Hra na architekturu

Hra na architekturu je název první části rozsáhlejšího souboru textů Pokus o úvod do problematiky nehmotné architektury (1970-1985). Z oddílu Hra na architekturu je citována následující část: "Navrhuji uspořádat jakýsi pokus, který vlastně ani pokusem není, nic se jím nedokazuje. neobjevuje, nepotvrzuje. alespoň ne přímo. Může se stát jen určitou zkušeností. Jedná se vlastně o "hru na architekturu". Vymezený prostor rozdělíme na několik koridorů, z nichž každý zasvětíme určitému typu působení na smysly. Tepelný, světelný, zvukový, čichový, hmatový, atp. Je možno zřídit i koridor dobra a zla. Táboření v koridorech. Účastníci pokusu mají možnost volit koridor, hranice koridorů, mají možnost přecházet z koridoru do koridoru (v jedné z variant by s sebou přinášeli své vlastnosti dané základním koridorem, v jiné variantě by brali na sebe vlastnosti nových koridorů atp.) nakonec by tu měla být možnost, jakési přestavby systému. Asi by spontánně vznikaly koridory psychického vyrovnávání, jež by flexibilně protínaly ostatní koridory. Vznikaly by asi v tom smyslu jako kdysi klima v uměleckých kavárnách nebo grupování účastníků některých happeningů. Každý vývoj života v koridorech by měl být pokládán za přijatelný a akceptován. Jedinou podmínkou by měla být doba strávená tam. Navrhuji zvolit ji co nejdelší. Vyrovnávací koridory by měly vzniknout z příbuzností vytvořených osobních koridorů. Jakékoli variace jsou vítány. Mělo by být však dodrženo důsledné determinování koridorů. 0 to úpornější by mohla být snaha změnit je. Je možno na začátku zbarvit účastníky příslušející k jednotlivým koridorům, to v případě, že by se jednalo jen o jakési morální typové koridory, nebo koridory v nichž jsou potlačeny smyslové funkce. Koridory slepých, hluchých, nepohyblivých, supermobilních, polopohyblivých. Nejdříve se snažím vnímat v jednotlivých koridorech jednotlivé pocity osamoceně. eliminovat vše ostatní, přísně oddělené koridory. Pak začít s křížením koridorů, se zřizováním koridorů dalších. (Koridory lhostejných, zapálených, melancholických, atp.) Variant je mnoho. Je možné použít postupně všech a nebo zvolit jen některé z nich, jež nám budou v dané situaci připadat nejpodnětnější. (Zkušenost z tohoto pokusu lze velmi úspěšně použít např. při řešení zcela tradičních obytných prostorů.) Nabízí se tu i myšlenka vybudování pocitových koridorů v rámci zeměkoule a využívat je ke korigování nebo navozování psychických stavů. Pás příjemného klimatu v horkém nebo studeném pásmu. (Zatím existují jen jako výběrové, izolované prostory - byty, restaurace, apod.) Pás světla a jen světla. Putování po přímce. Silnice slepců. Hluchá cesta. Pás zloby. Atp." Hra na architekturu je příkladem akčního pojetí architektury. Architektura je proměnlivá, stává se vztahem. Hra, akce, setkání apod. vytvářejí Knížákovu svébytnou nehmotnou architekturu. Výňatek z textu Milana Knížáka Pokus o nesoustavný úvod do problematiky nehmotné architektury (1970-1985). Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996