Destruovaná partitura skladby Poem

První pol. 70.let.

Dílo je součástí rozsáhlého souboru Destruovaná hudba

Notový záznam skladby Zdeňka Fibicha Poem je Milanem Knížákem výrazně upraven. Řádky partitury jsou v celé ploše začerněny. Ponechán je pouze jeden motiv, kterému je předepsáno stonásobné opakování.

Destruovaná hudba se neomezuje jen na zasahování do gramofonových desek. Notové hudební záznamy se rovněž stávají předmětem úprav. Milan Knížák popisuje tuto část své tvorby ve svém textu Destruovaná hudba takto: "Později jsem začal stejným způsobem (tj. stejným způsobem jako gramofonové desky, pozn. K.N.) pracovat i s partiturami. Vymazával jsem některé noty, předznamenání a další značky, celé takty (a tím určoval rytmus), přikresloval noty a předznamenání, měnil tempa apod. Také jsem měnil pořadí taktů, hrál skladby pozpátku, převracel řádky, slepoval dohromady nejrůznější části různých partitur atp."

Destruovaná hudba znamenala vlastně i nový druh přístupu k hudbě. Úmyslné popírání některých formálních principů (či jejich ironické zlehčování) může být sice označeno jako destrukce, zároveň však dává vzniknout novým útvarům. Vzniká nový typ hudby, respektive našeho přístupu k hudbě, který umožňuje i jevy jindy považované za mimohudební vnímat jako hudbu. Tento základní přístup k hudbě, promýšlení jejího nového vymezení pomocí "nehudebnosti", hudební experimenty, hledání nových souvislostí a především svými konceptuálními kompozicemi se Milan Knížák bez předběžného záměru doplňuje s tvorbou umělců hnutí Fluxus (např. J. Cage).

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996