O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Dominik Lang

Jméno
Dominik
Příjmení
Lang
Narozen/a
1980
Místo narození
Praha
Působiště
Praha
i-datum
↳ Vyhledat v databázi VVP AVU
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Okruh působení Dominika Langa sahá od tvorby instalací a objektů přes kurátorování až po architekturu výstav a ojediněle i úkoly klasického sochařského střihu, jako je pomníková tvorba. Od Langa ovšem nelze očekávat monument v podobě figury oslavující zobrazeného: sochařství je v jeho podání utvářením situací, jež reagují na konkrétní prostor. Právě tím jsou dané instalace determinovány a zároveň mu tak slouží k vyjevení dosud nečekaných nebo skrytých souvislostí – často historických nebo prostorových. Situační sochařství, jak by se dala forma Langovy práce nazvat, přineslo do tradiční umělecké disciplíny přístup, který se zde mohl svobodně rozvíjet až po roce 1989.

Kromě vlastní sochařské práce se autor zabývá i architekturou výstav a galerijním provozem z pohledu institucionální kritiky. V roce 2008, kdy působil jako kurátor Galerie Jelení, si vyzkoušel téměř všechny role, které provoz galerie obnáší. Od roku 2011 vede společně s Edith Jeřábkovou ateliér sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Lang už během studia na AVU, kde vystřídal několik ateliérů od sochařského po nová média, začal rozvíjet konceptuální přístup k tvorbě. Pomocí jednoduchých a mnohdy nesochařských prostředků reagoval na bezprostřední okolí, ve kterém se nejčastěji pohyboval. Během let 2004 a 2006 uskutečnil několik intervencí přímo na půdě Akademie (Díra z ateliéru, Schody, Prádlo). Ve většině těchto zásahů na pomezí konceptuálního umění a sochařství je patrný prvek humoru, ironie a někdy až parodování samotných uměleckých postupů. Rozruch vzbudila jeho replika sochy Stavba Stanislava Kolíbala, která kromě původního autora vyprovokovala také debatu o autorství a volném nakládání s dílem jiného umělce. Ta se přitom v současnosti jeví jako mnohem aktuálnější než v roce 2005, kdy daná socha vznikla. Redefinice již existujících artefaktů a hledání jejich nových významů byla i součástí umělcových prací dotýkajících se tématu českého kutilství a estetiky normalizace.

Jedním z Langových nejvýraznějších počinů, jenž v sobě soustředil několik hlavních linií jeho tvorby, byla instalace Spící město na benátském bienále v roce 2011. Základem celého projektu se staly sochy jeho otce Jiřího Langa, které přenesl z existujícího ateliéru do Benátek, kde s nimi dále, někdy až morbidním způsobem, pracoval: sochy byly rozřezávány, dotvářeny, slepovány, zvětšovány nebo ponechány v původní podobě, zasazeny do zinscenovaného prostoru, kde se mísily se scénograficky rozmístěným nábytkem. Ze samostatného uměleckého díla se v některých případech stal pouhý materiál pro další, nové nebo dotvořené sochy. Langova manipulace soch jiného autora se zde podobá již dříve zmíněné práci zahrnující reprodukci díla a jeho znovuvytvoření. V této instalaci ovšem použil již existující dílo a už tím, že se s ním rozhodl pracovat, vznikl nový kontext, v němž se silně emocionální rovina pojí s obecnou historií. Kolektivní se střetává s čistě osobním, dějiny poválečného sochařství, v jejichž atmosféře sochy vznikaly, s příběhem jedné uzavřené tvorby. Dialog otce a syna je tu sice přítomen, ve větší míře však šlo o snahu vypořádat se s hmotným, ale i myšlenkovým dědictvím, které Langa od dětství obklopovalo. Podobnou linii tvorby můžeme vysledovat i v dílech dalších českých autorů – jako třeba u Petra Nikla, Markéty Othové nebo Martina Zeta – Lang byl ovšem ve svém Spícím městě v projevu a způsobu podání, který je nepietní nebo k původnímu dílu zdánlivě bez respektu, radikální. Vypořádání se s minulostí formou jejího přetváření a situování do zcela nových konstelací pak otevřelo otázky týkající se jednak hodnoty normalizačních soch, ale i o toho, jak máme na jejich autory z dané doby nahlížet – i když trochu paradoxně skrze znehodnocování soch samotných.

