2. manifestace aktuálního umění

datum konání: 23. 5. 1965

místo konání: Nový Svět, okolí hotelu Savoy, okolí PKOJF (Park kultury a oddechu J. Fučíka), Praha, ČSSR

účastníci akce: Milan Knížák ve spolupráci se členy skupiny Aktual (Vít Mach, Soňa Švecová, Jan Trtílek), náhodní a pozvaní hosté

Popis akce zkráceně podle textu Milana Knížáka:

Akce začíná v neděli v 10.00 v ulici Nový Svět přednáškou Milana Knížáka na téma: druhý atomový výbuch v Číně a jeho vliv na vývoj umění. M. Knížák z monografie o umění renesance vytrhává listy a rozdává je účastníkům. Na zemi leží hromada obrazů a knih, jež jsou ničeny a poté naházeny oknem do již přeplněné přízemní místnosti. Je slyšet jak někdo střílí z revolveru. Účastníci jsou vedeni ulicí ke zdi na níž visí části bytového zařízení: postel, stůl, židle, kamna atp. Prostranství před zdí je poseto spoustou barevných oděvů. Na zdi zavěšené objekty padají dolů a rozbíjejí se. Účastníci a organizátoři je poté uklízí do již zmíněné přízemní místnosti. Na okně místnosti je namalován obličej.

Ulice je poseta 5 000 - 10 000 papíry - listy z televizních scénářů. Drobně mží. Navlhlé papíry slouží ke koulování, poté následuje rychlý úklid. (VB celou akci zakázala, Milan Knížák, ale příslušníky VB přesvědčil, že uklízení musí trvat alespoň hodinu. Pod rouškou tohoto úklidu se vlastně celá akce mohla konat. Překotné uklízení se tak stalo součástí akce.)

Asi 70 účastníků akce vstupuje dlouhou, temnou a úzkou chodbou do místnosti velké asi 4,5 x 5 m, naplněné sem uklizenými předměty. Jsou zde namačkáni. Je ohlášen koncert aktuální hudby. Místnost se naplní monotonním hučením nevyladěného rádia. Na gramofonu je přehrávána poškrábaná a polepená deska. Deska se láme, její jednotlivé části jsou dále přehrávány. Účastníci škrábou po desce a začnou vytvářet vlastní hudbu s pomocí okolo ležících věcí. Buší do nábytku, pokoušejí se jej povalit, křičí a ječí. Hluk je k zešílení. Pořadatelé rychle vyhánějí oknem i dveřmi účastníky ven. Místnost se okamžitě vyprázdní.

Na volném prostranství vedle vysoké zdi je připravováno třetí číslo časopisu Aktual. Na jeho tvorbě se všichni podílejí. Časopis je brzy hotov a je věnován právě zvolené královně krásy, kterou je desetiletá dívenka, ta se zdráhá převzít balík mokrého a umazaného papíru a tiskne se blíže k matce. Musí být zvolena jiná královna krásy.

Účastníci jdou zpět k domu č. 19, jehož dveře jsou otevřené. Každý obdrží svíčku a vstoupí. Plamenem svíček se dají vytvářet fantastické fresky na klenbu sklepa. Mezi účastníky se prodírá dívka s krabicí a prodává pouťové štěstí - obálky s rozkazy: volej telefonní číslo 3546785 a diskutuj na téma: zbytečnost umění, volej číslo 845693 a diskutuj na téma: úsměv Mony Lisy a třetí světová válka, volej číslo 935927 a diskutuj na téma: pohlavní výtok a jeho vliv na vývoj manželství, volej číslo 999446 a diskutuj na téma: je smrt umění ?

Svíčky jsou zhasnuty, je slyšet, jak někde v rohu bublá pramínek. Je slyšet několik výstřelů. Lidé vycházejí, u vchodu obdrží pečený brambor. Účastníci stojí před vchodem a jedí brambory. Je jim ukazována fotografie terezínského ghetta.

Policie, jak v uniformě, tak v civilu sleduje každé jednání. Aby ušli nepříjemnému pocitu sledování, účastníci se rozcházejí.

Asi za deset minut se účastníci znovu setkávají před hotelem Savoy. Od něj jdou do parku na vyvýšené prostranství. Zde je jim postupně ukazován text s pokyny: 1. Sesbírej dřevo a kameny a spolu s ostatními připrav ohniště. 2. Postav se do vyznačeného kruhu, je od ohniště vzdálen 3 m. 3. Na pokyn začni zpívat následující písně: Já do lesa nepojedu, Včera neděle byla, Pásol Jano tri voly u hája. Štíhlá dívka s dlouhými vlasy, oblečená v černém plášti a ze zlatými střevíčky přichází k ohni a postupně si sundává části oblečení a hází je do ohně. Nakonec zůstane jen v trikotu a odchází. Oheň plane vysokými plameny.

Účastníci jsou vyzváni, aby dívku napodobili. Jsou nerozhodní.

Ozve se smích. Někdo hodí do ohně kapesník, jiný vázanku, nějaká dívka kalhotky a punčochy, do ohně je vhozena i 10. korunová bankovka. Oheň dohořívá, zavládne klid a ticho. Účastníkům je oznámeno pokračování akce v 18.00 na konečné tramvaje č. 6 a PKOJF.

Na stromě v blízkosti zastávky visí buřty, připraven je i chléb, na stromě je připevněn plakát s nápisem:

Aktuální hra.

Účastníci přijdou k řece, kde plave míč. Kameny ho donutí připlout ke břehu a vyloví ho. Pak s ním hrají kopanou. Po zápase nas.bírají dříví a rozdělají oheň, opékají si buřty a jinak se veselí, veselí, veselí, veselí, veselí, veselí, veselí, veselí.

Proved'! Staň se tvůrcem.

Okolo deváté hodiny večer se účastníci vrátí. Míč jim uplaval.

Součástí této komplexní a rozsáhlá akce, podrobně popsané Milanem Knížákem, je i většina jeho dalších aktivit v té době rozvíjených: aktualizované šaty, destruovaná hudba, publikace Aktual, tvorba environmentů atd. Smyslem akce však není předvedení všech aktivit Milana Knížáka, nýbrž spočívá spíše v překračování hranic mezi uměním, každodenním životem, hrou a rituálním obřadem. Snahou Milana Knížáka je ukázat, že mezi těmito oblastmi lze přecházet a uvažovat o jejich prolínání. Přechod mezi těmito způsoby prožívání se děje právě pomocí této bohatě strukturované akce.

V účastnících se má hrou probudit schopnost vystoupit ze stereotypů každodenního života, naučit se, díky otevřenosti, jež hra poskytuje, nově oceňovat i prosté životní zážitky. Protože však stereotypy, určité vzorce chování, nejsou samy o sobě něčím negativním, nebot nám umožňují přehledně organizovat oblasti našeho prožívání, máme snahu neustále se k nim vracet. Náročnost této akce (a také ostatních akcí Milana Knížáka) spočívá v tom, že vyžaduje dlouhodobé udržení onoho otevřeného postoje, kdy jsme vystaveni tlaku nových a neočekávaných podnětů. Díky tomuto otevřenému postoji tak vcelku nenáročnými prostředky může ve svých akcích Milan Knížák dosahovat vysokého účinku.

Mgr. Kamil Nábělek

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Praha, 1996