Jaroslav Varga

V tvorbě Jaroslava Vargy se objevuje a rozvíjí několik základních motivů. Jeho hlavním tématem je město a jeho proměna, deformace či elementy zániku. Pracuje s historií, ale vždy ji propojuje, konfrontuje a reflektuje se současností, kterou zasazuje do širšího dějinného rámce. Zkoumá současné vnímání města a život v něm, vytváří urbánní mapy míst zanikajících, existujících i nově vytvářených.

Jedním z aspektů současných sídel je deformace místního historického kontextu a současně necitlivost k jeho odkazu. Vargovo dílo Three routes (2007), sledující tři různé trasy mapující maďarskou, německou a slovenskou paralelní historii, vyústilo v projekt FU JA RA (2011). Postava Jánošíka byla ve slovenské kultuře nesčetněkrát vyobrazena a interpretována. Varga se ve svém videu soustředí na interview s hercem, jenž v převleku v centru Bratislavy „předvádí“ slavného zbojníka turistickým skupinám, hrajíc při tom na fujaru. Pro průvodce je atraktivní pro zástupy turistů užívat příměry jako Robin Hood či didgeridoo, které jsou však v lokálním kontextu absurdní.  Postava Jánošíka tak svým způsobem žije dál svým vlastním životem, v pokrouceném, anekdotickém narativu.

Intervence do veřejného prostoru v Komárně (2010) je reflexí multietnického soužití na slovensko – maďarských hranicích. Na fasádu historické budovy autor umístil otisk nápisu (který zde nikdy neexistoval) „Kulturní dědictví není totéž co národní identita“ ve slovenštině a maďarštině. Stopy po fyzických písmenech kladou otázku po funkci zobrazujícího a zobrazovaného, stejně jako po hmotných či efemerních pozůstatcích historie.

Po podobném fiktivním ztraceném dědictví pátrá autor i v díle I Found it somewhere, but I Cannot Find It (Martin, 2013), kdy se místních obyvatel dotazoval na polohu údajně ztracené pamětní desky obětem holocaustu. Na jmenovaných místech pak vytvořil stopy po těchto deskách. Vytvořil tak jakési neexistující dědictví paměti, která se ovšem i ve své fiktivní podobě v dějinách ztrácí.

Dalšími Vargovými projekty, soustředícími se na propojení minulosti a současnosti, jsou ty, v nichž se zaměřil na bratislavské sídliště Petržalka.  Toto největší sídliště ve střední Evropě, vybudované v éře normalizace, je samostatným urbánním fenoménem. Plány na jeho výstavbu byly tehdejší komunistickou mocí pojaty velmi ambiciózně. Podle původních kritérií pro architektonickou soutěž sestavil Varga v projektu Re: Byt Petržalka (2010) požadavky na byt v této lokalitě, které rozeslal realitním kancelářím. Výsledkem projektu byla nejen dokumentace nemovitostí, které mu byly na základě požadavků nabídnuty, ale také škála reakcí jednotlivých kanceláří na poněkud nezvyklá kritéria poptávky.

Se sídlištěm Petržalka souvisí také série tisků Vertical labyrinth (Vertikální labyrint, 2009), mapující a dokumentující tehdejší stav nástěnných výmaleb, nacházejících se na bočních stěnách jednotlivých blokových domů. Tato silná vizuální vrstva, nabízející jiný pohled na typizovanou panelovou zástavbu, může zároveň sloužit jako jakýsi průvodce „labyrintem“, záchytný bod v prostoru.

Jako „urban explorer“ se Jaro Varga zabývá také lokalitami ve svém rodném městě Trebišově. Tyto urbánní průzkumy opět vycházejí z historie místa a reflektují jeho současný stav a případnou (ne)budoucnost. Zvláštní pozornost věnoval Varga budově bývalé základní školy v Trebišově, kterou sám navštěvoval. Instituce byla zrušena a postupně chátrající budova byla nakonec dekonstruována a následně nahrazena novým objektem supermarketu. Autorův dvouletý systematický výzkum zde vyústil v cyklus Shrinking City Expanding Memory – Urban Exploration I-VI (Mizející město – expandující paměť – urbánní výzkum, 2010).

Instalace Komenského 1 (2010) je recyklací jediného materiálu, který autor v rozpadajícím se objektu nalezl – starých výukových filmů. Tyto filmy promítal na staré stěny a tyto projekce následně snímal. Jejich nová vizuální složka tak nahradila a vyprázdnila původní obsah filmů, podobně jako nová architektura nahradila starou a ideály bývalé ideologie se staly neplatnými.

Další lokalitou, kterou se Varga intenzivně zabýval, byl bývalý vojenský prostor v Milovicích. Tento prostor, sloužící postupně třem armádám (rakousko – uherské, německé a sovětské, která jej opustila po roce 1989) je dnes opuštěným, chátrajícím místem, obklopujícím malé stejnojmenné městečko. Varga s lokalitou pracuje v reflexi současného či možného budoucího stavu, zrcadlícím jeho historii. V instalaci Budoucnost historie (2013) shromáždil, podobně jako při archeologickém průzkumu, fragmenty nástěnné výmalby ze všech tří období vojenské historie prostoru a poté se je pokusil zrekonstruovat v galerii. Zeď rámovala prostor, kde plynuly dějiny a nyní odkazuje k prázdnotě a opuštěnosti.

Součástí autorova výzkumu prostoru v Milovicích byla také práce s obyvateli tohoto městečka, které bylo kdysi postaveno jako ideální, k plné soběstačnosti, nyní je však obklopeno ruinami. Mimo diskuzí o historii i budoucnosti městečka uspořádal s žáky místní základní školy happening, navazující na akci slovinské skupiny IRWIN, nazvanou Was ist Kunst? (Návrat do budoucnosti I, 2013) V instalaci Lost Things (2014) shromáždil téměř surrealisticky působící části objektů nalezených v tomto prostoru a uvedl je do nových souvislostí v galerii.

S lokálním městským prostředím akcentuje Varga nejen jeho propojenost s historií, ale také současný život a jeho aspekty.

V díle Little Big City (2008) vytvořil mapu nových developerských projektů v Bratislavě. Tyto projekty mají anglické názvy a jejich uměle vytvořené názvy se nijak nevztahují místnímu, historickému ani společenskému kontextu. Součástí projektu byla videodokumentace dotazníku provedeného v ulicích Bratislavy, kdy se místní obyvatelé pokoušeli přeložit tyto mezinárodní názvy do slovenštiny. Video tak poodhalilo skutečný pohled a vliv “newspeaku“ a nadužívání cizích názvů a anglismů v reálném životě.

Projekt De-architekturalizace I-VI (2010) dokumentuje, analyzuje a typologizuje architekturu, která se radikálně rozvinula v malých městech v rychlém tempu rozvíjející se porevoluční ekonomiky. Tyto budovy, často nemístné, bizarní až „parazitické“ vizualizuje Varga v sérii dokumentů, kreseb a videí.

Dalším tématem, jemuž se Varga dlouhodobě věnuje, je téma knihovny. Knihovna jako symbolický konstrukt – shromaždiště vědění i direktivní nástroj, který může sloužit ideologii. Varga realizoval několik site specific instalací a intervencí do veřejných knihoven (Národní technická knihovna v Praze, Národní knihovna ve Varšavě, Library of Sippery Rock University v Pittsburghu, Knihovna akademie výtvarných umění v Bratislavě). V několika intervencích pracoval s knihou jako s konstruktem „tabula rasa“, kdy všechny knihy obalil stejným bílým papírem (Untitled, 2008). V Knihovně (2011-2012) participativní povaha akce umožňovala návštěvníkům popsat prázdné hřbety vlastními tituly.

V projektu Untitled III (2009-10) shromáždil v Národní knihovně přes stovku titulů, odkazujících nějakým způsobem ke konci, a z fotokopií jejich hřbetů vytvořil fiktivní řadu knih, zabývajících se neurčitým fenoménem „endismu“.

Knihovny zničené za druhé světové války, zejména v Polsku, dokumentuje autor v sérii Lost Libraries (Ztracené knihovny, 2012).

Jaroslav Varga se mimo své umělecké tvorby věnuje rovněž kurátorské činnosti. Společně s Dorotou Kenderovou byl od roku 2007 kurátorem Galerie Hit v Bratislavě. V současné době působí v galerii Meet Factory v Praze.

kurátorské projekty:

2014
Revolution without Movement (s Berit Fischer a Dorotou Kenderovou), Galeria HIT & tranzit.sk, Bratislava

SK/AT (s Ivanem Juricou, Martinou Šimkovičovou, Pavolem Trubenem, Silvií Saparovou), mo:e Wien, A

2012
On Boredom (s Dorotou Kenderovou), Tabačka Kulturfabrik, Košice

The Discovery of Slowness II, (s Dorotou Kenderovou), tranzit.sk, Bratislava

The Discovery of Slowness I, (s Dorotou Kenderovou), Tabačka Kulturfabrik, Košice

VARGA, Jaroslav; Kenderová, Dorota (eds.). Is the Future Boring? Bratislava: Galéria HIT, 2014.
VARGA, Jaroslav. Untitled. Bratislava, 2014.

JAKALOVÁ, Zuzana. Jaro Varga: Niekde som to našiel, ale neviem to nájsť. Flashart, 2015, 35, 35.

SÝKOROVÁ, Lenka. Galerie jako jeskyně stínů. artalk.cz, 27.10.2014, <http://www.artalk.cz/2014/10/27/galerie-jako-jeskyne-stinu/>.

KUKUROVÁ, Lenka. Čo je za umením? artalk.cz, 30.8.2013, <http://www.artalk.cz/2013/08/30/co-je-za-umenim/>.

JANEČKOVÁ, Zuzana. Pôdorys premenlivosti v m(i)este medzi pamäťou a nepamäťou. artalk.cz, 13.7.2013, <http://www.artalk.cz/2013/07/13/podorys-premenlivosti-v-mieste-medzi-pamatou-a-nepamatou/>

MEGYEŠI, Peter. Pestrý obraz sídliskovej šedi. artalk.cz, 14.6.2013, <http://www.artalk.cz/2013/06/14/pestry-obraz-sidliskovej-sedi/>.

VARGA, Jaro. Knihovna 2011. A2: kulturní čtrnáctideník, 2012, 24. ISSN 1803-6635.