Richard Loskot

Richard Loskot does not fill the world with more and more things. He does not create artefacts in the sense of concrete artistic objects that glide effortlessly into the supply chain of the culture industry. His work is more a process in which he stages events and creates an environment in which he offers both the “art consumer” and the random passerby an unusual (but not shocking) experience. This then effects a shift in perspective in the way we perceive a certain space, often based on the relationship and confrontation of the real and the technical (the virtual and the artistic), but above all by means of realisation of the act of reflection, its conditionality and rootedness in convention.

Loskot’s installations and environments comment on the technologisation of the modern world and return to questions of being in this world. Despite, or perhaps because of, this philosophical dimension (clearly indicated in titles like Podstata věcí / The Essence of Things, 2011; Procházkapod skutečností / A Walk Beneath the Fact, 2011), basic themes are dealt with that have defined and structured human experience since time immemorial – light, the sun, time, nature, water, growth, etc. The artist often simulates these using modern technology, though a certain optimism (or perhaps enthusiastic acceptance) means these technical systems become a telling metaphor and personification of natural processes and phenomena. Loskot does not place the technical and natural in opposition to each other. Instead they are like connected vessels or set of mirrors facing each other.

Richard Loskot v roce 2011 absolvoval ateliér Vizuální komunikace u profesora Stanislava Zippeho na Fakultě umění a architektury  Technické univerzity v Liberci, kde nyní působí jako pedagog v ateliéru Environmentalního designu. V letech 2007–2009 studoval také na mnichovské Akademie der bildenen Künste v ateliéru sochařství Magdaleny Jetelové, která se ve své tvorbě zabývá otázkou prostoru s přesahem do architektury.  Loskot tyto principy do jisté míry následuje, v díle ho zajímá určitá změna, rád prostory oživuje a mění. Často k tomu využívá moderní technologie, díky nimž „reálnost“ situace přetváří do někdy až absurdních rovin. Jeho tvorba by se dala charakterizovat hesly, jako je umělá inteligence, přirozenost či prostředí člověka[1], jejichž významy posouvá do roviny určitého znejistění. „Prostředí člověka“ například odkazuje k umělcově práci s architekturou a jejím prostorem, jenž pomocí nejrůznějších technologií (například zvukovými či vizuálními instalacemi) zcela modifikuje a dodává mu nový rozměr. Autorův zájem se také obrací k věcem, které jinak vnímáme zcela přirozeně, bez většího zaujetí, jako je světlo nebo čas, hraje si s divákovou pozorností a poukazuje na to, jak nás tyto zdánlivě neviditelné detaily ovlivňují. Loskot sám uvádí, že prostředí je pro něj jedním ze základních témat: „Nejintenzivněji se zabývám pojmem prostředí. Co je to prostředí? Mnoha lidem se to zdá být jasné, ale kdo dostane jasnou odpověď? Troufám si říct, že ani architekt ani umělec nenavrhuje prostor, ale vždy navrhuje prostředí.“[2]

Richard Loskot patří mezi zakládající členy skupiny UAII – název odkazuje na knihu od Williama Saroyana Tracyho tygr, který takto křičí, když vidí něco krásného a vzrušujícího.  Tato písmena jsou rovněž zkratkou pro umění, architekturu, inteligenci a intervenci, přičemž skupina sdružuje umělce, techniky a architekty, kteří se orientují „na experimentální prostorovou tvorbu a zpracovávání komplexních prostředí“[3]. Stejně tak jako v tvorbě této skupiny, tak i v dílech Richarda Loskota najdeme snahu o zlepšení okolního prostředí za pomoci moderních technologií, „ale pamatuje se i na práci s jednoduchým fyzickým světem“[4].  Mezi jejich intervence patří například práce s názvem Noční cesta, kdy ve veřejném prostoru Pardubic subtilním zásahem proměnili nábřeží řeky Chrudimky, filtrace okapové vody na pitnou z Betlémské kaple v Praze nebo také jakási „subjektivní encyklopedie“ s názvem „Představy prostředí“ shrnující jednotlivá hesla týkající se veřejného prostoru.

Dalo by se říci, že Richard Loskot ve své práci spojuje dva světy – umělecký a technický. Jeho tvorba zahrnuje zvukové instalace, kdy zpřítomňuje například různé simulace biologického růstu (Mechanický růst, 2007) či zvuky zvířat, videoinstalace zobrazující různorodé fyzikální a přírodní jevy, ale i  velmi složité a technicky do detailu promyšlené interaktivní instalace, které většinou vznikají pro konkrétní místo a čas. To, co autorova díla – jejich technickému zázemí navzdory – propojuje, je určitá nezpochybnitelná estetická hodnota a kompaktnost těchto děl. 

Richard Loskot za ně již ostatně také získal řadu ocenění. Celkem třikrát byl vybrán do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého (2012, 2014, 2017) a v roce 2007 zvítězil v soutěži Exit pořádané Galerií Emila Filly v Ústí nad Labem. Často je také prezentován na zahraničních výstavách (Biennale Giovany Monza, galerie Rotor v Grazu, Astrup Fearnley Museet v Oslu), a v roce 2013 byl jedním z finalistů ceny Blumm Prize v Bruselu.

Mezi první autorova díla patří filmy Dýchání (2003) a Cesta (2005) zabývající se problematikou angažovaného umění, což je pro pozdější dílo Richarda Loskota spíše netypické.[5] V jeho další tvorbě převládá snaha prozkoumávat okolní svět skrze nadšení v technologických možnostech, často až s určitým metafyzickým přesahem. V roce 2007 vytvořil interaktivní prostorovou instalaci s názvem Systém, za níž obdržel zmíněnou cenu Exit. Systém se skládal z mnoha elektronických objektů, které byly mezi sebou zapojeny do smyček, čímž Loskot vytvořil uzavřený a velice kompaktní systém. Vycházel při tom z „architektury počítačů, teorie chaosu a na ní navazující teorie systémů (přírodních, společenských)“[6]. 

Díla Richarda Loskota často zaujmou velmi decentními instalacemi. V roce 2009 vytvořil vysílač, jímž dokázal zachytit rozhovory mezi řídícími věžemi a piloty v letadlech, která létala nad pražskou Galerií 207. Zdánlivě jednoduchou, ale velmi efektní instalací nazvanou Sky Europe tak prodloužil, resp. zvýšil galerijní strop až nad  střechu samotné budovy – daleko do oblak.

V dalších letech se stupňuje autorovo zaujetí fyzikálními a astrálními ději, jako je pohyb slunce, změny světla během dne (Dvě Slunce, 2010, Asynchronizace, 2010) nebo experimentálním vznikem vesmíru (Podstata věcí, 2011). V roce 2014 vytvořil práci nazvanou Moje oko, zrychlenou projekci v pražském planetáriu, kde se takto v krátké chvíli promítly čtyři dny a noci doprovázené simulací změny prostoru pomocí ruchů, kterou vytvořila Johana Švarcová. Loskot svou oblibu fyzikálních zákonů demonstroval i na výstavě v Oblastní galerii  Liberec nazvanou Základní výzkum (2017), která odkazovala na „vědecké bádání jedince ve společnosti“[7]. Výstava se pohybovala na hraně teoretické fyziky, kdy zdánlivě malé předměty jako třeba peříčko poletující ve vzduchu či mince poskakující na reproduktoru demonstrovaly vědecké poznatky, které autor prezentoval jako „dialog mezi poznatky vědy a prožívané zkušenosti“[8].

Jak již bylo řečeno, Richard Loskot se třikrát dostal do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého.  Poprvé, v roce 2012 vytvořil zvukovou instalaci s názvem Hledej, která účastníky vyzývala za pomoci malého rádia hledat po parku za brněnským Domem umění schované zvuky, které dotvářely atmosféru místa. V roce 2014, při druhé nominaci na CJCH, vytvořil ve Veletržním paláci instalaci, jež měla pozorovatele znejistit a klást otázku, zda to, co pozorujeme, je opravdu to, co pozorujeme.  Loskot při tom divákovi prezentoval skryté zvuky a obrazy v soustavě přístrojů, „které jako domino posunují zvuky, pohyby, obrazy koloběhem plynutí až k výstupu, jenž se jeví jako náhoda“[9]. Při třetí nominaci v roce 2017 vystavil instalaci s názvem Odkazy věcí, která diváka v galerii uvrhla do zcela nepřirozeného prostředí evokujícího blízkou budoucnost a odkazující na jakousi druhotnou přírodu našeho umělého světa.[10]

Loskotova práce je velmi pestrá. Kromě vlastních uměleckých projektů pohybujících se od hry s fyzikálními jevy a divákovou pozorností v galerijním či veřejném prostředí (Jednoduchá věc z roku 2012, na níž navázal v instalaci pro Broumovský klášter s názvem Světlo v obraze v roce 2014) přes divadelní inscenace (jako autor světelného obrazu spolupracoval v roce 2010 na představení Šavle a na dalších uměleckých přehlídkách jako Designblok, Next Wave, PAF aj.)[11] až po světelné a zvukové instalace (Signal festival:  Nebe na Zemi z roku 2018, Působení neviditelného z roku 2010) tak Loskot stojí i za obnovou a chodem ústecké galerie a kina Hraničář, založil také galerii v podchodu Procházka pod skutečností a je velmi aktivním iniciátorem kulturních akcí ve snaze o povýšení a zhodnocení veřejného prostoru. Jeho zatím poslední výstavní projekt probíhal v brněnské galerii TIC a skládal se z osmi, během jednoho roku uskutečněných, výstav na téma „spirála“. Prostor galerie tak autor v osmi krocích měnil a rozvíjel na sebe navazující principy reagující na konkrétní prostor galerie. Téma spirály mu evokovalo točité schodiště v galerii, kdy „v této jednoduché a neokázalé prostorové konstelaci pak komentuje složité koncepty lidského vnímání, jako je např. čas, pokrok, učení, zdokonalování nebo i evoluce.“[12]

Efekt a efektnost instalací Richarda Loskota často spočívá  v jednoduchosti představeného fyzikálního principu, který si běžně ani neuvědomujeme. Svým dílům dává formu, která však není pevná – může se měnit na základě použitých technologií, jež v dílech probouzejí vlastní, nový svět. [13] Technologie však nejsou hlavním tématem Loskotových děl. Jsou to spíš nosiči informací, které poukazují na určitý problém či myšlenku, jež se následně v našich myslích dále rozvíjejí.

[1] Jan Vidlička, CJCH 2017 - Richard Loskot, https://artycok.tv/39694/finaliste-cjch-2017 [vyhledáno 25. 9. 2020]

[2] Nikol Vlčková, Hledá, co nás přesahuje. Umělec Richard Loskot připravuje se svými studenty instalaci do Londýna, Czech -Design,  https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/hleda-co-nas-presahuje-umelec-richard-loskot-pripravuje-se-svymi-studenty-instalaci-do-londyna [vyhledáno 24. 9. 2020]

[3] Informace na facebooku skupiny  https://www.facebook.com/UAIIstudio/about/?ref=page_internal [vyhledáno 25. 9. 2020]

[4] Ibidem [vyhledáno 25. 9. 2020]

[5] Barbora Šedivá, Richard Loskot, https://www.works.io/richard-loskot/texts [vyhledáno 30. 9. 2020]

[6] Eva Mrazíková – Anna Vartecká, Exit 2007 (katalog k výstavě), Teplice 2007

[7] Terezie Záchová, Richard Loskot - Základní Výzkum, https://www.ogl.cz/richard-loskot-zakladni-vyzkum [vyhledáno 30. 9. 2020]

[8] Filip Šenk, Základní výzkum ve vědě může jen chvějící se peříčko, Lidovky.cz,  https://www.lidovky.cz/kultura/zakladni-vyzkum-ve-vede-muze-byt-treba-jen-chvejici-se-pericko.A170505_124631_ln_kultura_jto [vyhledáno 26. 9. 2020]

[9] Cena Jindřicha Chalupeckého Finále 2014 https://www.sjch.cz/cena-jindricha-chalupeckeho-finale-2014/ [vyhledáno 25. 9. 2020]

[10] Viz Jan Vidlička, pozn. 1.

