Atentát na kulturu

1967 - pol. 70. let (hudba a text z r.1967)

Dílo je součástí série partitur skupiny Aktual

Papír, vlna, tuš, fix

Strojopisný text písně Atentát na kulturu s ručně psaným notovým zápisem a poznámkami pro provedení skladby. Na listu papíru dole jsou navázány krátké ústřižky barevných vln.

Skladby skupiny Aktual a působení této skupiny tvoří zvláštní kapitolu v hudebních aktivitách Milana Knížáka. Skupina Aktual vznikla v roce 1967 v Mariánských Lázních (název je pozdější, skupina se nejdříve jmenovala Apoštolové, poté Děti bolševismu a teprve nakonec Aktual). Podle slov Milana Knížáka (text Kapela Aktual) zakládající členové kapely téměř neuměli hrát a nebyli tedy schopni odposloucháváním z desek přejmout skladby zahraničních skupin. Proto Milan Knížák začal psát skladby a texty pro potřeby souboru sám, jen s minimálními znalostmi o světové produkci beatové a rockové hudby. Jak dále uvádí Milan Knížák na hudbu skupiny Aktual se nedalo tančit ani se nedala příliš poslouchat. Byla drásající množstvím decibelů i svým samotným pojetím. Disonantní skrumáže tónů, melodie vedené hráči hudebně nevzdělanými a neovládajícími své nástroje nebo používajícími netradiční nástroje: sirénu, motocykl, vrtačku, sekeru. sudy, kusy želez nebo poničené hudební nástroje. Někdy byly použity již existující melodie ve spojení s odlišným textem. Jak píše Milan Knížák ve výše uvedeném textu, texty většinou psané jím samým byly směsicí humoru, parodií, výkřiků, hesel a vážně míněných snů a tužeb. Měly, podle jeho slov, zesměšňovat především samy sebe a pak teprve to, do čeho se chtěly strefit. Skupina měla velmi málo koncertů (viz první díl dokumentace s.47). Jak píše Milan Knížák (text Jak vznikaly písně pro kapelu Aktual). skladby pro skupinu Aktual byly velmi jednoduché, většinou jen dva akordy (Apoštolové, Atentát na kulturu, Miluji tebe a Lenina, Staňte se prasetem) některá měly dokonce jen jeden. Ve většině skladeb se akordy ani nehrály, jednotlivé nástroje hrály jen tóny, jenž čas od času daly dohromady akord (Koks, Narkomanova milostná píseň, Krysy táhnou do boje atd.). Skladby opakující krátké fráze (Opatři si kočku, Život je boj) se zpívaly unisono. Jiné skladby (např. Uyznání) byly jen výkřiky, křičenou nebo polozpívanou melodií, doprovázenou nejrůznějšími zvuky: rachotem motocyklu, sirénou, pískotem zesilovačů, tlukotem na sudy, třeskotem skla, vrtáním, sekáním, bušením apod.

Podle svých slov se Milan Knížák vždy snažil o maximální jednotu textu a hudby. V některých písních použil cizí melodie (Děti bolševismu, Bolševičtí bozi atd.). U jiných skladbách vytvořil melodii připomínající určitý typ písně (Staňte se prasetem, Pochod Aktuálů atd.), případně se části známé melodie zvrátily v něco jiného (Hudba je škodlivá). Některé skladby počítaly s falešností jak v ladění nástrojů, tak i ve zpěvu. Písně vznikaly pro určité nástrojové obsazení. Objevovaly se elektrifikované i neelektrifikované nástroje, docházelo k setkání hudebního zvuku s nehudebním projevem (nehudební nástroje. hráči bez hudebního sluchu i citu pro rytmus). Mnohé z písní postrádaly obvyklou písňovou formu, nerespektovaly tóniny, některé skladby měly nerockové rytmy (valčík, polka. pochod) a byly často záměrně triviální. Vedle velmi hlasitých písní (Koks, Krysy táhnou do boje, Život je boj) se prosazovaly i neelektrifikované nástroje (Jak by to bylo božský), sborový zpěv bez doprovodu (Město Aktuálů) a nakonec "hraní bez hraní" (Skladba pro bicí a mnoho dirigentů, v níž z nástrojů zbyly jen bicí a hráči se mění v ukazující dirigenty.) Ke konci Milan Knížák téměř přestal počítat s elektrifikovanými nástroji a chtěl komponovat nebo provádět skladby se sborem, pouze za doprovodu jednoduchých bicích (Vyslanci z kosmu) nebo naopak nepoužívat žádné rytmické nástroje, skladby by byly polyfonní neopakující se melodií. V některých skladbách vycházel ze svých jiných dřívějších hudebních aktivit (např. skladba Prznění národních písní vycházela z destruované hudby z let 1963-65). Později jej začala. jak píše, stále více zajímat hudba jen s minimem zvuku nebo vůbec beze zvuku.

Podle slov Milana Knížáka, skladby pro skupiny Aktual se vyznačovaly rysy, jež se projevovaly již v jeho raných skladatelských pokusech - tendencí k disharmonii a atonalitě. J. Štastný v textu o hudební tvorbě Milana Knížáka (katalog Milan Knížák 1953 - 88, Dům pánů z Kunštátu, Brno, ČSSR, 1989) charakterizoval další rysy jeho tvorby: obliba oktávových a septimových kroků, příkré disonance, lapidární rytmus, nevázanost na tradiční formová schémata, zvuková agresivita. Tyto uvedené formální rysy pak spolu se sklonem k nadsázce a ironii dodávají skladbám a vystoupením skupiny Aktual zvláštní a v rámci tehdejší hudební scény stěží zařaditelný charakter.

Tvorba skupiny Aktual je jen kuse dokumentována a z velké většiny ztracena. Krom textů se zachovalo jen několik torz hudebních nahrávek. Roku 1968 byl v edici Aktual vydán Zpěvník Aktual v nákladu cca 20 kusů. roku 1970 pak Zpěvník (2) v nákladu cca 10 kusů. Z roku 1971 pochází. 16 mm, čb. film, zaznamenávající koncert v Holubíně, roku 1972 vyšel v edici Aktual magnetofonový pásek Some songs of Aktual band.

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996