Omezení

Omezení byla série šesti dobrovolných sebeomezení. Jednalo se o úmyslné vynechání jednotlivých základních lidských činností, které je krátkodobě snadné a přirozené, s narůstajícím časem ale nabývá na náročnosti. Činnost, kterou jsem vždy celý měsíc nedělala, byla avizována nápisem, který jsem nosila stále připevněný na svém těle, aby každý, koho potkám, mohl být svědkem akce a rozuměl mému zvláštnímu počínání.

Jednotlivé měsíce tak nabyly zcela specifický charakter.

Leden: TENTO MĚSÍC NEMLUVÍM

Únor: TENTO MĚSÍC NESPÍM DOMA

Březen: TENTO MĚSÍC NEPÍŠU

Duben: TENTO MĚSÍC CHODÍM VŠUDE PĚŠKY

Květen: TENTO MĚSÍC NEJÍM SAMA

Červen: TENTO MĚSÍC NESEDÍM

Cílem tohoto dlouhodobého a psychicky náročného projektu bylo v první řadě vyvolávat v ostatních zvláštní, nepříjemné nebo úsměvné pocity. Chtěla jsem, aby si lidé kladli otázky o smyslu mého počínání. O tom, co v praktickém životě znamená žít bez možnosti komunikovat verbálně, mít soukromí, používat písma, dopravních prostředků… a jaké to asi je pro lidi, kteří jsou jakkoliv omezeni nedobrovolně a trvale.

Kolik omezení existuje jen v naší mysli?

Skutečným výsledkem akce byly pocity nebo myšlenky, která samovolně vytanuly v hlavách lidí, které jsem během celého půlroku potkala.