Composition NZXW

Partitura kompozice NZXW je tvořena několika různě tvarovanými fragmenty gramofonových desek a několika úryvky hudebních zápisů. Z gramofonové LP desky, které je určena specifická rychlost přehrávání, je vyříznuta nepravidelná hvězdice. Dalším prvkem kompozice je část notového zápisu krátké hudební fráze, jež má být několikrát přehrávána celá i po částech. Jinou částí kompozice NZXW je fragment notového zápisu s několika úpravami Milana Knížáka. Následující krátká část notového zápisu je na obou koncích ohraničena rozdílně tvarovanými fragmenty LP desky. Zbylými dvěma prvky kompozice jsou kruhová výseč a úzký obdélník vyříznutý z gramofonové desky. Také jim je určena vlastní rychlost přehrávání, respektive doba přehrávání. Prvky kompozice nemají neměně stanovené pořadí, jsou možné jejich různé kombinace (v některých případech je možno přehrávání fragmentů různě dlouho opakovat). Výsledná podoba skladby je tak při každém provedení odlišná. Destruované desky (LP i CD) s různými hudebními záznamy se stávají, doplněny fragmenty notových zápisů, několika technickými poznámkami a Knížákovými vlastními hudebními zápisy (klasickými notovými zápisy nebo zápisy. jež mají formu nezvyklou a nepoužívanou), záznamem nové hudební skladby. V některých kompozicích jsou části desek použity místo not nebo jsou vloženy do notového zápisu tak. že části použitých desek zastupují noty i hudbu samotnou. Vzniká tak dvojitá partitura, jež navíc může být podle okolností proměnlivě realizována. V dvojitých kompozicích Milana Knížáka (existují dvě série, první z roku 1988, druhá z roku 1991) se pojí jeho destruovaná hudba (destruované desky i partitury) s pozdějšími hudebními koncepty. Tvary vložené do notové osnovy, připomínají např. Jednoduché stavby, podobně jako v nich se i zde objevují nezvyklé druhy zápisu. Konečná podoba skladby není předepsána. při jejím provádění je svým způsobem vyžadována spolupráce interpreta. Respektive pro vznik skladby je spoluúčast interpreta nutná. Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996