Akce
Místo - lesní silnice u České Lípy
Moje akce začala tím, že jsem se kolem půlnoci vydal se zavázanýma očima na cestu po lesní silnici. Šel jsem sám. Povrch, po kterém jsem kráčel (asfalt, jehličí nebo tráva), mi byl dostatečným vodítkem, abych nesešel ze silnice. Šel jsem velmi dlouho. Když jsem úplně ztratil pojem času a prostoru, zastavil jsem se a používaje pouze vlastní prst nakreslil imaginární čáru přes celou silnici. Tato pomyslná hranice rozdělila můj osobní svět na světy dva: kde jsem byl a kde ne. Vrátil jsem se zpět. Příští noc, přibližně ve stejnou dobu, jsem se zavázanýma očima podstoupil stejnou cestu. Mým cílem bylo nepřekročit za žádnou cenu pomyslnou čáru z minulé noci. Pokládal jsem to za osudovou záležitost. Zastavil jsem se, naslouchaje vnitřnímu a velmi nespolehlivému povelu, že stojím před čárou, a vrátil jsem se zpět. Nejdůležitější bylo zintenzivnit nevědění na nejvyšší možnou míru. Být alespoň na chvíli nikde.