O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Jan Freiberg

Jméno
Jan
Příjmení
Freiberg
Narozen/a
1976
Místo narození
Strakonice
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Jan Freiberg prošel uměleckým vzděláním ve fotografickém ateliéru pod vedením Pavla Baňky na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a následně studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové teoretický obor dějiny designu a nových médií. Jeho profesní působení se odehrává na rozhraní kurátorské a umělecké činnosti, přičemž jednotlivé výstupy se často prolínají. Jan Freiberg stojí za chodem několika oblastních galerií a v neposlední řadě je propagátorem a organizátorem kulturních aktivit.

Volné fotografické tvorbě se Freiberg ovšem přestal ve větší míře věnovat již v roce 2007. Sám k tomu uvádí, že zlom nastal při přípravě výstavy Fotografie 70. let v ČSR, kdy s kurátorem Pavlem Vančátem objížděli mnoho žijících, na výstavě zastoupených autorů. V rozhovoru s Jiřím Ptáčkem se svěřuje, že právě jejich deziluze a nenaplněné cíle spojené s uměleckou fotografií ho odradily „pustit se vážně a naplno do tak odvážného a seriózního podniku – být umělcem“ (Jan Freiberg, Bez spirituality jsme živi jen napůl, in: http://jiriptacek.blogspot.com/2018/10/jan-freiberg-bez-spirituality-jsme-zivi.html, cit. 12. 5. 2021). Fotografii však neopustil zcela a propojil ji například se svým projektem o sadařství (SAD 2011), přičemž sledoval podobnost mezi fotografií a motivem starého sadu: konotace romantické představy o sadařství jako o určitém ráji a podobně sentimentální představa o staré fotografii se zde spojila v jedno. Projekt reálně vypadal tak, že Freiberg společně s Blankou Švédovou podněcovali ke shromažďování fotek starých sadů, čímž dávali dohromady příběhy jednotlivých lidí, které pojí určitá komunita. Na různých místech po České republice (například v Uničově, Ostravě či Volyni) tak tyto komunity oslovovali a s dávkou určitého sentimentu pak prezentovali jejich místní společenství. Tento projekt ukázal práci Jana Freiberga na pomezí volné umělecké tvorby a kurátorského myšlení v historických, sociálních, ale i v lokálních souvislostech, které autor propojil právě v médiu fotografie.

 

Jan Freiberg působil řadu let jako kurátor a fotograf v Galerii Klatovy / Klenová, odkud však musel v roce 2010 odejít. Při hledání místa pro galerii novou se mu naskytl prostor staré smuteční síně z konce osmdesátých let minulého století, která se nachází na hřbitově Malsička ve Volyni. V tomto netradičním prostoru vybudoval Galerii Na shledanou, spadající pod Městské muzeum ve Volyni, která se velmi rychle etablovala mezi galeriemi prezentujícími současné umění. V prvních třech letech fungování galerie se její program zaměřoval spíše na klasičtější média – tedy převážně na malbu – a jejím hlavním mottem bylo „zpřístupnit současné umění tak, aby mohlo být vnímáno jako součást veřejného života a veřejného prostoru na malém městě“ (TZ galerie Na shledanou, in: http://galerienashledanou.blogspot.com/2010/08/tiskovka-josef-bolf-uz-te-neuvidim.html, cit. 10. 5. 2021).

Do galerie umělci jezdili na rezidenční pobyt, při němž změnili její vnitřní prostor a vymalovali stěny. Mezi vystavující patřili například Josef Bolf, Ondřej Maleček, Lenka Vítková, Blanka Jakubíčková či Vendula Chalánková. Když se galerie zaběhla již i v očích místních obyvatel, začal program směřovat ke konceptuálnějším a performativnějším projektům, jakým byla například prezentace virtuální reality Andreje Boleslavského s názvem Beztíže (2019) anebo výstavní experiment, při němž umělci vstupují do části děl jiných umělců a rozvíjejí je. V roce 2018 tak třeba Patrik Pelikán vytvořil monumentální reliéf Spád, jenž zasahuje do vestavby od architekta Norberta Schmidta z roku 2014, kterou zase v roce 2017 zaklenul sochař Jiří Příhoda.

