About the projectReport a problem
CZEN
Artlist — Center for Contemporary Arts Prague

Jiří Štourač

First Name
Jiří
Surname
Štourač
Born
1960
Birth place
Nové Město na Moravě
Place of work
Bystré u Poličky
Keywords
painting
CSU Library
↳ Find in the catalogue

About artist

Dílo Jiřího Šourače zaujímá v českém umění od svého počátku zcela zvláštní polohu. Umělec vstupoval na uměleckou scénu během druhé poloviny 80. let, a to v době, kdy k nám začala vehementně pronikat „nová malba“, zpočátku charakteristická svým příklonem k dráždivě exaltované expresi. Byla to doba ozvuků německé „Neue Wilde“, italské „Transavantgardy“ a postmoderně chápané praktiky míchající různé styly a citace. Mladá generace se tehdy soustředila kolem neoficiálních výstav, známých pod názvem Konfrontace. S velkým nadšením byly pořádány jednodenní výstavy ve dvorcích a zahradách, kde se nová generační orientace naplno projevila jako nový vůdčí směr. Jiří Štourač byl ale zaujat zcela jiným světem – světem ticha a klidu.

Štourač vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze (1979-84). Už jako student si našel své vlastní vzory, daleké od toho, co se na Akademii vyučovalo a vzdálené i pozdější novovlní expresionistické malbě let osmdesátých. Ještě jako gymnasista shlédl v roce 1977 výstavu Jana Zrzavého. Jeho dílo Štouračovi učarovalo a obdiv k tomuto malíři provází jeho tvorbu dodnes. Během studií pak umělec objevil malbu Pierra della Francescy. Vydal se s Čedokem na zájezd do Itálie, kde se odpojil od skupiny (všichni si mysleli, že emigroval) a rozjel se po stopách tohoto velkého renesančního malíře, který byl znovuobjeven teprve opět ve 20. století jako mistr zvláštní světelné barevnosti a dokonalého ztvárnění perspektivy. Po roce 1989 se Štouračovi podařilo získat čtyřměsíční stipendium do Itálie. Pronajal si byt v Arezzu (v tamním kostele lze nalézt vrcholné Francescovy fresky) a kreslil a kreslil a cestoval a cestoval po Toskánsku. Lekce z tohoto skutečně tvůrčího pobytu zpracovává Štourač dodnes.

První výrazné Štouračovy práce vznikaly v letech 1985-88. Byly to rozměrné kresby uhlem. Témata kreseb byla velmi zúžená: jednalo se o „portréty“ záhadných postav a kresby blíže neurčených předmětů. Figury stojí nehnutě, v naprostém klidu a soustředěné do sebe samých. Jsou stylizovány do archaických forem, chybí renesančně utvářené proporce – tělo je např. protáhlé, ruce prodloužené, hlava úzká (Trýzeň, 1988). Dominuje černá barva, která tvoří prostředí figury. Z tmavé plochy září obličeje a tvary. Na neiluzivním černém pozadí vévodí figury, jejichž tvar je modelován prostřednictvím světla a stínu. Zatímco v klasicky malovaných obrazech (i renesančních) je tvar osvětlován, ve Štouračových kresbách jas vychází přímo z postav (podobně jako u Zrzavého). Celý výjev působí tajemně. Světlo dodává výjevu transcendentální rozměr, postavy plují neurčitým prostorem a scéna se vzdaluje jakékoliv reálné zkušenosti.  

Svůj počáteční způsob vyjadřování Šourač už neopustil. Proměna se děje jen v tematické rovině a v přibývání barevnosti. Po roce 1990 se v umělcově tvorbě objevuje velké a věčné téma: inspirace biblickými příběhy. Vznikají kresby jako Magdalena u prázdného hrobu (1990-94), Zvěstování (1994) či Lazar (1994). Štourač zpracovává tyto odvěké obrazy ovšem neortodoxně. Ikonografie, na níž jsme zvyklí od středověku po 19. století, zde neplatí. Například v kresbě Zvěstování klečí Panna Marie v jakémsi svatostánku, z jehož vrcholu skrze kruhovitý otvor proniká světlo. Panna Marie ale vyzařuje i sama o sobě. Postavy těchto kreseb jsou identifikovatelnější a prostor je ozřejměn architektonickými (byť velmi jednoduchými) formami.  Celá kresba je daleko prosvětlenější nebo spíše lze říci, že působí „vybledle“ – tak jako se jeví i umírněná barevnost fresek Pierra della Francescy. A podobně jako v díle tohoto renesančního mistra i v kresbách Štourače světlo a specifická barevnost vytvářejí prostor pro meditaci a pocit tkvění v čase.

Koncem 90. let nastala v umělcově tvorbě výrazná změna: začal malovat obrazy. A to dokonce s tématy všedního dne. Vyznění obrazů ovšem zůstává stejné jako dříve. Scény ze života jsou opět zastaveny v čase. Námětem obrazů jsou lidé v interiéru: žena stojící u okna, dítě sedící na pohovce, žena s pletením. A druhým okruhem jsou obrazy interiérů bez lidí. Lépe řečeno výseky z interiérů: pohled skrze otevřené dveře, stůl před oknem, část stolku se šachovnicí (dominantní je tu ovšem podlaha). De facto se jedná o zátiší – o pohled na několik věcí v místnosti. Předměty jsou vidět někdy jen torzovitě – podle toho jak a odkud se díváme, neboť z určitého úhlu pohledu nelze vidět všechno. Předměty jsou opuštěné, místnosti prázdné. Cítíme sice silně stopy po lidské přítomnosti, ale zároveň i jakési nehybné tkvění, vzdalující obrazový výjev ze světa kolem nás. Nejvíce má proto Štouračova tvorba blízko k linii metafyzické malby či magického realismu.  Přítomnost atmosféry zastavenosti a pocitu věčnosti bytí vnesli do svých obrazů například Carlo Carra či Girgio Morandi. S magickým realismem pojí Štourače zájem o civilní tematiku (v jeho novějších obrazech), která je ovšem „odcivilněna“ posunem do tajemné až fiktivní roviny.

K  meditativnímu způsobu života měl Štourač zřejmě vždy blízko. Odtud introspektivnost jeho tvorby, vztahující se k otázkám bytí člověka a k hledání cesty vedoucí k osvobození od trýznivých pocitů vrženosti do neovladatelných situací. Tkvění mimo čas přenáší člověka do sfér, kde je možné si uvědomit duchovní jistoty a kde se lze povznést nad honbu za materiálními touhami. Víra v tento typ smyslu života jistě pomáhá Štouračovi zůstat v klidu a pracovat na své cestě, aniž by se zatěžoval hledáním aktuálních uměleckých tendencí. Sám říká, že mu jsou blízká slova Jana Zrzavého: „ není třeba se starat, abychom byli moderními, protože už tím, že žijeme v nějaké době a jsme k ní vnímaví, se stáváme současným“.

Author of the annotation
Ivona Raimanová

Published
2014

CV

1996 cena primátora města Plzně na Bienále kresby Plzeň 1996
1990 – 95 asistent v ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze
1994 stipendium italské vlády ke studiu renesančního freskového malířství
1979 – 84 studium na Akademii výtvarných umění v Praze, obor malířství

Member of art groups not included in ARTLIST.
S.V.U. Mánes

Exhibitions

Solo exhibitions
2014
Městské muzeum a galerie Polička
Topičův salon, Praha 

2013
Galerie 3, Nový Jimramov
Galerie Platinium, Brno

2012
Santiniho schody, Žďár nad Sázavou

2010
výstavní síň Sokolská 26, Ostrava

2009
Komenského náměstí 133, Nové Město na Moravě

2008
divadlo U stolu, Brno

2007
Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem ( s Jiřím Plieštikem a Tomášem Smetanou)
Městské muzeum a galerie v Bystřici pod Hostýnem (s Jiřím Plieštikem)

2006
Galerie výtvarného umění Náchod

2005
Městské muzeum a galerie Svitavy (s Tomášem Smetanou a Romanem Hušákem)
knihkupectví Archa, Zlín

2004
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

2003
Galerie Klatovy/Klenová – galerie U bílého jednorožce, Klatovy

2002
Galerie Z ruky, Křížovice
Galerie Pokorný, Prostějov

2001
Galerie Eva, Bystřice nad Pernštejnem
Městské muzeum a galerie, Polička

2000
sál dr. Fürsta, Dobřichovice

1999
Galerie Litera, Praha
Galerie Z ruky, Křížovice
Horácké muzeum, Nové Město na Moravě

1998
Galerie Caesar, Olomouc

1997
Galerie Hermit, Praha (s Jiřím Kornatovským)
Literární čajovna Suzanne Renaud, Havlíčkův Brod

1994
Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha
( s Jitkou Svobodovou)

