O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Josef Žáček

Jméno
Josef
Příjmení
Žáček
Narozen/a
1951
Místo narození
Praha
Působiště
Praha
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

To, co mají společného obrazy evangelistů, psů, květin, lumíků a portréty těch, kteří jsou nazváni teroristy, zdá se, že lze vyjádřit slovem nejistota. Tento pojem ale ztrácí svou negativitu, když si uvědomíme, že vše, čemu přikládáme charakter jistoty, je takovým díky pevnému skloubení našich lidských kognitivních konstrukcí. Jejich jistota je prokázána tím, že konstrukce do sebe zapadá a tak funguje. Jaké je ale toto prokázání? Symbolická hodnoty znaku kříže otevírá dveře do tajemství lidského soužití, ale právě tak slouží jako neutrální znak, využitelný k prospěchu té či oné libovůle. Jak namalovat kříž, aby byl klíčem k tajemství lidského světa a ne jen nástrojem k prosazení něčí moci? Soud odsoudil členy R.A.F.  jako teroristy na základě jistých právních a informačních konstrukcí. Pochybnosti o těchto konstrukcích vzbuzují jak nejasnosti o průběhu zatýkání, věznění a průběhu soudu samotného, tak příčiny celé té „teroristické“ činnosti, které tkví v neprůhledné realitě institucionalizovaného násilí. Avšak „vyšší“ spravedlnost, která by byla schopna odsunout záclonu lidských konstrukcí, tu člověk nemá k dispozici. Člověku zbývá jen ta nejistota ospravedlňující hlubokou toleranci a touhu po pravdě. Tuto nejistotu maluje Josef Žáček. […]

Žáčkův umělecký postoj má vyhraněný, ale poměrně složitý vztah k současnému uměleckému světu. Ve své podstatě se od současné světové malby zas tak moc neodlišuje. Dokonce právě naopak: svou radikálností nedělá nic jiného, než to, co je základní tendencí vývoje umění v posledních dvou stoletích: připomenout alternativu k myšlení, jehož hlavním, ne-li jediným cílem, je ovládnout skutečnost tak, aby sloužila našim potřebám a stanoveným cílům, přičemž se nutně pozvedá otázka, koho zahrnuje slůvko „našim“. Radikálnost Žáčkovy malby se neprojevuje ani tak v samotném způsobu malování, jako v naprostém ignorování starosti o to, co si mají současné instituce s jeho díly počít. Žáček nejenže se nestará o aktuální vývojové směry či trendy, jak konstatoval Jirous. On se nestará ani o to, kam se jeho obrazy podějí. Distribuce Žáčkovy tvorby se nepochybně setká s velkými obtížemi jak z důvodů rozměrů, početných cyklů, tak z důvodů sociálně vypjatých témat (Kdo si pověsí na zeď portréty R.A.F. či Přímořských partyzánů?) „Obrazy Pepy Žáčka nejsou z tohoto světa.“ (M. I. Jirous) a také v tomto světě pro ně není připraveno místo.

Tento fakt je ale signifikantní pro charakter Žáčkovy tvorby: Její hluboce sociální a politický kontext paradoxně ústí v neakceptovatelnosti těchto děl sociálními institucemi. Obsah pojmu umění dnes daleko překračuje rozsah „světa umění“, jak jej chápal ještě Arthur Danto (Arthur Danto, Artworld. Journal of Philosophy 1964, č. 61, s. 541, Česky Aluze 2009, č. 1).

Říkáme-li tomu dnes „umělecký průmysl“, pak Žáčkova tvorba do tohoto kontextu nepatří, a to nejen díky výše zmíněným „obtížím“ (rozměry a témata), ale principiálně. Umění jakožto „umělecký průmysl“ je v jistém smyslu oprávněnou jednotou individuálních a institucionálních aktivit, zatímco Žáčkova tvorba je soustředěna na problematizování instituce jako takové. Ne, že by měl instituci za svého nepřítele. On jen vidí příliš jasně, že každá člověkem vytvořená instituce přistupuje k citlivým událostem lidského soužití neadekvátně, abstrahuje je do podoby, kterou vyžadují technické prostředky komunikace. Je-li znakem instituce to, že je spravována obecně stanovenými pravidly, pak je institucí i jazyk. A dokonce nejen verbální jazyk se svým obecně kodifikovaným slovníkem a pravidly gramatiky a syntaxe. Do jisté míry je institucí i obrazový jazyk. I ten, má-li být komunikovatelný, musí mít svá pravidla, jakkoli tato jeho pravidla budou vždy v napjaté opozici k jedinečnosti té které umělcovy intence a invence.

Žáčkův malířský jazyk je zřetelným výrazem tohoto napětí, které zpochybňuje každou formaci, každé úsilí vtělit označované do obecně přijaté podoby označujícího, proměnit živou myšlenku ve znak pevně svázaný s daným obsahem. Ať je to chvějivé dobrodružství pozadí jeho obrazů, které opakovaným vymýváním stop štětce a novými a novými kresebnými zásahy vytváří pole znaků, které jako by se ještě nezrodily – malíř v této souvislosti používá slovo „fetus“ označující ještě nenarozený plod. Stejně tak figury jeho obrazů, které odkazují ke kulturním kontextům a přitom zároveň zpochybňují jejich institucionalizovanou formu nebo připomínají sociální události, a to tak, že implicitně demonstrují tragickou nedospělost a nezralost lidí, kteří v nich na obou stranách figurují.     

 

In: Josef Žáček Anticorps, GHMP 2017  (vyjmuto z textu Žáčkova tvrdohlavá nejistota)

Autor/ka anotace
Ludvík Hlaváček

Publikováno
2017

Stmívání, tma a svítání a skrze to svítání prozření, jež probleskuje záblesky naděje.

Cesta ztracená v tmách, nad nimiž věje vítr, a ty hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud věje a kam.

 

Malby Josefa Žáčka jsou religiózní. V současné malbě (po kruté postmoderní epoše) je zdánlivě možné všechno. Dokonce i to, že přestává byt malbou. To není Žáčkův případ.

 

S podivnou tichou a sebranou urputností, ne snad opovrhující, ale nezabývající se současnými trendy, maluje ptáky, beránky, imaginární portréty evangelistů, imaginárně roztavené portréty duchovních bojovníků proti globalizaci či zglajchšaltování, chcete-li, i květy Apaté, bohyně klamu.

Současní čeští malíři kupodivu nenavazují na české gotické obrazy. Jako by Bůh kamsi zmizel, jako by hon za klamavými hodnotami překonal a zahubil věrnost, čistotu, víru, naději a lásku.

 

Ty, kteří je hubí, zobrazuje Žáček ve svých malbách šelem: temně v temné tmě, s vyceněnýma očima, z nichž čiší hrůza. Na opačné straně duchovního spektra jsou transcendentní obrazy ptáků, zaplňující nebe naší naděje. Jsou tam i imaginární portréty čistých lidí, takzvaných teroristů: obličeje rozpuštěné v síti tak jemné, že jemnější nic být nemůže. Rozpraskaná struktura starého světa, v jehož sítích uvízli ti, již se ji pokusili změnit.

 

Žáček je gotický malíř současné doby. Své obrazy komponuje tak, aby se upínaly k Bohu. Nikoliv postmoderna, ani avantgarda, ale usebraná práce na vinici Páně. Jeho ptáci jsou symboly čehosi, snad andělů, co nás nadnášejí nad naše strastiplné pozemské putování.

 

Po Mikuláši Medkovi a Robertu Piesenovi je tady opět malíř niterné spirituality. Téměř monochrom, do něhož ztlumil svoji malbu, soustřed'uje pozornost a vnímavost pozorovatele jaksi dovnitř obrazu - za jeho ikonografický povrch. Nicméně nesmírně důležité je, jaká malba na tom povrchu ulpívá. Symbol sám o sobě není ničím, pokud v nás nerozechvěje touhu porozumět mu.

Josef Žáček je však bytostný malíř, nikoliv ilustrátor idejí ani apologeta víry a naděje. Ty jsou uloženy hlouběji, paradoxně těsně pod tence natřeným plátnem.

 

A pokud jde o percepci Žáčkových obrazů: Oscar Wilde napsal v předmluvě k Obrazu Doriana Graye: ,,Veškeré umění je povrch a symbol zároveň. Ti, kteří jdou pod tento povrch, činí to na vlastní nebezpečí. Ti, kteří čtou symboly, činí to rovněž na vlastní nebezpečí.”

In: České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), Art CZ, Praha 2015

Autor/ka anotace
Ivan M. Jirous

Publikováno
2004

Profesní životopis

Vzdělání:

1977–1983 AVU Praha, Oldřich Oplt

Výstavy

Samostatné výstavy
2011
Josef Žáček: Šepoty, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha 7
Josef Žáček: Krajina, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava

2010
Praha, Galerie NoD, (s Jankou Vidovou)
Brno, Galerie Aspekt, Diptich, Triptych

2009
Šumperk, Galerie Jiřího Jílka, Malba (katalog, text Miroslav Koval)

2008
Kutná Hora, Galerie Felixe Jeneweina, cyklus Krajina (katalog, trext Richad Drury)
Louny, Vrchlického divadlo, Obrazy z posledních let

2007
Litoměřice, Severočeská galerie výtvarného umění, cyklus Sen o Apokalypse (katalog, text Eva Neumannová)
Praha, Galerie Woxart
Brno, Galerie Aspekt

2006
Praha, Galerie Via Art, cyklus Oltář snů

2005
Brno, Galerie Na skleněné louce, Obrazy

2004
Praha, Galerie kritiků, palác Adria, cyklus Genius loci

2003
Brno, Galerie Aspekt
Brno, Galerie Na skleněné louce, Obrazy z roku 1993

2002
Praha, Galerie Behémót, cyklus Oči velkoměsta
Klatovy, Muzeum a galerie Klatovy/Klenová, Galerie U bílého jednorožce

2001
Praha, Galerie Behémót, cyklus Sedmý smysl těla

1999
Praha, Galerie Bayer and Bayer, cyklus Apaté

1997
Praha, Galerie Behémót, cyklus Vesmír
Praha, Karlovy Vary, Artforum

1995
Praha,Galerie hl.m. Prahy,cyklus Až budou lumíci létat
Veselí na Moravě, Galerie ve dvoře

1994
Praha,Galerie Behémót, cyklus Portréty – hledání ve ztraceném prostoru (katalog, text Magdalena Juříková)
Karlovy Vary, Artforum

1993
Brno, Galerie Aspekt, Obrazy

1992
Praha, Nová síň, cyklus Pastýři a Nebeští ptáci
Berlín, Galerie 2G, Gegenwart
Praha, Galerie Behémót, cyklus Evangelisté a Zahrada psů
Bonn, Beuel Süd, NachtfolgeChristiKirche

1991
Praha, výstavní síň Forum

1990
Olomouc, Galerie Půda (s P. Zajíčkem a D. Němcem)

1989
Praha, Galerie Mladých, cyklus obrazů Podle Evangelia Sv. Matouše

1987
Praha, výstava na půdě

1986
Praha, výstavní síň v knihkupectví
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2010-2011
Dialog 21, Galerie Califia, Horažďovice
1984-1995: Česká malba generace 80. let, Wannieck Gallery, Brno

2007
Typický obraz, Galerie Nová síň, Praha

2004
Světlo rozumu - světlo víry, Galerie Konzum, Brandýs nad Orlicí
Ejhle světlo / Look Light, Jízdárna Pražského hradu, Praha

2003
Typický obraz, Чешcкий центр Москва (České centrum Moskva), Moskva (Moscow)
Ejhle světlo / Look Light, Moravská galerie v Brně, Brno
Speculare, Galerie Konzum, Brandýs nad Orlicí
Svět jako struktura, Struktura jako obraz, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

2000
Praha, Galerie VIA ART, VIA 2000
Praha, Mánes, TRANS GLOBE

1999
Josef Žáček: Apaté, Galerie Bayer & Bayer, Mostecká 16, Praha

1997
Praha, České muzeum výtvarného umění, Ouplná lůna

1996
Praha, Valdštejnská jízdárna, FINEART ´96

1995
Praha, České muzeum moderního umění, České výtvarné umění 20. století

1993
Praha, Jízdárna Pražského hradu, Rada galerií, Záznam nejrozmanitějších faktorů…
Brno, Moravská galerie / Praha, Národní galerie, Příběhy bez konce
Klatovy / Klenová, Muzeum a galerie, Šedá cihla

1992
Sevilla, EXPO 92, Pavilon umění, Světlo a duch
Praha, České muzeum výtvarného umění, České moderní umění
Praha, Národní galerie, Reklama na nekonečno
Praha, Středoevropská galerie, Inovace

1991
Praha. Výstavní síň Mladá fronta, Proti zdi
Praha, Emauzy, Hořící keř

1990
Rotterdam, Mladá evropská malba
Los Angeles, Otis Parrsons Gallery, Dialog Praha-Los Angeles
Lisabon, Mother of Water Gallery, Mladí umělci z Prahy

1989
Praha, Dům barikádníků, K ROK 89
Praha, Lidový dům, Dialog Praha-Los Angeles
Praha, Holešovická tržnice, Mladá malba a plastika
Wroclaw, Československo: Mladí umělci
Praha, Galerie hl.m. Prahy, Solidarita se studenty
Praha, Vinohradská tržnice, Otevřený dialog

1988
Moskva, Malba generace 80. let
Praha, Galerie hl.m. Prahy, Výstava Patnácti
Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeská galerie v Pardubicích, sbírka WOXART s.r.o. Praha, sbírka Komerční banky, soukromé sbírky v České republice i v zahraničí.

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

Josef Žáček, 90. léta, Edice galerie Behémót III. Praha 2002. Texty: Petr Rezek, Ivan M. Jirous, Milan Kozelka, Marcela Pánková, Antonín Kosík, Vlasta Čiháková-Noshiro

 

Josef Žáček, Brno, Galerie Aspekt, 2010 (text: Richard Drury, Ivan M. Jirous, Milan Kozelka, Jiří Machalický)

Články, média, internet

Jiří Machalický, Malířův působivě zanikající svět, Lidové noviny 15/3/07

Radan Wágner, Sen o apokalypse, A2, kulturní týdeník 14/3/07

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu