Otcové vlasti II.

Dílo se skládá z několika částí. Základnu tvoří nohy trpaslíka, na nich je umístěn hlava T.G. Masaryka, na ní spočívá hlava V. Havla, nesoucí na sobě zapnutý malý televizní přijímač. Povrch sochy je .natřen zlatou barvou. Vzadu jsou připevněna malá červená křidélka s černými puntíky.

Koncem 80. let se v díle Milana Knížáka objevují nové motivy, začíná pracovat s tématem kýče. Vzniká např. série Obrazy malované na POP 1989-90, kde používá postavy kreslených seriálů W. Disneye, objevují se sochy trpaslíků v různých variantách. Po r. 1989 se vedle tématu kýče objevují v jeho tvorbě rovněž odkazy k politickému dění. Vytváří např. různě upravené bysty a sochy Václava Havla (Česká krajina 1990, Černá Václavka 1990). V jeho dílech objevují též odkazy na české pojetí vlastní minulosti. Do tohoto tématického okruhu patří i dílo Otcové vlasti. Vztah společnosti ke Karlu VI., T.G. Masarykovi či V. Havlovi, je vlastně již vztahem k obrazům, jež o nich tradují v širokém povědomí. Spíše než o těchto osobnostech hovoří o sklonu mytizovat vlastní minulost i přítomnost. Tento sklon se svojí zástupností a sentimentem spojuje s oblastmi, z nichž vyrůstá a žije kýč.

Tvorba Milana Knížáka té doby může být chápána i jako nová varianta obratu ke společnosti. Svými ranými pracemi totiž mnohdy provokativně vstupoval do společnosti, zkoumal reakce zúčastněných a snažil se rozevřít v každodenním životě oblasti nové citlivosti (např. Událost pro poštu..., 1966 apod.). Novou variantou tohoto přístupu je pak používání politicky citlivých motivů po roce 1989. Jde ovšem zároveň již o variantu odlehčenou a plnou nadhledu.

Vztah k politické dimenzi života je u Milana Knížáka dán jednak vnějšími okolnostmi v nichž se jeho dílo vyvíjelo (politicky motivovaný nátlak zvenčí), jednak i jeho vlastním zájmem o dění ve společnosti. Když se počátkem 90. let u něj objevují díla spjatá s novou politickou situací, nesoustřeďuje se primárně na tuto novou politickou situaci, nýbrž na způsob projekce politických motivů v české společnosti, na sebeprojekci české společnosti prostřednictvím těchto motivů. Obrazy, jež si společnost o sobě a pro sebe vytváří (pro praktickou potřebu vyznat se ve světě) se mnohdy opírají o významově již vypotřebovaná schémata, jejichž vlivem vše nové rychle degraduje a omezuje se jen na vnější formu. Tato tendence je Milanem Knížákem zdůrazněna použitím kýčovitých motivů. (V tomto výběru např. Otcové vlasti II 1990, jinak např. Návrh na pomník něžné revoluce 1990 či Česká krajina 1990.)

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996