Většina výstav se tematicky vázala na umístění galerie – tedy na místo rozjímání, tichých vzpomínek a připomínek pomíjivosti života. Po autorech se to sice nevyžadovalo, jelikož však tvorba vznikala přímo pro konkrétní prostor s velmi specifickou a silnou atmosférou, umělci se obvykle k tématu smrti či k samotnému hřbitovu určitým způsobem vztahovali. Dan Vlček tak pro svou výstavu Zobrazení času do konce skladby (2013) sesbíral z antikvariátů staré gramofonové desky, které se tam dostaly z nejrůznějších pozůstalostí, a vytvořil z nich obelisk jakožto pomník a pozdrav jejich mrtvým majitelům. V galerii se kromě Jana Freiberga prezentovali i jiní kurátoři – například Martin Vaněk, který připravil výstavu Petera Demka s názvem Lucerny smrti (3. 11. 2018 – 2. 11. 2019).

Galerie také připravovala doprovodný program – byly to především přednášky o funerálním sochařství a architektuře, komentované prohlídky spojené s procházkami místním hřbitovem a v neposlední řadě i vernisáže jednotlivých výstav, kde si návštěvník mohl dopřát černou kávu a rakvičku se šlehačkou. Jan Freiberg navíc pod galerií přibližně jednou do roka vydával Smuteční noviny, které věnoval „vztahu mezi smrtí, životem a výtvarným uměním“ (Galerie Na shledanou, in: http://galerienashledanou.blogspot.com/, cit. 10. 5. 2021). Jejich náplň byla velmi obsáhlá – od rozhovorů přes velmi fundované články vztahující se k funerálním tématům v umění nebo i v architektuře (viz článek Jana Šépky „Kde je ukryta síla sakrálního prostou?“) až po texty k jednotlivým výstavním projektům, které se od minulého čísla časopisu udály.

I když se Galerie Na shledanou nacházela stranou hlavního uměleckého dění, její fungování ukázalo, že na české umělecké scéně zaujala významné místo. Jan Freiberg v rozhovoru s Jiřím Ptáčkem uvádí: „Na místě, kde něco končí, je dobrá šance k novému začátku. A takovou transformační sílu přikládám i dobrému umění – může měnit naše postoje.“ (Viz pozn. č. 1, http://jiriptacek.blogspot.com/2018/10/jan-freiberg-bez-spirituality-jsme-zivi.html, cit. 12. 5. 2021.) Galerie Na shledanou fungovala až do roku 2019 – kdy se Jan Freiberg stal ředitelem Galerie Františka Drtikola v Příbrami –, neskončila však zcela a její budoucí fungování tak není úplně vyloučené. Také projekt Virtuální reality, který zde byl započat v roce 2015, Freiberg i nadále rozvíjí – například se sochařem, architektem a digitální designérem Vojtěchem Radou. Virtuální realita coby transfer živého světa do světa počítačů, který se nám stále přibližuje, je ale něco, z čeho má Jan Freiberg také obavy. Projekt má hned několik vrstev, jednu z nich tvoří jakási „designová socha“ – herna na virtuální realitu v současném umění –, v níž jsou ve virtuální realitě schované projekty jednotlivých umělců. V příbramské Galerii Františka Drtikola se diváci například budou moci stát součástí obrazu Josefa Bolfa a dalších umělců. Jan Freiberg tak v rámci českého galerijního prostředí vytváří zcela nový, progresivní formát, který má ambice uměleckou scénu zpřístupnit i mladším divákům. Rozvíjí proto jak zmiňovanou virtuální realitu, chce ale také probudit větší zájem o veřejný prostor a o kulturní oživení města.

