Jehelníčky (každodenní voodoo)

Na počátku této série stojí Jehelníček – otec (každodenní voodoo) již z roku 1999. Tehdy zdánlivě osamocená realizace představovala autorovu reakci na krizovou situaci v jeho rodině. Drobná figurka zobrazující otce sehrála roli jakéhosi katarzního mechanismu, do jisté míry tento problém materializovala. Další jehelníčky, které následovaly s určitým odstupem, reprezentují příběhy z bezprostředního okolí bytu Jiřího Černického v pražské čtvrti Libeň. Trpělivé zaznamenávání osob a banálních situací lze chápat jako umělcovu opatrnou rekognoskaci terénu, zabydlování se v daném sociálním prostředí a v neposlední řadě také budování vícesměrné dějové struktury. Tato pro Černického charakteristická multičasovost, nebo ještě lépe kolísavá dimenzionalita, se projevuje i v samotné formální skladbě série Jehelníčků. Iniciačním bodem každého objektu je vždy konkrétní situace a její fotografický záznam. Teprve potom přichází na řadu rukodělná a velice pracná výroba textilních miniatur. Dalším podstatným momentem v procesu budování diskursivního rámce tohoto artefaktu se potom stává zpětné zasíťování jednotlivých záběrů a scén. To se děje prostřednictvím sekundární fotodokumentace nebo budováním nových vztahů mezi objekty při instalaci v galerijním prostředí. Referenční kruh se tak uzavírá, ovšem právě v takovém tvaru, který dovoluje či dokonce iniciuje divákovu participaci na interpretačním rámci díla.