[11] Viz Barbora Šedivá, pozn. 5.

[12] Kurátorský text výstavy, https://galerie-tic.cz/autor/richard-loskot/ [vyhledáno 30. 9. 2020]

[13] Eva Jiřička, Richard Loskot rozhovor, https://artycok.tv/8179/loskot-richard [vyhledáno 25. 9. 2020]

Richard Loskot nepatří mezi autory, kteří zaplňují svět dalšími a dalšími věcmi. Nevytváří artefakty ve smyslu konkrétních uměleckých předmětů, které pak snadno vstupují do systému obchodu s uměním. Jeho díla jsou daleko více procesem, při němž inscenuje děje a buduje prostředí, aby tak „konzumentovi umění“ i náhodnému chodci nabídnul nevšední (nikoliv však šokující) zážitek. Prostřednictvím tohoto zážitku dochází nejenom k posunu perspektivy vnímání určitého prostoru, založenému často na vztahu a konfrontaci reálného a technického (virtuálního, uměleckého), ale především k uvědomění si samotného vnímání, jeho podmíněnosti a zakořenění v konvencích.

Richardovy instalace a enviromenty glosují současný technicistní svět a obracejí se k otázkám našeho bytí v tomto světě. I přesto, anebo právě proto, že mají až filosofický rozměr (jak naznačují již názvy děl Podstata věcí, 2011; Procházka pod skutečností, 2011), uplatňují se v nich základní témata, která definovala a strukturovala lidskou zkušenost již odnepaměti – světlo, slunce, čas, příroda, voda, růst atd. Autor často dochází k jejich simulaci prostřednictvím současné techniky a technických systémů, ovšem díky určitému optimistickému nadhledu (nebo spíše nadšenému a radostnému zaujetí) se právě technické systémy stávají výstižnou metaforou a personifikací přírodních procesů a jevů. Technické a přírodní tak Richard Loskot nestaví proti sobě jako vylučující se fenomény. V jeho tvorbě to nejsou opozita, ale spíše spojité nádoby či vzájemně nastavená zrcadla.

autor světelného obrazu na představení Šavle v roce 2010

založení galerie Procházka pod skutečností

2019
Marta Fišerová, Prázdno x naplnění, Pardubice (katalog k výstavě)

2017
Cena Jindřicha Chalupeckého (katalog k výstavě)

2014
Iva Mladičová - Richard Loskot  Světlo v obraze, Galerie Dům (katalog k výstavě)
Cena Jindřicha Chalupeckého (katalog k výstavě)

2012
Cena Jindřicha Chalupeckého (katalog k výstavě)

2007Eva Mrazíková – Anna Vartecká, Exit 2007, Teplice (katalog k výstavě)

2019
Galerie TIC https://galerie-tic.cz/autor/richard-loskot/

Czech Design https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/hleda-co-nas-presahuje-umelec-richard-loskot-pripravuje-se-svymi-studenty-instalaci-do-londyna

Universitas www.universitas.cz/osobnosti/2570-umeni-je-profese-ale-obhajil-jsem-si-to-az-v-zahranici

2018
Liberec rozhlas https://liberec.rozhlas.cz/propojuje-zdanlive-nespojitelne-dilo-richarda-loskota-je-v-liberecke-galerii-az-7710259[eLeS1] 

2010–2017

Artyčok.tv https://artycok.tv/artist/loskot-richard

2017
Lidovky.cz https://www.lidovky.cz/kultura/zakladni-vyzkum-ve-vede-muze-byt-treba-jen-chvejici-se-pericko.A170505_124631_ln_kultura_jto

2015
Ateliér, 4/2015

2014
Respekt https://www.respekt.cz/video/709322-richard-loskot-profil-umelce-artist-profile

Aktuálně.cz https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/richard-loskot-umeni-ma-lidem-prinaset-chveni-nad-neznamem/r~5b815480d80911e3b566002590604f2e/

Ateliér 18/2014

2012
Flash Art 23–24

2011
Ondřej Váša, Portfolio Art and Antiques 2/2011

Medailon https://www.works.io/richard-loskot/texts