, Praha

2009
Sériová monogamie, Galerie AVU, Praha

2008
Pacientův pacient, Galerie Jána Šmoka, Jihlava

2007
11 + 2, Dům umění, Opava
Zastoupení ve sbírkách
Sbírka současného umění, Richard Adam Gallery, Brno

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

Vaňous, Petr: Jehla v kupce sena (katalog výstavy), Topičův salon, Praha 2015

Mikolášek, Martin: Mezi podlahou a stropem, Galerie Dole, Ostrava 2014

Navrátil, Ondřej: Nikola Čulík – Dana Sahánková/ INFP (snílek) INFJ (umělec), katalogová pozvánka, Galerie OFFormát, Brno, 2013

Ptáček, Jiří: Dana Sahánková (heslo), katalog VI. Zlínského salonu mladých, 2012

Čiháková Noshiro, Vlasta (Ed.): Cena kritiky za mladou malbu 2012 (katalog), Galerie Kritiků, Praha 2012

Články, média, internet

Vaňous, Petr: Kouzlo a hrůza zkušenosti, Revolver revue, roč. 27, 86/ 2012, s. 44 – 55

Šeborová, Silvie: Nultá generace, Art & Antiques 11/ 2011, s. 8 - 12

Černá, Kateřina: Portfolio: Dana Sahánková, Art & Antiques 11/ 2011, s. 28-29

Kubíčková, Klára: Malířka, která je součástí smečky, má dobře našlápnuto, iDNES.cz, 28. července 2010

Jirousová, Věra: Co se děje mezi dívkou a smečkou, Deník Referendum, 23. 7. 2010

Jiné kritické texty

http://www.rozhlas.cz/radiowave/session/_zprava/754438

https://www.youtube.com/watch?v=qcA11iFW9p4

http://www.artcasopis.cz/clanky/dana-sahankova

http://kultura.idnes.cz/recenze-malirka-ktera-je-soucasti-smecky-ma-dobre-naslapnuto-p5g-/vytvarne-umeni.aspx?c=A100727_172702_vytvarneum_jaz

http://denikreferendum.cz/clanek/4989-co-se-deje-mezi-divkou-a-smeckou

http://old.avu.cz/~sahankova/texty.html

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv