Kateřina Štenclová

Kateřina Štenclová patří k několika málo českým umělcům, kteří se systematicky a téměř výhradně zabývají abstraktní malbou. Jejími hlavními výrazovým prostředky jsou čistá barva, vztahy geometrických a organických ploch, malířské gesto a tvar malířské podložky. Okrajově se dotkla i problematiky monochromní malby nebo vztahu malířství a architektury. Štenclová patří k umělecké generaci, ze které se prosadili především umělci sdružení do skupiny Tvrdohlaví. S některými z nich vystavovala na polooficiálních výstavách (Minulost a budoucnost ve Vinohradské tržnici). Od generačního, čistě mužského sdružení Tvrdohlavých se odlišuje nejen pohlavím, ale především tvorbou, která není českou variantou postmoderny. Hlásí se k modernistické malbě druhé poloviny dvacátého století a dále rozvíjí její podněty. Po expresívních počátcích z konce osmdesátých let, kdy hledala způsob, jak pomocí abstraktních barevných skvrn přenášet na plátno své emoce, se její malba zklidnila. Malířské gesto ztratilo kresebný charakter a od počátku devadesátých let pracuje převážně s velkými barevnými plochami čistých barev, které si někdy sama vytváří z práškových pigmentů. Výsledná barevná plocha má zvláštní „suchý“ a současně jemně lazurní charakter. Obrazy z devadesátých let nepracují s prostorovou iluzí, je v nich zdůrazněna objektovost závěsného obrazu. Její obrazy současně nemají symbolický program ani narativní obsah, což od počátku ztěžovalo jejich pochopení a přijetí českou uměleckou komunitou i kritikou. Průlomovou se pro Kateřinu Štenclovou stala její výstava v Nové síni v roce 1994. Představila zde sérii malířských pláten, na každém z nich byly pouze dva nebo tři rovnoběžné barevné pruhy. Obrazy byly instalovány v nepravidelné řadě vedle sebe a dohromady vytvářely jedinou malířskou instalaci, která reagovala a využívala architekturu výstavního prostoru. Experimenty se skladbou několika obrazů do jednoho obrazového celku vyvrcholily v cyklech Hranice události I a II. z let 1998-1999, který se dočkal neobvyklé reflexe v mezinárodním tisku (Artforum, Art in America). Na přelomu tisíciletí Štenclová opustila strohou geometrii a začala pracovat se vztahem kruhového malířského gesta a pravoúhlým formátem podložky, a současně se vztahem různých vrstev malby na sobě. Od roku 2005 používá širší a pružnější štětce, které v její nové práci zdůraznily kaligrafický charakter barevných stop. Touto technikou vzniká cyklus obrazů inspirovaný náhodnými barevnými skvrnami na igelitech, kterými jinak pokrývá podlahu ve svém ateliéru.