Ne možnosti

Cyklus kreseb je určitým záznamem vlastního dlouhodobějšího myšlenkového procesu týkajícího se záměru instalovat kinetický objekt ve veřejném prostoru, který využívá sílu vody, nebo větru, či slunečního svitu jako činitelů uvádějících jednotlivé elementy díla do pohybu. Celý objekt spočívá v jednoduchém principu posílání koule ze svahu, která se dostane z určeného místa nahoru díky terénní modelaci a prostřednictvím jednoduchého stroje poháněného zmíněnými silami. Tyto síly stejně jako gravitace jsou specificky využity v závislosti na kontextu s konkrétním místem instalace.

Dlouho se vlastně jednalo především o představu volně valící se koule prostorem, emocionálního působení její kinetiky a velikosti na diváka. Je to vlastně banální motiv inspirovaný dětskou hrou, má však i určitou analogii ve světě dospělých, ale je to také princip, který má obdobu v přírodních procesech v makro i mikrokosmu. Jde tedy o opakující se akce, cykly, které mají různou pohybovou intenzitu, určité časové úseky, kdy se zdánlivě nic neděje a události, které mají poměrně rychlý sled.

Do tohoto konceptu však nezapadalo využití tohoto nápadu z pohledu realizace. Koule může emocionálně působit, ne však skutečně ohrozit svým pohybem člověka ve veřejném prostoru. Je určitá teoretická možnost, která splňuje vizi o specifické konstituci místa, správná lokalita však nebyla stále nalezena. Bylo tedy zajímavé nechat se unášet myšlenkami jiným směrem. Byla to nejen fascinace spirálovitou formou šroubovice unášející kouli na vrchol, ale i možnost radikálnějšího přehodnocení původní formy objektu. Úvahy se dostaly až na rovinu hry s iluzí, perspektivou, relativity zdánlivě skutečného a zdánlivě virtuálního světa.

Původní idea byla vytvořit reálný objekt v reálném prostředí, nicméně soubor kreseb je jen určitou fází projektu, který nutně zatím neaspiruje na realizaci.