I v jiných instalacích se Lang snaží vést rozmluvu s modernistickým sochařstvím 20. století. Na vídeňské výstavě Expanded Anxiety (2013) mohl divák vstoupit do nitra sochy Úzkost Otty Gutfreunda (která vznikla na rok přesně sto let před výstavou), a prožít tak fyzicky to, co socha zobrazuje. Lang zde pozměnil obě zažité a neměnné role: z diváka voyera se stal přímý účastník a socha se stala jeho prostorem. S opačným přístupem pracuje, když v galerii vytváří site-specific instalaci, která má sochařské základy. Charakteru místa využívá tak, aby v něm podpořil určité vybrané prvky, přičemž i přes technickou náročnost intervence je výsledek často tak minimální, že si jej divák nemusí ani všimnout – jako v případě díla Světlík, které vytvořil ve Špálově galerii v rámci výstavy Vzpomínky na budoucnost (2009). Naproti tomu na výstavě Procházení zdí (2013) je celá změna zase přiznaná a nápadná: ve středu galerie vytvořil Lang sochu, která zakryla veškeré její části tak, aby vznikl jeden prostor podřízený právě této, ze stereometrických prvků složené soše. Socha-instalace se tak stala ústředním bodem daného místa, které svou přítomností dokonale proměnila.

Jakýmsi pomyslným předělem v Langově tvorbě byla instalace, za kterou získal v roce 2013 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Proříznutí stěny Veletržního paláce tak, aby mohl divák pozorovat východ a západ slunce, je natolik efemérním a časové omezeným zážitkem, že ji nelze nepovažovat za bod zlomu. Využití slunce jako hlavního „hybatele“ díla nemá v soudobém českém kontextu mnoho paralel.

V  instalaci Dívka s holubicí zase nechal modernistickou sochu dívenky – ikonu komunistické ideologie, která v sobě spojuje symbol míru, holubici a dítě coby symbol zářné budoucnosti – zabydlet se v galerii, v níž pak socha vytvářela nejrůznější situace. Jejich aktérem a strůjcem přitom byla ona sama jako prodloužená ruka umělce, který sochy dotvářel až na místě tak, aby přímo reagovaly na prostor. Stejně jako v některých předchozích instalacích, i zde se stal předmětem Langova zájmu samotný pohyb, prožívání a život sochy v prostoru.

V roce 2017 vytvořil svou první pomníkovou realizaci, čímž zároveň překročil rámec institucí, ve kterých se do té doby pohyboval – ať už šlo o galerie nebo prostředí AVU (jako na začátku tvorby). Památník Maxe van der Stoela je zároveň komplexní ukázkou Langova uvažování. Namísto vytváření hmotného monumentu je zde použit a dále rozvinut již existující prvek, čímž se v poetických metaforách doříkává historický moment, jež má dílo připomínat. V rozhovoru pro Revue Labyrint Lang uvedl: „Sochařství je zdánlivě na rozcestí, zjišťujeme, že samotný konceptuální přístup, ale ani úzkostné lpění na modernistické tradici samostatně nestačí.“ Lang svým dílem dokazuje, že spojení obojího může i v dnešní době představovat plodný postup, který zároveň přináší nové pohledy na historické problémy, aniž by kopírovalo již zažité vzorce přemýšlení.

Neméně významnou součástí Langovy práce je architektura výstav, která je pro něj – coby autora instalací – stejně podstatná jako vlastní díla v nich prezentovaná. Na výstavě Neklidná figura využil to, co už jej zajímalo ve Spícím městě. Hlavní roli zde přisoudil prvku dříve spíš podružnému a soše sloužícímu, zde však jí dodávajícímu souvztažnost s dalšími fázemi sochařské produkce – totiž soklu, praktikáblu nebo sochařské točně. Tímto aktem zhodnocení něčeho, co sloužilo vždy jen jako podružný prostředek k prezentaci sochy, dostává tento prvek do nového kontextu, aktualizuje jeho funkci a přetváří zažité hierarchie, kdy se daný předmět zájmu nakonec stává rovnocenným druhem uměleckého artefaktu.

Autor/ka anotace
Zuzana Krišková

Publikováno
2019

Dominik Lang vychází ze sledování svého bezprostředního okolí, které dotváří a modifikuje prostřednictvím instalací a akcí. Jeho konkrétní zdroje inspirace vždy spojuje zájem o způsob provedení a logiku procesu vzniku. Všímá si, jak jsou věci udělané, ať už se jedná o nákup poskládaný v igelitce, nebo sochu Stanislava Kolíbala. Na české scéně ojedinělý je Langův zájem o praktické aspekty galerijního provozu. Jeho nenápadné intervence problematizují samotný prostor galerie (Chatová osada, VAU!, 108,658245 m3), nebo nabourávají divákovo očekávání galerie, jakožto neutrální „vitríny“ na umění (Altán Klamovka, Česká republika). Ve výstavním projektu Udělali jsme téměř všechno pro změnu řeší výstavní proces jako souhru institucionalizovaných rolí (kurátora, architekta výstavy, teoretika atd.). Langovým oblíbeným prostředím je rovněž jeho mateřská Akademie, kterou mystifikuje jednoduchými zásahy (pomyslným rozšířením profesorského sboru pomocí nových přihrádek na poštu, instalováním retardéru do prostoru vrátnice, nebo sušícího se prádla v okně toalet).

Autor/ka anotace
Zuzana Štefková

Publikováno
2006

Profesní životopis

Vzdělání:

2002–2008
Akademie výtvarných umění v Praze, (ateliíry Jindřicha Zeithammla, Veroniky Bromové a Jiřího Příhody)

2004–2005
Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze (ateliér Jiřího Davida)

 

Zaměstnání / praxe:

Od roku 2012
vedoucí ateliéru sochařství na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze (společně s Editou Jeřabkovou)

2008–2011
Asistent hostujícího pedagoga, Akademie výtvarných umění v Praze

2006
Asistent v ateliéru Ai Weiweie, Peking, China

 

Ocenění, rezidence, stáže:

2013 Cena Jindřicha Chalupeckého

2010 Artist residency, Duende Gueststudios, Rotterdam, NL

2008 Artist residency, Zamek Ujazdowski, Warsaw, PL

2007 Leif Rumke Preis, DE

2007 Artist residency, IMPEX, Budapest, Hungary

2006–2007 The Cooper Union, New York

2005 International Summer Academy of Fine Arts, Salzburg

Výstavy

Samostatné výstavy
2015
MUMA, Monash University, Melboune, Australia
Bone Collectors, hunt kastner, Prague

2014
Dominik Lang and Eva Koťátková: Wasteland, Projects Art Centre, IR
Desks and Boards, Gallery Czech Centre, N.Y., New York, USA
Waiting Room | Čekárna, PragueNational Gallery at the Veletržní Palace, Prague
Opravář (společně s Evou Koťátkovou), Lednička Miry Gáberové, Prague

2013
Expanded Anxiety, curated by Annette Suedbeck, Secession, Vienna, AU
Missing Parts, curated by Lydia Pribisova, The Gallery Apart, Rome, IT

2012
Humble Objects, curated by Petra Reichensperger, Kunsthaus Dresden - Galerie fuer Gegenwartskunst
/ Municipal Gallery for Contemporary Art, Dresden, DE
Images from the Exhibition, Galerie Cesar, Olomouc,
Working Model, Art Statements – Art Basel, with h u n t k a s t n e r, Basel, CH
The Lovers, Galerie Krobath, curated by Karel Císář, Vienna, AU
Documentation, h u n t k a s t n e r , Prague
Cause Investigation, Veletržní Palace, National Gallery, Prague

2011
Private Collection, Galerie Krobath, Berlin, DE
Local Museum, Galerie Kabinet T, Zlin
Sleeping City, curated by Yvona Ferencová, Czechoslovak Pavilion, 54th la Biennale di Venezia, Venice,
IT

2010
Wall, Gallery 99, DUMB: Brno House of Arts, Brno

2009
Storage, Karlín Studios, Prague
Architect (a selection of works), Gallery 99, DUMB: Dům umění v Brně, Brno
Visitor, Galerie Na bidlýku, Brno
Place for a Viewer, Yvona Ferencová , the Atrium at the Moravian Gallery, Brno
Three-Dimensional Geometry, GNF, Ústí nad Labem

2008
Between, Zamek Ujazdowski, Warszawa, PLhunt kastner, Prague www.huntkastner.com

2007
Things for Viewing and Walking Around, IMPEX, Budapest, HU

2006
Space Imagination, etc. galerie, Prague
Give Me the Brick, WNOD gallery, Prague

2005
Czech Republic, Gallery Jelení, Foundation and Center for Contemporary Art Prague
We Did Almost Everything (with Jiří Thýn), Entrance Gallery, Prague
Shopping Bag, Preproduction space - gallery, Berlin, DE
If this Procedure Should Fail, We Will Try Another (with Eva Koťátková), Galerie im Alcatraz, Hallein, AT
VAU !, Gallery Jeleni, Foundation and Center for Contemporary Art Prague
Cottage Settlement, Gallery of Young Artists, Brno

2004
Dyzajn blok, Goethe-Institut, Prague
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2015
The Structural Geology of Memory / Tektonika pameti, curated by Lucie and Anna Vartecka, DUMB: Brno House of Arts, Brno

2014
The Structural Geology of Memory / Tektonika pameti, curated by Lucie and Anna Vartecka, Galerie Emil Filla, Ustí nad Labem
Kdo na moje misto | Who in my place, curated by Zbynek Baladran and Marek Pokorny, galerie Gong, Ostrava
Ce que raconte la solitude, curated by Elena Lydia Scipioni, Art-orama, Marseille, Francie
Bílá tma,curated by Radim Langer, Galerie ETC, Praha
Beginning of the Century, curated by Pavlina Morganova, Ostrava Regional Gallery

2013
I Salute the Potter’s Clay, with Tom Godfrey, Karol Radziszewski, Marie Lund, Yonatan Vinitsky,
curated by Eve Smith and Gemma Lloyd, Czarna Gallery, Warsaw, (forthcoming April 2013)

2012
The Beginning of the Century, curated by Pavlina Morganová, Pilsen Regional Museum, Pilsen
Intense Proximity, La Trienniale, curated by Okwui Enwezor, Palais de Tokyo, Paris, FR
Between the First and Second Modernity, 1985-2012, curated by Edith Jeřabková, and Jiří & Jana
Sevčik, National Gallery in Prague at the Veletržní Palace, Prague

2011
Auxiliary Constructions - Behilfskonstruktionen, curated by Petra Reichensperger, KunsthausDresden -
Staedtische Galerie fuer Gegenwartskunst / Municipal Gallery for Contemporary Art, Dresden, DE
Finalists of the 2011 Jindřich Chalupecký Award, Dox, Prague
Les amis des mes amis sont mes amis, hommage a Ján Mančuška, Galerie Jocelyn Wolff, Paris, FR
Sculpture in the Street, curated by Karel Císář, DUMB: Dům umění v Brně, Brno
Zentrum (with M.Geiger & M. Mazanec), Czech Center Vienna & Austrian Cultural Forum, Prague
The Art of Urban Intervention, Emil Filla Gallery, Ustí nad Labem

2010
Don't Forget the Flowers, curated by Yvona Ferencová, Moravian Gallery, Brno
One Day You Will Lose It All, 4+4+4 Days in Motion Festival, Prague
5
th Biennale of Young Artists, curated by Tomáš Pospisžyl, House of the Stone Bell, Prague City Gallery
City, Prague
Dziewiec tytulow, BWA Zielona Gora, PL
Boundary, Gallery NoD, Prague

2009
After Velvet, long-term exhibition, Prague City Gallery, House of the Golden Ring, Prague
White Paper, Black Bride, curated by Jiří Kovanda & Edita Jeřabková, Prague Biennale 4, Karlín Hall,
Prague
Zlin salon of Young Artists, Zlin
Easy Actions Without a Clear End / Azioni molto semplici senza uno scopo preciso, Artra, Milano, IT
Lived In Spaces, Krajska galerie Zlín
Memories of the Future, curated by Karel Císář, Galerie Vacláv Špála, Prague
Brno Art Open 2009, DUMB: Dům umění v Brně, Brno

2008
Bewohnte Orte, Illusionen über die Stadt und das Land , Kunstverein Springhornhof, Neuenkirchen,
Neuenkirchen, DE
Love at First Site, curated by Emanuela Nobile Mino, Gallery Futura, Prague
MANUAL CC, Instructions for beginners and advanced players, CSW Centrum Sztuki Wspolczesnej /
Centre for Contemporary Art Ujazdowski Castle, Warszawa, PL
Contemporary Czech Cubism, curated by Václav Magid, Old Town Hall, Prague City Gallery, Prague
Move On, Galley Futura, Praguehunt kastner, Prague www.huntkastner.com
Výstava Humhala, Galerie Jelení - Center for Contemporary Art, Prague
Archive, (with Jiří Hůla), inaugural exhibition of DOX - Centre for Contemporary Art, Prague

2007
GNP2, curated by William Hollister, Mars Gallery, Moscow, RU
Hygiena, galerie Puda, Jihlava
The Collectors: Live Re-Edit, curated by Jiří Ptáček, Dům panů z Kuštát, Brno
Leif Rumke Award, ZKMax, Munich, DE
Glocal Outsiders, curated by Jiří David & Vasil Artamonov, Praguebiennale 3, Karlin Hall, Prague
GNP, curated by Kryštof Kintera, Municipal Library, Prague City Gallery, Prague
Invisible Things, Trafo Gallery, Budapest, HU
Essl Award Finalists, Gallery at the Academy of Fine Arts, Prague

2006
Sell Me Buy Me, galerie U dobrého pasťye, Brno
Finalists of the 2006 Jindřich Chalupecký Award, DUMB: Dům umění v Brně, Brno
I Invited a Few Friends to Come and Watch, curated by Galerie Display, Galerija Nova / Galerija M.
Kraljevice, Zagreb, HR
Indikace, 4+4+4 Days in Motion Festival, Prague
Martian Fields, Galerie Mars, Moscow, RU
Eternal States, Karlín Studios, Prague
Gruppen Ausstellung: Gorkiewicz, CHEEK, Lang, Meduna, Petiletá, Wolff, curated by Jiří Ševčik,
Austrian Cultural Forum, Prague
Office Art, curated by Zuzana Štefková, galerie c2c, Prague
Gallery Continua, 798, Peking, China
Tannoy, Terrace, London, UK
The Enormous Space, Galerie C2C, Prague

2005
1811197604122005, curated by Galerie Display, Plan B, Cluj, RO
Essl Award Finalists, Academy of Fine Arts Gallery, Prague
Fear in the City, Galerie kritiků, Prague
Contact 2005, Galerie Klatovy, Klenová
Další realizace

Kurátorské aktivity:

2007-11 výstavní program Galerie Jelení, Praha

Monografie, katalogy, publikace

Články, média, internet

Jiří Ptáček, Umělec 1/2006

Markéta Kubačáková, Galerie, A2 kulturní týdeník, 19/ 2008, s. 26-27

Monika Ticháčková, Zamilovat se do prostoru?, A2 kulturní týdeník, 31/ 2008

Jakub Stejskal, Mimetické inverzní vzpomínání, A2 4/09

Vlastní texty do databáze nezařazené

Moje práce se převážně zabývá zkoumáním veřejného prostoru, reakcemi na konkrétní situace a vnímání současné sochy obecně. Nevytvářím pozoruhodné, individuální projekty, které by byly výlučné svou originalitou, je pro mě důležitý soudržný přístup a pracovní metoda. Zajímají mě řešení.

Moje objekty a instalace jsou obvykle formálně velmi precizní, vyrobené z běžných materiálů, pohybují se na hranici mezi uměním, designem a řemeslem (neuměním). Moje práce může být shrnuta jako program.

Důležitým pojítkem a opakujícím se tématem v mojí práci je idea plýtvání časem, prostorem i úsilím v průběhu výroby. Mnoho z mých instalací a intervencí jsou výsledkem časově i fyzicky náročného procesu, instalace často slouží jako důkaz akce. Finální vzhled objektů je obvykle velmi minimální, někdy téměř neviditelný. Zajímá mě jak věci vznikají a k jakému účelu slouží, zároveň i hra s rozdílnými materiály a jejich fyzická a optická kvalita, stabilita, dělení prostoru, které znemožňuje plynulý pohyb, jemné modifikace objektů a prostorů, změny měřítka, nově definované funkce a vlastnosti věcí, vytrhování už existujících věcí z jejich přirozeného kontextu a používání jich k novému účelu, čímž ztrácejí svou předcházející funkci a

význam. Projekty se pohybují od přemisťování vybraných sekcí (prostoru), narušování stability zjevně homogenních prostorů, znejišťování diváka a hraní si s jeho reakcí (která je pro mě také jedním z výstupů mé práce). Dějištěm mých akcí je obvykle a logicky moje blízké okolí - domov, veřejný prostor, škola. Obsah díla je přesně daný jeho kontextem. Jedním z výstupů mé práce je rovina osobního prožitku. Instalace vycházejí z představy konkrétního prostoru nebo situace-interiéru galerie nebo reakce na konkrétní stereotypy.

Některé z nich jsou velmi dočasné, vyvolávají otázky konvenčních systémů, prozkoumávají sociální kategorie jako je soukromé a veřejné. Zaměřuji se na vztah mezi objektem a prostorem, objektem a divákem a pod.

Pod vlivem minimalismu, designu,architektury, ready-madu a estetiky levných materiálů konstruuji svoji ironickou hru se zjevně stabilními koncepty jako je velké a malé, banální a vznešené, pravdivé a falešné.

Video

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu