Místnosti

první místnost: běžné bytové zařízení, obvyklé doplňky bytu - stůl, židle, skříň, křeslo, stolek s televizí, porcelánová konvice, šálky, talíře, plášt, boty. obraz - vše pokryto akrylovými barvami

druhá místnost: beton

Stav díla: dílo po výstavě zničeno

Instalaci tvoří dvě místnosti. První místnost (přesný název: Obraz malovaný na místnost) je zařízena běžně dostupným nábytkem a obvyklými předměty. Celá místnost (tj. předměty. stěny, podlaha i strop) je pokryta skvrnami výrazných barev či jednoduchým dekorem. Druhá místnost je obdobou místnosti první, nábytek je však nahrazen betonovými odlitky jednoduchých tvarů. Rozmístění betonového odlitků v druhé místnosti odpovídá rozmístění nábytku v první místnosti. Tvary betonových odlitků jsou podobny původnímu nábytku, jsou však zjednodušeny a provedeny v geometrických formách. Nábytek i místnost zůstávají v původní barvě betonu.

Instalace Místnosti je příkladem obtížné zařaditelnosti jednotlivých děl Milana Knížáka. Zařízení místnosti je spolu s návrhem nábytku předvedeno ve formě instalace. Tzv. užitná tvorba (v tomto případě práce s nábytkem a bytovým zařízením) se natolik přirozeně prolíná s volnou tvorbou, že nelze mezi nimi vést hranici. Již v počátcích své tvorby Milan Knížák tyto dvě oblasti propojuje zcela záměrně (aktualizované oděvy, návrhy módy, šperky z odpadového materiálu apod.). V té době také Milan Knížák používá nábytek různě barevně upravený. (Např. židle natřená z jedné poloviny černou a z druhé poloviny bílou barvou nebo Socha stolu 1964 - bíle natřený prostřený stůl.) Díla tohoto druhu získávají svůj plný smysl v souvislostech s Knížákovými akcemi. Akce jednak vytvářejí jejich další interpretační rovinu. (Aktualizované oděvy, běžné předměty sloužící jako šperky, židle a různé kusy nábytku a bytového zařízení jsou používány např. v akcích Procházka po Novém Světě, 1964, Demonstrace pro Jana Macha, 1965, Druhá manifestace AU, 1965). Zároveň taková díla jako černobílá židle nebo bíle natřený prostřený stůl odhalují na pozadí akcí svoji konceptuální stránku, stávají se abstrahujícími koncepty, zachycením určité mentální akce. Tato konceptuální rovina díla Milana Knížáka je ostatně při tvorbě módy, architektury, šperků, nábytku apod. stejně důležitá jako v jeho akcích a procesech. V souvislosti s přirozeně funkční nábytkovou tvorbou, např. sérií Cocub (Contemporary Cubism) nebo Softhard, se tak ocitají nejen rané barevné reinterpretace nábytku, ale i návrhy v běžném smyslu nepoužitelného nábytku, např. betonový nábytek, kdy kvadratický blok betonu představuje skříň a jehlan odlitý z betonu se stává stolkem. (Betonový nábytek v kombinaci s barevnými, oblými a měkkými polštáři a různě tvarovanými a postavenými zrcadlovými plochami použil Milan Knížák v instalaci v Západním Berlíně, 1988.)

Zaměříme-li se na instalaci Místnosti z hlediska pojetí interiéru, uvědomíme si, že vedle předvedení rozdílně pojatého vnitřního zařízení (barevný a betonový nábytek), jde Milanu Knížákovi o vytvoření určitého uceleného prostoru. Architektonický prostor vytváří Milan Knížák nejen vztahy předmětů a tvarů, ale používá k tomu i barevných a materiálových vztahů. (Návrhy místností vymezených barvou nebo členěných různými materiály se objevují ve sborníku Architektura, několik tezí a návrhů.) V případě instalace Místnosti však nejde tolik o členění prostoru pomocí barvy, jako spíše o ovládnutí prostoru pomocí barev. První místnost tak může být nazvána Obraz malovaný na místnost a stát se obdobou maleb na objekty z konce osmdesátých let (Obraz malovaný na sochu, 1989, Melancholické italské zátiší, 1989). V souvislosti tohoto malířského zpracování předmětů i prostoru lze ještě uvést Knížákovy různě modifikované Šaty malované na tělo, Obrazy malované na tělo (vytvářené od roku 1985) i jeho návrhy oblečení a módy (především Instantní móda, 1989). První místnost se tak stává obrazem význačné role malby, zatímco druhá místnost, v níž jsou běžné předměty a zařízení monumentalizovány převedením do strohých betonových forem, ukazuje skulpturální cítění Milana Knížáka. I když je tedy instalace Místnosti zařazena mezi návrhy interiéru a nábytku, nejde o zařazení zcela přesné, instalace Místnosti se nalézá v širokých souvislostech architektury, módy, malířství i sochařství.

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996