Zdeněk Sklenář

His whole life Zdeněk Sklenář belonged to the solitaries of the Czech art scene. His wide sphere of activity included, in addition to painting, also graphics, illustration and typography.  Unlike his peers he never belonged to any art group and he did not start to exhibit his paintings until the beginning of the 1940s. During his lifetime he was valued more for his graphical rather than painting work that did not receive much attention until the 1960s thanks to Ludmila Vachtová and Jiří Padrta. Since the beginning of his creative track he was inclined to the romantic-poetic expression inspired by reading K. H. Mácha, Ch. Baudelaire, G. Apollinaire, but primarily by studying the works of G. Arcimbold. His creative opinion was not formed until the end of the 1950s by the reverberations of surrealism, poetism and artificialism of the 1930s.

A fundamental turning point in Sklenář’s contemplation about art and his work came after his trip to China in 1955. Following his Asian experience his paintings are rid of the European way of viewing painting through the given composition, space and shape. The artist’s interest shifts to calligraphic work with symbol and script and in connection with dreamlike colours he starts to create works that become significant for his work.

Sklenář did not enter the art scene until he was nearly 30 years old – at the end of the 1930s. He had the first opportunity to exhibit in 1937 at the exhibition Mládí v D 40, where he met for the first time excellent artists – primarily the future representatives of the Group 42. Back then he presented himself with the cycle on unpublished illustrations for Bubu of Montparnasse. He introduced his paintings to the public for the first time three years later at the exhibition the Young in Melantrich where he exhibited Nábřeží k ránu (Riverbank in the Morning) (1939) and two paintings Baletky (Ballet Dancers) (1935 and 1939).

Influenced by the theatre environment he discovered the subject of women, which fascinated him throughout the 1930s. Sklenář’s three-dimensionally modelled women – predominantly ballet dancers, actresses or models are deformed to the border of being caricatures, which foreshadows his inclination to develop his motives to the most extreme positions. Parallelly he pursues painting of city landscapes which climaxed in the surreally built painting Park v noci (Park at Night) (1943) in which the fanciful element prevails over common reality. Sklenář maintains his surrealistic foundation also during World War II, when he works on the dreamlike compositions of various still lives, which he pursued until the second half of the 1940s. The subsequent period between 1947 and 1952 was filled with paintings that were strongly inspired by the works of Max Ernst and the already mentioned G. Arcimbold. Sklenář takes the principles of their work, which he further interprets using his own creative eye. He utilizes the method of combined paintings and the principle of anthropomorphization of nature, for example Příliv (High Tide) (1947).

After the war Sklenář started to work at the State School of Applied Arts as František Muzika’s assistant in the Studio of Book Graphics and Script. In 1946 he had his first independent exhibition in Topičův Salon. That same year he went to Paris where he participated in the travelling exhibition Young Czechoslovakian Art. At the beginning of the 1950s he started to pursue work on portraits in which he combined mutual elements from his early painting style. The most extensive cycle is one devoted to G. Arcimbold that he worked on until the 1970s. The most important moment of Sklenář’s life was his three-month long stay in China in 1955, which, as was already mentioned, definitely influenced the form of his work. Sklenář had already been fascinated by China prior to his trip and he was intensely interested in Chinese art and poetry. Upon his return he established cooperation with Czech sinologists; he illustrated their translations and he worked at the National Gallery in the committee for purchasing oriental art. His former imaginative phase definitely ended after his trip to China. The subsequent period is fully in the name of calligraphic treatise of painting which Sklenář continues to develop until his death. His main medium of expression became the line with which he works ornamentally and creates rhythmic webs of curves, which internally organize the specific universe in Sklenář’s paintings. Script, symbol and sign become the cardinal elements of his paintings. From this time period Sklenář abandons the developing of illusive space and composes paintings always on surface. During the 1960s he initially examines how to handle the acquired Chinese impressions. The first painting which foreshadows the artist’s future direction is Pekingská opera  (Peking Opera) (1956-1957), followed by Čínská krajina (Chinese Landscape) (1959) and Zátiší s čínskými znaky (Still Life with Chinese Symbols) (1960). During the 1960s and 1970s he continues to develop the fine art principles found thanks to his trip to China. One of the climaxes of Sklenář’s later work is the painting Listy z náčrtníku (Sheets from a Sketchbook) (1973–1974).

In addition to painting Sklenář pursued book graphics and illustration. He received several international as well as domestic awards for his book designs. He is the author of tens of books covers. The first illustrations he created were for the collection of poems by 

Vladimír Nazor: Básně (Poems) (1933). These were followed by illustrations for books by K. J. Erben, Ch. Baudelaire or Zdeněk Šmíd.  One of his most awarded work on the field of illustration is his work on books by Wu Cheng-En Monkey King (1961) and B. Mathesius Zpěvy staré Číny (Songs of Old China) (1965). Near the end of his life he wrote his biography, which was published under the title Vzpomínání (Remembering) (2010). So far his last large retrospective was in 2013 in the House at the Stone Bell in Prague.

SKLENÁŘ Z.: Vzpomínání, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2010. ŠMEJKAL F.: Zdeněk Sklenář, Odeon, Nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha 1984. BYDŽOVSKÁ L.: Malířské dílo Zdeňka Sklenáře, diplomová práce, filozofická fakulta Karlovy Univerzity, Praha, 1981. ŘEHÁKOVÁ N.: Zdeněk Sklenář– obrazy 1936–1966, diplomová práce, filozofická fakulta Karlovy Univerzity, Praha 1971. SIBLÍK J.: Zdeněk Sklenář a kniha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1965.

VACHTOVÁ L.: Starý mistr, zasloužilý kacíř (Zdeněk Sklenář V Domě U Zvonu), in: Art+Antiques, č. 3, 2010, s. 10–17. SKALICKÝ A.: Zdeňka Sklenáře-učitel a mág českého moderního manýrismu, in: Panorama, 1980, č. 3/4, s. 50–51. DVOŘÁK F.: Práce Zdeňka Sklenáře v Okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, Vlastivědný sborník Severní Morava XXXIX, 1980, S. 80. DVOŘÁK F.: Zdeněk Sklenář, Vlastivědný sborník Severní Morava XXXIX, Šumperk 1980, s. 32–39. KOHOUTEK J.: Zasloužilý umělec Zdeněk Sklenář-obrazy, kresby, grafika, katalog výstavy, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha 1980. PAZDEROVÁ E.: Zdeněk Sklenář, in: Výtvarná kultura II, 1978, č. 4, s. 43–49. ŠMEJKAL F.: heslo Zdeněk Sklenář, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975, s. 460–461. HOFFMEISTEROVÁ J.: Zdeněk Sklenář, in: Literární měsíčník, 1974, č. 10, s. 122–123. DVOŘÁK F.: Leštinský rodák Zdeněk Sklenář, Průvodce kulturou Zábřeha XIII, 1975, s. 460–461. SCHMIED W.: Zwei Jahrhunderte phantastischer Malerei, Berlin 1973, s. 346, 427. ŘEZÁČ J.: Zdeněk Sklenář, in: Typografia, 1973, č. 3, s. 105-106. CRISPOLTI E.: L´Informale, in: Storia e poetica, vol. 1, Roma 1971, s. 577–579. VACHTOVÁ L.: Sklenářův svět knihy, in: Typografia, 1973, č. 3, s. 105–106. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář-malíř a kniha, katalog výstavy, Mladá fronta, Praha 1970. VACHTOVÁ L.: Návrat starého mistra, in: Výtvarná práce, 1870, č. 10, s. 2. HLAVÁČEK L.: Sklenářova pocta knize, in: Výtvarná práce XVII, 1970, č. 25, s. 26. VACHTOVÁ L.: Na okraj, in: Výtvarné umění XVI, 1966, s. 349. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář, in: Vita cechoslovacca, 1966, č. 5, s. 16. PADRTA J.: Der Illustrator Zdeněk Sklenář, in: Universum 1967, č. 3, s. 50–63. MRÁZ B.: Possurealistický okruh pražské umělecké školy, in: Výtvarné umění, 1966, č. 6–7, s. 313. MÍČKO M.: Profil jedné generace, in: Výtvarné umění, 1966, č. 6–7, s. 269–270. BROŽKOVÁ L.: Zdeněk Sklenář a kniha, in: Výtvarná práce, 1966, č. 2, s. 10. KOTALÍK J.: Obrazy a písmo, in: Literární noviny XV, 1966, č. 4, s. 10. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář – obrazy a kresby, katalog výstavy, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1965. KOTALÍK J.: K diskuzi o tzv. imaginativním umění, in: Umění XVIII, 1965, s. 438. ŠMEJKAL F.: Imaginativní malířství, in: Umění XIII, 1965, s. 456. ŠMEJKAL F.: Návrat Zdeňka Sklenáře, in: Výtvarná práce XIII, 1965, s. 6. PADRTA J.: Obrazy a písmo, katalog výstavy, Špálova galerie, Praha 1965–1966. PADRTA J.: Kaligrafie, písmo a znak v obrazech Zdeňka Sklenáře, in: Výtvarné umění XV, 1965, s. 289–299. PADRTA J.: Zdeněk Sklenář. Ilustrace, kresby, grafika, katalog výstavy, Kulturní dům, Ústí nad Labem 1965. PADRTA J.: Ilustrátor Zdeněk Sklenář, in: Knižní kultura II, 1965, č. 4, s. 149-157. PADRTA J.: Malířova minulost a dnešek, in: Kulturní tvorba III, 1965, č. 27, s. 13. NOVÁK L.: České malířství po roce 1945, in: Výtvarné umění XV, 1965, s. 333–337. LAMAČ M.: Labyrint Zdeňka Sklenáře, in: Literární noviny XV, 1965, č. 26, s. 5. HLAVÁČEK L.: Malíř snu i skutečnosti, in: Mladá fronta XXI, 18. 6. 1965, s. 4. BROŽKOVÁ L.: Barva a štětce – nástroje básníka (o kresbách a ilustracích hovoříme s malířem Zdeňkem Sklenářem), in: Lidová demokracie, 13. 6. 1965, s. 5. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář v Ústí n. Orlicí, in: Výtvarná práce XII, 1964, č. 7, s. 12. POHRIBNÝ A.: Autor kreseb tohoto čísla Zdeněk Sklenář, in: Zlatý máj VIII, 1964, č. 5, s. 233–234. PEČÍRKA J.: Vybrané obrazy a kresby Zdenka Sklenáře, katalog výstavy, JPK ROH, Ústí nad Orlicí, 1964. SIBLÍK J.: Wu Čcheng-en, Opičí král, in: Hollar XXXIII, 1963 č. 2, s. 90-91. BROŽKOVÁ L.: Čínské ilustrace Zdeňka Sklenáře, in: Výtvarná práce X, 1962, s. 4. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář, in: Neue Werbung VII, 1960, č. 11, s. 26–27. TOMEŠ J.: Zdeněk Sklenář, in: Výtvarné umění X, 1960, s. 315-320. SEYDL Zdeněk: Zdeňkovi Sklenářovi poleva na dort a padesát svíček, in: Kultura IV, 1960, č. 5, s. 2. HLAVÁČEK J.: Zdeněk Sklenář, in: Tvar XI, 1960, č. 1, s. 3–13. ŘEZÁČ Jan: Na skok v ateliéru u Zd. Sklenáře, in: Kultura III, 1959, č. 5, s. 6. LAMAČ M.: Les arts dans la Tchécoslovaquie d’aujourd’hui, Prague 1958. VACHTOVÁ L.: Zdeněk Sklenář, in: Tvar VIII, 1956, č. 10, s. 316–317. TOMAN P.: Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950, s. 454. RABAN J.: Dohaslé sny minulosti, in: Kulturní politika, 1948, č. 59, s. 7. MRKVIČKA O.: Úvod ke katalogu výstavy ve Vilímkově galerii, Praha 1948. MRKVIČKA O.: K obrazům Zdeňka Sklenáře, in: Lidové noviny, 31. 10. 1948, s. 7 KOTALÍK J.: Moderní československé malířství II, 1947, č. 3, s. 205. PECHÁČEK J.: Výstava Zdeňka Sklenáře, in: Národní osvobození XVII, 7. 4. 1946, č. 84, s. 4. PEČÍRKA J.: Zdeněk Sklenář, katalog výstavy, Topičův salon, Praha 1947. HLAVÁČEK J.: Tanečnice, zátiší a města Zdeňka Sklenáře, in: Rudé právo, 1946, č. 90, s. 4. HLAVÁČEK J.: Zdeněk Sklenář, in: Svět v obrazech II, 1986, č. 14, s. 5. HASALOVÁ V.: Malířův pohled do života věcí, in: My 46, 1946, č. 14, s. 5.