Procházka po Novém Světě

další názvy:

Demonstrace pro všechny smysly

Aktuální procházka

datum konání: 13. 12. 1964

účastníci akce: Milan Knížák ve spolupráci se členy skupiny Aktual (Vít Mach, Soňa Švecová, Jan Trtílek), náhodní a pozvaní hosté

Citován text Milana Knížáka:

Všichni organizátoři demonstrace mají na sobě neobvyklé oděvy místo šperků věci denní potřeby, kusy pestrobarevných látek našité na normální šaty. Část oděvů natřenou nějakou barvou, nejlépe červenou nebo bílou.

Každému příchozímu je přidělen nějaký předmět, který nosí po celou dobu v rukou (např. 6ást jídelního příboru, talíř, váza, sklenka, konvice, kuš, šatstvo, bota, atp.).

Procházejí ulicí, v místnosti s otevřeným oknem sedí muž u prostřeného stolu a jí.

Jdou dále (vedeni) do malé místnůstky, kde se všichni natěsnají. Náhle jsou ponecháni v nečinnosti (od 5 do x minut podle jejich otrlosti). V místnosti je vylitá voňavka. (Mnoho.)

Jsou vypuštěni. (TO, co se s nimi dosud dělo, byla jen příprava, vyšinutí z normálního stavu.)

Cesta pokračuje.

Potkávají předměty (části bytového zařízení, šaty apod.). Na zemi leží hudebník a hraje na kontrabas.

Dojdou na malé prostranství.

Účastníci jsou v kruhu. Kolem nich krouží, křičí, hlučí, probíhají, prorážejí kruh, objíždějí na motorkách, autech organizátoři demonstrace.

Z výše se spouští židle, hledí na ní a ukazují na ní. Židle je dole, přijde člověk, vezme židli a postaví ji na sokl. Všichni padnou na zem. Po minutě přijde zase člověk, židli sundá a sedne si na ni.

Vstanou.

Účastníci jsou vyzváni, aby předměty, jež jim byly přiděleny, srovnali na zem do řady a každý se za svůj postavil. Pak jsou žádáni, aby předmět zvedli a řadu vytvořili o 20 cm dál. To se opakuje libovolně dlouho, podle reakce účastníků.

Pak cesta zpátky.

U stěny stojí člověk. Zasklívá okno. Po zasklení ho okamžitě rozbije.

Uprostřed ulice stojí válenda, na ní leží žena a hraje na tranzistorový přijímač.

Účastníci se zastaví. Se jim předkládána kniha, z níž si každý vytrhne jeden list.

Odevzdávají předměty. Odcházejí.

První aktivní část demonstrace končí.

Druhá část demonstrace končí za čtrnáct dní ode dne první části demonstrace a je pro každého jedince zvláštní. Vše s čím se po tuto dobu setká, je součástí druhé části demonstrace.

Milan Knížák klade důraz na totalitu života, na souvislosti všech životních projevů (i věcí). To jej vede k hledání nových možností prezentace umění (Krátce trvající výstavy na ulici 1962-64), i k hledání nových výrazových poloh umění, k objevování jiných, v českém prostředí do té doby neexistujících forem uměleckého působení (akce). Postupně tedy Milan Knížák opouští, jak definitivnost uměleckého díla, tak i tvorbu artefaktu vůbec. Místo toho navozuje a nechává probíhat určité situace. Umění se tak v jeho akcích stává oblastí životní aktivity, stává se aktivitou mnohem všeobecnější a totálnější, aktivitou neomezenou již jen na profesionální umělce či okruh znalců. Umění nebo umělecké dílo totiž nemá, podle jeho intencí, působit jen v institucionalizovaném kontextu galerie, výstavní nebo hudební síně a jen na vybrané a již předem interesované zájemce, ale má svými podněty vstoupit do života bezprostředně prožívaného.

Akce Milana Knížáka a jeho další aktivity v rámci hnutí Aktual nemají v českém prostředí té doby obdobu. Milan Knížák se již svými ranými akcemi vřazuje do souvislostí světového uměleckého dění. Především byl akceptován v USA, kde se srovnatelné přístupy k umělecké tvorbě objevovaly v akcích Allana Kaprowa či A1 Hansena (v kontextu uměleckého dění New Yorku však jejich akce zůstávaly omezeny na okruh poučených diváků). Brzké zapojení do mezinárodního uměleckého dění, především v rámci hnutí Fluxus, je dáno i celkovým intermediálním charakterem jeho tvorby. Uznání faktu, že Milan Knížák se svými akcemi zařadil do mezinárodního kontextu své doby, se odráží též v zařazení jeho raných akcí do knihy Allana Kaprowa Assemblage, Environments and Happenings (1966, USA). Allan Kaprow zařadil akce Milana Knížáka do své knihy na základě dokumentace, kterou mu zaslal Jindřich Chalupecký, jenž jako první veřejně oceňoval aktivity Milana Knížáka.

V akci Procházka po Novém Světě se objevují víceméně všechny důležité motivy, jež budou rozvíjeny v dalších akcích a dílech Milana Knížáka. Aktualizované oděvy, šperky z věcí denní potřeby, používání každodenně potkávaných věcí a obvyklých vzorců chování, jež jsou, v rámci tvůrčího záměru Milana Knížáka, vyzdvihovány ze své všednodennosti a zasazovány do neočekávaných souvislostí.

V akcích Milana Knížáka se střídají a prolínají akční a konceptuální momenty, lidé jsou zapojováni do hry a zároveň vybízeni k tomu, aby hra probíhala i v jejich mysli. Snaha Milana Knížáka včlenit akce do souvislosti života zúčastněných je snahou včlenit umění (v tomu odpovídající formě) do souvislosti nových životních situací. Je zároveň snahou vybídnout recipienty k jisté reflexi - objevit v sobě schopnost vystoupit z obvyklých společenských forem, ze zažitých myšlenkových stereotypů. Naučit se rozpoznat a ocenit nový zážitek a otevřít se tomuto prožitku.

Text: Mgr. Kamil Nábělek

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Praha, 1996