Galerie Františka Drtikola v Příbrami Janu Freibergovi nakonec nabízí i možnost věnovat se i nadále médiu fotografie. Na výstavě Ferdinand Bučina – Letní retrospektiva (2020) navázal na svou starší práci v rámci Fotograf Festivalu, kdy v roce 2016 shromáždil výběr z archivu fotografa Ferdinanda Bučiny. Ten na sklonku minulého století zachycoval Bílé Karpaty, přičemž jeho tématem byl především vztah člověka a přírody a k jeho stěžejním dílům patřil fotografický epos o lidech z Javorníku. Freiberg v příbramské galerii zveřejnil archiv tohoto fotografa a vydal obsáhlý katalog.

 

Jan Freiberg stál rovněž u zrodu hnutí Oživme si Strakonice (2012–2016), které sestávalo cca z osmi až deseti osob: aktivistů, architektů, teoretiků či historiků umění. Hnutí si kladlo za cíl transformovat kolektivní paměť místních obyvatel ve Strakonicích a nejenom jim, ale také městským zastupitelům ukázat, co vše ve městě ne zcela funguje. Tematicky čerpalo především z minulosti města, z jeho významného průmyslového postavení. Poukázalo na zašlý strojní průmysl: na slavnou Čezetu vyrábějící legendární motorku „prase“ a samozřejmě na místní textilky Fezko. Pořádalo architektonické workshopy odkazující na tuto zašlou slávu i na chátrající budovy, přičemž kladlo otázku, jak s těmito budovami do budoucnosti ideálně naložit.

V podobně aktivistickém duchu fungoval také projekt Oživte si barák, kdy se umělci a kurátoři snažili ukázat na problematická místa v Praze, která pod taktovkou developerských projektů chátrala. Takto Freiberg v roce 2012 oživil dům na Albertově, konkrétně staré lázně U Slupi. Pracoval nejen s historií místa, ale také s jeho širším okolím, a vytvořil krátký film (sestříhaný Romanem Štětinou) složený z rozhovorů o Albertově. Lidé zde líčili, jak toto místo vnímali dřív, jak nyní, a Freiberg rozhovory dále směřoval až k vybranému domu, tedy k oněm lázním, na něž svou autorskou videoprojekci promítal. Vernisáž dále oživil happeningem, kdy si půjčil saunu, na kole ji dovezl na Albertov a dal ji k dispozici kolemjdoucím, kteří se tu tak mohli saunovat.

 

V tvorbě Jana Freiberga se setkáváme s až aktivistickou polohou. Jeho fotografické projekty se obvykle vázaly k sociálně ekologickým tématům a snažily se upozorňovat na fakt, že jakožto lidský druh nejsme na světě sami, ale že za ekologické dopady neseme jako jediní odpovědnost a že bychom tuto skutečnost měli brát vážně. Umění zde tedy autor vnímá jako možnou formu přenosu určitých myšlenek a principů žití. V rozhovoru s Jiřím Ptáčkem uvádí: „[…] přišlo by mi slepé věnovat se v umění jen tématům, které by zohledňovaly zájmy jediného druhu.“ A právě myšlenky na minulost a budoucnost jsou jedním z důležitých bodů, které jeho uměleckou, kurátorskou, ale i občansko-aktivistickou činnost propojují.

Autor/ka anotace
Josefína Frýbová

Publikováno
2021

Profesní životopis

Vzdělání:

Teorie a dějiny designu a nových médií, VŠUP, Praha
Ateliér fotografie Pavla Baňky,  UJEP v Ústí nad Labem

 

Zaměstnání:

od 2019
ředitel Galerie Františka Drtikola

2010–2019
kurátor Galerie Na shledanou (2010 založil Galerii Na shledanou v bývalé smuteční síni ve Volyni)

2012–2016
iniciátor sdružení Oživme si Strakonice

2002–2010
Galerie Klatovy Klenová  (fotograf a kurátor)

 

Výstavy

Samostatné výstavy
2011
Jan Freiberg, SAD, Galerie Fenester
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2009
10 + 10 artists from the Upper Palatinate and the Pilsen Region - Galerie Klatovy / Klenová GKK, Klenová
Další realizace

2007
kurátor projektu Husákovo 3+1, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

Monografie, katalogy, publikace

Video

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu