Divadlo

listopad 1976, Praha Václavské náměstí
„Chovám se přesně podle předem napsaného scénáře. Gesta a pohyby jsou voleny tak, aby nikdo z kolemjdoucích netušil, že sleduje  ‚představení ‘.“(JK)

Příklad „neviditelného“ akčního umění, kde Jiří Kovanda sehrává představení v podobě gest nerozeznatelných od obvyklého chování člověka na ulici. Kovanda zde klade otázky po hranici osobního a veřejného a po vztahu mezi „obyčejným“ a „uměleckým“. Neoficiální akční umění se v socialistickém režimu odehrávalo buď ve veřejném prostoru, čímž riskovalo perzekuci, nebo se stahovalo do soukromých prostor do okruhu mezi známé a přátele. Kovandovo Divadlo se pohybuje na pomezí obou těchto prostředí.