Josef Bolf's paintings have been settled with strange figures, being half and half animals and people, and bringing together cartoon compositions (frame, wording) with omnipresent sadness and vulnerability. These heroes integrate infantile appearance with nostalgia and unexplainable urge for self‑destruction. While looking at a little pink dog with the eyes as if it came out of girl's diary, and barrel of a gun in its mouth, we can inevitably feel certain disequilibrium, reflecting not just personal obsession of the artist, but being indicative, to a certain extent, of a typical feature of the day. Bolf depicts a world in which melancholy and neurosis, walk hand in hand. His messages are always deeply personal, almost slightly abnormal, no matter if the question is painting, airbrush, drawing, or cartoon. He describes supernatural without being limited with the surrealist form. His so far latest series uses the technology everybody may remember from art‑and‑crafts lessons. He scrapes through an ink layer, covering colored layer of wax pastels. This process attended with corresponding associations intensify our anxiety. Being reminiscent of childhood, often idealized territory of projected dreams about easy‑going life and safety, seems to be heretical in contrast with gloomy and depressive motifs. With Bolf's little animals, reminders of Pif and Čtyřlístek minor characters, the question is not just favorite cartoons, but the virtues identified with childhood, especially innocence. Bolf's paintings introduce destruction, anxiety and death into the world of trust and safety.
Josef Bolf, přezdívaný také „mistr deprese“, patří mezi nejvýznamnější umělce své generace – totiž generace vyrůstající v normalizačních sedmdesátých a osmdesátých letech. V této době byla hrozba studené války stále aktuální – stejně jako dozvuky černobylské jaderné katastrofy – tedy události, které tehdejší společnost do značné míry definovaly.
Umělecké formování Josefa Bolfa začalo na Akademii výtvarných umění v Praze, kam nastoupil již v porevolučním roce 1990. Přijat byl do ateliéru Jiřího Načeradského, díky němuž si osvojil kresbu figury, prošel ateliérem Vladimíra Kokolii a následně skončil v ateliéru u Vladimíra Skrepla. Během studia na AVU absolvoval také zahraniční stáže v Kongsthögskolanu ve Stockholmu a na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 1998 AVU absolvoval s prací Nevkusné mutace. [1] Již tato závěrečná série nesla znaky jeho osobitého přístupu k tvorbě. Šlo o kombinaci malby s kresbou a s důrazem na pozadí obrazu – spolu s kolážovými prvky a snahou o jakousi parodii vkusu. Na AVU se po několika letech vrátil, tentokráte jako vedoucí Ateliéru malířství III.
V roce 1996 se v galerii na AVU konala jedna z prvních rozsáhlejších skupinových výstav s Bolfovou účastí: šlo o výstup Bezhlavého jezdce – skupiny, kterou se spolužáky založil a jíž byl do roku 2002, kdy se rozpadla, členem. Po krátké tvůrčí pauze mezi lety 2000–2002, kdy se živil jako malíř kulis u filmu, se jeho výstavní působení značně rozrostlo, a to jak na domácí, tak i na zahraniční půdě. Vystavoval například v Paříži v Galerii Dukan, na devátém ročníku Arts Biennale v Bulharsku anebo v Pekingu. Stal se také jedním z mála Čechů zastoupených na výstavě „Decadence Now!“ v pražském Rudolfinu. V letech 2006 a 2007 se zúčastnil dalších dvou zahraničních rezidenčních pobytů, konkrétně v New Yorku v rámci International Studio and Curatorial Program a v německém Freisingu v Europäische Künstlerhaus. Díla z newyorské tříměsíční stáže byla následně vystavena v pražské galerii Futura. Do širšího povědomí se dostal mimo jiné díky nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2005 a také díky ocenění Osobnost roku 2010, která je udělována žijícím umělcům za nejvýznamnější počin předchozího roku.
Malba Josefa Bolfa by se dala jedním slovem nejspíše popsat jako temná, stejně tak ji však charakterizuje určité nostalgické či melancholické naladění. Na jeho plátnech a grafikách se často setkáváme s dětmi či dospívajícími zasazenými do prostředí městských sídlišť nebo do jakési apokalyptické, destruované krajiny, v které jsou obklopeny podivnými až snovými tvory. Tyto motivy se mohou vztahovat i k dětství samotného umělce, které strávil na pražském sídlišti Jižní Město, kam se s rodinou v době jeho výstavby přestěhovali.[2] Na ulicích chyběly chodníky, z lamp visely dráty a celé sídliště tak vypadalo jako velmi nehostinné místo. Navíc již zmíněná politická a společenská situace, zmítající se pod nátlakem neviditelných, ale silných hrozeb, zanechala v autorovi pocit akutního ohrožení (Mezi paneláky, 2014; Cesta domů, 2006; Auta, 2006).
Mnohovrstevnaté malby Josefa Bolfa jednotlivá zákoutí odkrývají postupně, čímž se malba stává ještě tajemnější. Z dálky dokonce může působit velmi abstraktně. Teprve přistoupíme-li blíže a zadíváme-li se pozorněji, z plátna začnou vystupovat Bolfovi hrdinové, tvorové, kteří přes svůj infantilní a/nebo až mimozemský zjev promítají své běsy. Jsou to introverti, kteří na plátně prožívají drastické scény Bolfova příběhu. Ten jakoby skrze tato vyprávění odkrýval vnitřní dětský svět plný tajuplných bytostí, který však naráží na děsivé noční můry.
Odkaz na dětství je patrný i díky možné asociaci mnohdy podivných tvorů-zvířat s dětskými komiksovými postavičkami. Ty s sebou nejenže nesou dětské kvality – jmenovitě především nevinnost –, ale ukazují také pozoruhodný fiktivní svět plný násilí a strachu. Komiks jako takový se do Bolfových děl promítá na vícero místech: komiksové postavičky remixuje do nových, surreálných souvislostí a dává jim zakusit až depresivní prožitek (postavičky ovce a vlka, série Suicide girls, 2004; Hopeless, 2005).
Pro umělecký výraz Josefa Bolfa jsou příznačná apokalyptická, chaotická místa, určité opakující se motivy nebo portréty, které tvoří značnou část jeho tvorby (v roce 2004 autor vystavil soubor portrétů na výstavě Psi, obličeje, kapustňák v Městském muzeu a galerii v Hranicích na Moravě) a pro mnohé se tak stávají sběratelským fenoménem. V poslední době se v jeho obrazech můžeme setkat s použitím výrazné růžové či tyrkysové barvy v kontrastu k barvě černé (Procházení, 2019).
Jak sám Bolf v rozhovoru pro pořad Kulturama uvedl, vědomě se rozhodl pracovat s věcmi, co mu nepřipadají hezké ani extra příjemné,[3] což je patrné například při pohledu na motiv malého chlapce stojícího v pozadí opuštěného, zničeného města (Konec, 2016). Autor jakoby zachycoval vratkost své doby a odkazoval tak na zkušenost celé své generace, která večer u televizních obrazovek sleduje katastrofy druhých.
Josef Bolf se nezaměřuje pouze na malbu: ve svých pracích využívá rovněž techniky kresby, koláže či americké retuše neboli airbrushe. Již vzpomínaná „dětská“ témata umělce zajímají nejen z hlediska námětu, ale také po stránce technické. Pro jeho tvorbu se tak stala typická technika proškrabávání tuše nanesené na vrstvě voskovek, jež nám asociuje a dodává pocit nevinných dětských malůvek, které se však dostávají do kontrastu s vlastními náměty.
I když je na Bolfově tvorbě patrný vliv hororových a sci-fi filmů a literatury (Narapoia, 2002), i přesto je mnohdy velmi osobní; fiktivní náměty bývají zasazeny do prostředí našeho běžného života a architektury, ve které nebo kolem které se denně pohybujeme, a doplněny předměty, jež nás obklopují. Prostředí zachycené na Bolfových obrazech je dokonce možné i identifikovat: často pracuje podle starých rodinných fotografií anebo fotografií nově pořízených na místě vlastního dětství.[4] Přináší nám tak osobitou zpověď, která ovšem počítá i s divákovým aktivním zapojením, a vědomě si hraje s jeho pozorností, vzpomínkami, sny a minulostí.
[1] Veronika Fabiánová, Josef Bolf – Děti (diplomová práce), Seminář dějin umění Masarykova Univerzita, Brno 2014, s. 5.
[2] Ibidem, s. 7.
[3] Kulturama, Česká televize, 9. 3. 2013, shlédnuto 2. 10. 2019
[4] Fabiánová, Josef Bolf – Děti (pozn. č. 1.), s. 24.
Bolfovy malby zalidňují podivné figury, napůl zvířata, napůl lidé, v nichž se komiksová stylizace setkává s všudypřítomným smutkem a zranitelností. Bolfovi hrdinové v sobě spojují infantilní zjev, nostalgii a nevysvětlitelné nutkání k sebedestrukci. Při pohledu na růžového pejska s očima jak z dívčího památníku a hlavní pistole zastrčenou do úst, se vnucuje pocit, že Bolf vystihl jistou rozpolcenost, která není jen projevem autorovy osobní posedlosti, ale do jisté míry pojmenovává charakteristický rys doby. Bolf zachycuje svět, kde si melancholie podává ruku s neurózou. Jeho sdělení jsou pokaždé intenzivně osobní až lehce vyšinuté ať už se jedná o malby, americké retuše, kresby nebo komiks. Pojmenovává surreálné, aniž by se nechal limitovat formální stránkou surrealismu. Jeho zatím nejnovější série využívá techniku, kterou si snad každý pamatuje z hodin výtvarné výchovy. Proškrabává tuš nanesenou na vrstvě barevných voskovek. Tento postup a asociace s ním spojené ještě umocňují divákovo znepokojení. Připomínka dětství, které si mnozí idealizují a projektují do něj touhu po bezstarostnosti a bezpečí, se jeví jako kacířská v kontrastu s neutěšenými a depresivními náměty. V případě Bolfových zvířátek, připomínajících Pifa nebo postavičky ze Čtyřlístku, totiž není ve hře jen oblíbený dětský komiks, ale hodnoty, které si s dětstvím spojujeme, zejména nevinnost. Bolfovy obrazy vpouštějí do tohoto světa důvěřivé jistoty vykořeněnost, úzkost a smrt.
Studies:
1990–1998 Academy of Fine Arts in Prague (studio of painting, Jiří Načeradský and studios of printmaking under Vladimír Kokolia and Vladimír Skrepl)
Stipends:
2007 ISCP – International Studio and Curatorial Program, NYC, artist residency stipend
2006 Europäische Künstlerhaus Oberbayern residency program, Freising
1996 Akademia der Bildende Kunst Stuttgart, Germany
1995 Kongsthogskolan Stockholm, Sweden
Awards:
2011 Osobnost roku 2010
2005 finalist of Jindřich Chalupecký Award
2019
Urban, Otto M.; Bolf, Josef. Josef Bolf: Tušení stínu. Praha: Národní Galerie Praha. 2018
Vaňous, Petr. Inverzní romantika. Praha: Galerie Rudolfinum
Otto M Urban: Josef Bolf: obličeje, Katalog výstavy, Chrudim 2017
Brabec, Jaroslav. Orbis Artis: Josef Bolf. Praha: Česká televize 2016
Urban, Otto M. Život je bolestný a přináší zklamání: Massakr Vol.1 - Lovecraft. Plzeň: Galerie města Plzně 2015
Vaňous, Petr. Rezonance: Načeradský – Typlt – Bolf. Praha: BIGGBOSS 2012
Bolf, Josef; Štind Ondřej. Mondschein. Praha: Argo
Urban, Otto M. A Mirror from the Abyss. Paris: Galerie Dukan Hourdequin 2010
Barényi, Peter. Reportáž o výstavě Unheimliche. Bratislava: Artyčok.tv
Vaňous, Petr. Ještě místo - pustá zem. Plzeň: Západočeská galerie 2009
Pospiszyl, Tomáš. Josef Bolf. Praha: Divus
Vidlička, Jan. Rozhovor o výstavě You Are Not You, You Are Me. Praha: Artyčok.tv 2008
P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008 P. Vaňous, Nutné návraty/ Čelem k vlastní minulosti, in: Inverzní romantika (katalog výstavy), Bastart Contemporary, Bratislava 2008 2007
Jeřábková, Edith; Vítková, Lenka. Lovci Lebek. Klatovy: Galerie U Bílého jednorožce
2019
Magdaléna Čechlovská, Sci-fi na malířském plátně. Národní galerie vystavuje obrazy Josefa Bolfa, Aktuálně.cz, 1.10.2019. Zdroj: https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/josef-bolf-veletrzni-palac-recenze/r~e49b8e34e42911e98776ac1f6b220ee8/ Monika Zavřelová, Národní galerie zmapuje, jak čeští umělci zaznamenali události roku 1989, idnes.cz, 20.9.2019. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/narodni-galerie-podzim-2019-nove-vystavy.A190920_091317_divadlo_ts 2014
Veronika Fabiánová, Josef Bolf - Děti (diplomová práce), Seminář dějin umění Masarykova Univerzita, Brno 2013
Radek Wohlmuth, Josef Bolf - recenze, Art + Antiques 6/2013 2012
Fronczak Rogers, Mimi. Art Review. Adriena Šimotová and Josef Bolf. Parallel Lines at The Prinz Prager Gallery, The Prague Post, January 11, 2012 Klára Kubíčková, Temná sci-fi, temné obrázky. To je Měsíční svit od Štindla s Bolfem, Idnes.cz, 7.10.2012. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/stindl-a-bolf-vydali-roman-mondschein.A121005_165041_literatura_jaz 2011
Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, vol. 24,3/2011, p. 3
Černá, Kateřina. Bolf je osobností roku, Art+Antiques, 2/2011, p. 6 Výtvarnou Osobností roku 2010 je podle odborníků malíř Josef Bolf, Idnes.cz, 25.1.2011. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/vytvarnou-osobnosti-roku-2010-je-podle-odborniku-malir-josef-bolf.A110125_144401_vytvarneum_ob
2010
Jitka Hlaváčková, Ty nejsi ty, ty jsi já, Ateliér, 4/2010, s. 4
Věra Jirousová, Růžový a temný Bolf, Art + Antiques 1/2010, 2008
Jan H. Vitvar: Výtvarné umění - Josef Bolf, Martin Gerboc, Jiří Petrbok: Inverzní romantika, Respekt, 2008, roč. 43 Naďa Klevisová: Provokovat a trýznit, IN Magazín - magazín Hospodářských novin, 22. 10. 2008 Martin Mikolášek: Něha i zrada, A2 kulturní týdeník, 17/2008, s. 8 Petr Vaňous: Galerie, A2 kulturní týdeník, 14/ 2008, s. 26-27 Martina Buláková: Malíř Josef Bolf odhaluje svou temnou duši, Idnes.cz 20.6.2008. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/malir-josef-bolf-odhaluje-svou-temnou-dusi.A080619_190241_vytvarneum_kot 2007
Petr Vaňous, Nutné návraty Josefa Bolfa, Revolver Revue 69/ 2007, s. 21 - 34 Jeřabková, Edith a Vitková, Lenka: Lovci Lebek, katalog výstavy, březen 2007 Vaňous, Petr: Spleen & Ideal, A2 kulturní týdeník, 13/ 2007 Pospiszyl, Tomáš: Mláďata v ohrožení: přitažlivá krása zranitelnosti, A2 kulturní týdeník, 18/ 2007, s. 10 Tomáš Pospiszyl, Mláďata v obtížích, Přitažliva krása zranitelnosti, A2 kulturní týdenik 27-2007, s. I 2006
Yvona Ferencová: Josef Bolf, Death Is Not The End? For Everyone, katalog výstavy, Moravská galerie, Brno, 2006 Zuzana Štefková: Kdo zneužil Fifinku, Respekt culture section, s. 21, 22-28 květen 2006 Jiří Ptáček: Smrtí to všechno začíná, A2 kulturní týdeník, 12/ 2006, s. 9 2005
Jiří Ptáček: Jan Šerých a Josef Bolf, výstavní brožura, Česká pojišťovna, Praha, 2005 Cena J. Chalupeckého, katalog výstavy, Praha, 2005 2002
Chtěl bych sbírat..., Divus, Praha 2002 1999
Vít Havránek: BJ, Divus, Praha 1999 1998
Lenka Lindaurová: BJ, nové tváře, Umělec 2/98, s.16-17 1996
BJ, výstavní brožura, Galerie AVU, 1996 RozhovoryJosef Bolf: Potěší mě, když se obraz ve sbírce začlení do širších souvislostí, Hospodářské noviny, https://archiv.ihned.cz/c1-65884600-josef-bolf-umeni-rozhovor-potesi-me-kdyz-se-obraz-ve-sbirce-zacleni-do-sirsich-souvislosti. Josef Bolf: Nepříjemné momenty dokážou člověku napovědět, že je čas začít žít jinak, Český rozhlas Vltava. Zdroj: https://vltava.rozhlas.cz/josef-bolf-neprijemne-momenty-dokazou-cloveku-napovedet-ze-je-cas-zacit-zit-8080853www.muzes.cz/aktuality/vytvarnici/josef-bolf-dojezd-velkeho-mejdanu/Josef Bolf: Nejdůležitější je mírnit lidské utrpení, Zdroj: umenidarovat.cz/josef-bolf-nejdulezitejsi-je-mirnit-lidske-utrpeni/Je to daleko lepší, než to bejvalo, interview with Terezie Nekvindová. In Stavba 3/2010, pp. 8–13 Interview with Ivan Pinkava a Josef Bolf, Petr Vaňous. In Revolver revue 80/2010, pp. 45–59 Utrpení Josefa B., interview with Petr Volf. In Hospodářské noviny – Víkend 15/2010, pp. 8–15 Předpokládám, že v tom nejedu sám, interview with Jana Beránková. In A2 15/2009, pp. 12–13 Ateliéry / Josef Bolf. In Revolver revue 74/2009, pp. 185–193 Maluji podle rodinných fotek, tvrdí Josef Bolf, 9.12.2009. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/maluji-podle-rodinnych-fotek-tvrdi-josef-bolf.A091208_192751_vytvarneum_jazKrev na sídlišti, rozhovor s Ondřejem Štindlem. In Týden 35/2008, pp. 40–44 With Karel Císař. In Labyrint revue 19–20/2006, pp. 87–95 Videa o Josefu Bolfovihttps://www.youtube.com/watch?v=JVkJZ4wK0aI
https://www.youtube.com/watch?v=puq6zhMVEow
www.youtube.com/watch
https://www.youtube.com/watch?v=omibCiVDoVg
www.ceskatelevize.cz/porady/10315082629-kulturama/213411058150010/video/
artycok.tv/lang/cs-cz/7031/decadence-now
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10267397899-hotel-insomnia/21054215303/video/
artycok.tv/lang/cs-cz/3596/you-arent-you
artycok.tv/lang/cs-cz/525/inverzni-romantika
artycok.tv/lang/cs-cz/427/obyvaci-pokojthe-living-room
artycok.tv/lang/cs-cz/285/spleen-ideal
Josef Bolf (1971), anketa Malující umělci, A2 kulturní týdeník 30/ 2007, s. 10
artalkweb.wordpress.com/2009/05/12/bolf-je-stale-lepsi/