Group exhibitions not included in ARTLIST.
2014
S.V.U. Mánes, zámek Holešov
Paper obsessed +2, Dvorac Sec Contemporary, Praha
2012
členská výstava S.V.U. Mánes, galerie Diamant, Praha
Out of reality, Roskilde, Dánsko
Volný směr, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

2010
Na počátku bylo slovo, ambit kláštera bratří františkánů, Praha

2009
Vysočinou, galerie města Plzně, repríza v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě
členská výstava S.V.U. Mánes, galerie Diamant, Praha

2007
Světlo a stín, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

2006
Plus – minus 50 (generace 80. let), Galerie města Plzně, repríza v galerii U Bílého jednorožce Klatovy
Orbis pictus, Městská galerie ve Vysokém Mýtě

2005
Parafráze, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

2004
Venkované na městečku, kulturní dům, Bystřice nad Pernštejnem

2003
Ve světle, Galerie Slováckého muzea v Uherském hradišti
Středoevropské bienále kresby plzeň 2002, Západočeská galerie v Plzni

2002
Poezie magického realismu, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Současný akvarel, Galerie Navrátil, Praha, reprízy v galerii Caesar, Olomouc, v Galerii měsíc ve dne, České Budějovice, v Oblastní galerii v Liberci a v Galerii U dobrého pastýře, Brno

2001
Výtvarná vysočina, Oblastní galerie vysočiny Jihlava, reprízy v Západomoravském muzeu Třebíč a v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě
Možná první a zatím poslední, výstavní síň Mánes, Praha

2000
alfa 2000 omega, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

1999
Prozařování, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, reprízy v galerii
Druhý Nový zlínský salon, Státní galerie výtvarného umění ve Zlíně, v Galerii umění Karlovy vary a v Oblastní galerii Vysočiny Jihlava
Umění pro nemocnici, galerie Václava Špály, Praha

1998
Středoevropské bienále kresby Plzeň 1998, Západočeská galerie v Plzni

1996
Novozákonní motivy v českém umění 20. století, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, repríza v Galeriii umění Karlovy Vary
Výtvarní umělci dvou měst, kulturní dům, Nové Město na Moravě, repríza v Gemeentehuis, Waalre, Holandsko
Bienále kresby Plzeň 1996, Západočeská galerie v Plzni
První Nový zlínský salon, Státní galerie výtvarného umění ve Zlíně

1993
Vnitřní světlo, Horácká galerie, Nové Město na Moravě

1989
Mladí výtvarníci, kulturní dům, Bystřice nad Pernštejnem
Leben stat Krieg, Die alten Synagoge, Santhausen, Německo
Pocta Janu Bauchovi, galerie Václava Špály, Praha

1988
Výstava patnácti, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha, repríza v galerii hlavního města Bratislavy, Bratislava



Collections
Národní galerie v Praze
Západočeská galerie v Plzni
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
Sbírka nadace současného umění v Praze
Galerie Klatovy/Klenová
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
Galerie výtvarného umění v Náchodě
Artotéka města Plzně
Other realisations

Knižní ilustrace (výběr)

Hynek Jurman:Ve znamení zubří hlavy, Sursum, Brno, 2000

K. J. Erben : Kytice, Triáda, Praha, 2000

Miloš Doležal: Čas dýmu, Atlantis, 2003

Miloš Doležal : Sansepolcro, Arbor vitae, 2004

H.Ch. Andersen : Šťastný princ, Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006

Joseph Roth : Legenda o svatém pijanovi, Petrkov, 2011

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Monography

Monography

Topičův salon, Praha, 2014, text Miloslava Hlaváčková

 

Galerie Klatovy/ Klenová, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Galerie výtvarného umění v Náchodě, 2003, text Marcel Fišer 

Galerie Caesar, Olomouc, 1998, text Radek Horáček

 

Galerie hlavního města Prahy,Praha, 1994, text Hana Larvová

Articles

Kontexty, 4/2013, Josef Mlejnek, 2013, s. 47-53

 

Poezie magického realismu, Katalog k výstavě v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, 2002, Úvod Miroslava Hlaváčková

 

Raimanová, Ivona. : Štourač, Jiří, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 845

 

Pečinková, Pavla : Contemporary Czech painting, East Roseville ( Australia) G+B Arts International Limited, Jiří Štourač, 1993, s. 162 – 165

 

Revolver Revue, 37/1998, Miloš Doležal, 1998, s. 191-214

 

Raimanová, Ivona: Výstava patnácti, GHMP, 1988

Photo

Center for Contemporary Arts Prague www.fcca.cz 2006–2017
This website is archived by National Library of the Czech Republic within the project WebArchiv