O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Ladislav Vondrák

Jméno
Ladislav
Příjmení
Vondrák
Narozen/a
1975
Místo narození
Nové Město na Moravě
Působiště
Praha
Web
http://www.ladavo.com/
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Už jako student ateliéru fotografie se Ladislav Vondrák stále jednoznačněji přikláněl na stranu pohyblivého obrazu a v současné chvíli o něm můžeme mluvit jako o jednom z nevelkého množství mladých českých umělců konzistentně se věnujících médiu videa a video-performance. Dokonce i ve chvíli, kdy se Ladislav Vondrák rozhodne využít fotografie, činí tak se smyslem pro zachycení pohybu, plynutí času, měnící se vztahy či jiné procesy.

Vizuální podoba jeho videí je často odvislá od sdělení, která mají zprostředkovat. Ladislav Vondrák se volně pohybuje mezi amatérským videem a krátkometrážním profesionálním filmem. Co však zůstává poměrně stabilní, je obsazení rolí. Je to buď sám autor, který video částečně využívá jako médium přenosu svého performativního činu, nebo rodinní příslušníci. Avšak i stabilita rolí, pozice diváka, herce či performerka je autorem neustále narušována a stává se jedním z jeho důležitých témat. Otázka situovanosti se otevírá ve videu se sněhulákem (bez názvu, 2011), kdy se jako diváci ocitáme skrze nehybné oko kamery v pozici pozorovatelů. Netečně hledíme na dvojici páchající určité symbolické násilí na připraveném sněhulákovi. Podstatnou roli ve videu hraje právě druhá nahrávající kamera, kterou si „pachatelé“ během scény vyměňují. Celé video má navíc na počátku značně erotický nádech, zakládající se na vybraném prostředí, oblečení aktérky a roli muže s kamerou v ruce. Očekávání diváka je ovšem zklamáno a možné sexuální napětí se ventiluje do destrukce sněhuláka. Divák má sice možnost vidět vše z odstupu - z pozice třetího, který zůstává utajen - nemá však již možnost pochopit důvody toho, co proběhlo.

Z podobného důvodu je podstatné i video Impossibility / Nemožnost (2011), kde není jisté, kdo je strůjcem či agresorem celé scény. Může se jím opět stát i divák, jehož pozice je určena pohledem kamery, kolem níž se autor otáčí, aniž by bylo jednoznačné, zda daný pohyb vykonává dobrovolně, nebo zda je k natáčejícímu objektu přivázán. 

Ladislav Vondrák opakovaně pracuje s určitou anti-choreografií nebo ne-tanečností, která je svým způsobem odvislá právě od performance, jež může mít stanovena základní výchozí pravidla, ale její vývoj je nejistý. Video dvou zápolících mužů (autor a jeho otec, odehrávající se na asfaltové ploše před stadionem Strahov, je toho dobrým příkladem. Tušíme pravidla nastavená mezi oběma performery, ale jejich výsledek pozorujeme až na videu a nejsme schopni ho dopředu předvídat. Pohyb, který postavy vytváří, se pohybuje na hranici mezi tancem a nahodilým vrávoráním, mezi bojem a podpíráním. Zásadní je i zde rozpor mezi bezprostředností a inscenovaností videa, ve chvíli, kdy je tentýž pohyb zachycen z blízkosti ruční kamerou, a naopak ve chvíli, kdy je viděn z dálky a celý obraz je úmyslně až malebně komponován.

O některých prvcích v díle Ladislava Vondráka je uvažováno ve vztahu k určitému „novodobému šamanismu“. Má na tom jistě podíl výběr míst v přírodě, kde se některá videa odehrávají, stejně jako performance, zasahující autorovo tělo a jeho soukromí. Ladislav Vondrák se tak často vystavuje namáhavým, bolestivým nebo nepříjemným situacím, v nichž je zásadní jeho vlastní prožitek. Na rozdíl od řady ženských umělkyň, které se k přírodě vztahovaly na základě předpokládané sounáležitosti, Vondrákova pozice je do jisté míry ironická, jakoby se právě vůči pasivnímu přístupu splynutí s „matkou přírodou“ bránil. Příkladem může být video Earth which I’m not / Zemí kterou nejsem (2010) nebo video Inception voltage / Počáteční napětí (2011).

Místem Vondrákových experimentů s rolí diváctví a postavením autora se stávají i galerie. Z posledních událostí zmíním performanci v galerii KIV v rámci výstavy Etický kodex nakloněné roviny (2015), kde proběhla v písčité manéži za spoluúčasti Rudolfa Skopce destruktivní performance a poté byly přihlížející vyzvání k přelezení bariéry (nakloněné roviny) a připojení se k performerům v „místě činu“. Práce s divákem, posouvání vlastního autorství, zážitek hraničící s rituálností ale i nahodilostí spolu s promyšleným uchopováním používaných médií jsou některé z hodnot platných pro práci Ladislava Vondráka.

Autor/ka anotace
Tereza Hrušková

Publikováno
2015

Profesní životopis

2010 - Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

2004 - 2006 doktorské studium na Podnikatelská fakulta, Vysoké učení technické v Brně

2003 - 2006 Karlova Univerzita, Fakulta matematicko-fyzikální

1999 - 2004 Podnikatelská fakulta, Vysoké učení technické v Brně

Výstavy

Samostatné výstavy
2015
Sborem, spolu s Monikou Vondrákovou, INI Gallery, Praha

2015
Žerty, žerty, spolu s Matyášem Chocholou, galerie TIC, Brno

2015
Etický kodex nakloněné roviny, spolu s Rudolfem Skopcem, galerie KIV, Praha

2014
Fight with the bear = Bear fight, spolu s Juliem Reichelem, Plateau Gallery, Berlin

2013
Alegorie ptačí smrti, galerie Prokopka, Praha

2013
Psí jeskyně, spolu s Rudolfem Skopcem, galerie K4, Praha

2012
Teritorium, kurátor: Dušan Záhoranský, galerie VŠUP, Praha

2012
Pachuť / Aftertaste, Artwall Gallery, Praha

2012 
Bez pohledu, kurátorky: Edith Jeřábková, Blanka Švédová, galerie 207, Praha

2012
Odevzdání / Submitting, Entrance Gallery, Praha

2012
Test, fenester | výloha pro současné umění, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2014
Poctivá teplota, kurátorka: Caroline Krzyszton, Prádelna Bohnice, Praha

2014
Solution for Basel 8th Inernational Dada Festival, Basel, Švýcarsko

2014
Pokoje2, spolu s Rudolfem Skopcem, Cihelná 4, Praha

2014
About the Chair, 9th International Bienale of Photography and Visual Arts, kurátoři: H.Alt a A.Vajd, K.Kottová. Liege, Belgie

2013
Vstupní kód / Imput code, Galerie AVU, Praha

2013
HI5!, Dům umění města Brna

2012
Poslední prostor člověka / Last space for a man, Karlin Studios, Praha

2011
Pavěda / Pseudoscience, kurátor: Milan Mikuláštik, Galerie NTK, Praha

2011
Štěstí, kurátorka: Mariana Serannová, v rámci 4+4 dny v pohybu, Praha

2011
Obraz, v němž žijeme; kurátorky: Bohunka Koklesová, Vendula Fremlová, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

2011
Prague Biennale 5, curators: Vjera Borozan, Mariana Serannová, Mikrona, Praha

2011
Pleso / The Mountain lake, MeetFactory, Praha

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu