O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Libor Fára

Jméno
Libor
Příjmení
Fára
Narozen/a
1925
Místo narození
Praha
Působiště
Praha
Úmrtí
1988
Žil/a a pracoval/a v
Praha
Klíčová slova
koláž
malba
objekt
scénografie
socha
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Libor Fára byl umělcem tělem i duší už od dětských let. Rád kreslil už na gymnáziu, kde byl jeho učitelem Pravoslav Kotík (prý žákům zadával úkoly jako nakreslit švába nebo prázdno v lahvi). Už v té době byl zaujat surrealismem.  Ve válečných čtyřicátých letech se Fára stýkal se členy surrealistické spořilovské skupiny, která pořádala ilegální aktivity (například v roce 1943 na diskusním večeru Fára přednáší o surrealistickém malířství a Zbyněk Havlíček o psychoanalýze). Potkal se i s dalšími představiteli surrealismu a přátelí se zejména s Josefem Istlerem. V roce 1944 byl Fára ve svých devatenácti letech totálně nasazen v jedné pražské továrně. Z konce války pocházejí například kresby barevnými tužkami a xylografické koláže, které dokládají jasnou surrealistickou orientaci a jsou prvním dokladem umělcovy vyzrálosti. 

V roce 1945 začíná Fára studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve třídě Emila Filly. A hned v následujícím roce 1946 se mu dostává velké pocty: některá jeho díla byla vybrána na výstavu Art tchécoslovaque 1936-1946 do Paříže (vybírali Josef Šíma a Paul Eluard). Fára v té době pokračoval ve svých surrealistických aktivitách. Vytvářel objekty či volné sestavy složené z různých předmětů majících surealistickou příchuť fetišů. V mnohých z nich hrála důležitou roli bellmerovsky působíví torza panenek (Zastavte čas, 1946; Doteky, 1947). Umělec dál vytvářel koláže a frotáže a kreslil a maloval.  Vše v duchu surrealismu, i když pravověrným surrealistou se Fára nikdy nestal. Jeho obrazy a kresby mají imaginativně poetickou atmosféru, jsou hypnoticky zázračné a jemně vibrující. Nešokují drastičností, perverzní erotikou či monstrózní drasticitou jako tomu bylo u mnohých surrealistů. Nejblíže měl Fára zřejmě k Maxu Ernstovi (Konec dne, 1949), který nepatřil k ortodoxním apologetům surrealismu a který byl oblíbeným autorem též Mikuláše Medka, s nímž se Fára od roku 1950 přátelsky stýkal.  To už byla doba vyostřené politické situace. Zároveň doznívala válečná a poválečná síla surrealismu i v neoficiálních kruzích. Fára navíc odchází do povinné vojenské služby. Důležitým byl pro umělce rok 1953. Kdy nastupuje jako aranžér do Armádního uměleckého divadla E.F.Buriana. Zde navazuje Fára přátelství s Janem Grossmanem a Josefem Topolem. Láska k divadlu a práce pro něj v roli výtvarníka, grafika, kostyméra i scénografa už Fáru nikdy neopustí.

V září roku 1957 měl Fára svou první samostatnou výstavu. Jak sám uvedl, bylo to období „zátiší“. V těchto obrazech se autor vzdálil surrealismu a přiblížil se tendenci tehdejší mladé tvorby, zaměřené na civilní témata. Fárovy obrazy jsou pohledy do interiérů, v nichž je vidět stolky s vázami a květinami (Zátiší s vázou, 1957).  Tvarosloví vychází z moderní malby, předměty mají silně stylizovaný vzhled do geometrizovaných útvarů a barva se rozprostírá v kvadratických plochách. Civilnost je ve Fárově díle velmi poetizována: v obrazech cítíme sugestivní imaginaci a záhadnost zastaveného času.  Tímto se malíř dotkl jiného aktuálního proudu té doby, a to magického realismu, i když jeho obrazy vypadaly na první pohled konstruktivně racionální.

Po období malby se Fára koncem padesátých uchýlil k méně monumentálním formám. Od roku 1958 pracoval na cyklu temperových kreseb Rytmy, v nichž se autor nejvíce přiblížil abstraktní malbě. Figurální východisko se mění ve znak, který v rytmickém vlnění v podobě černé čáry pokrývá jednobarevnou obrazovou plochu. V roce 1961 vytvořil Fára působivě něžnou sérii koláží z trhaného kartonu, navazující na temperové kresby (Samotář, 1961). I zde je cítit za tvary z trhaného papíru figuru. Tvarové prostředky jsou minimalizovány, zrovna tak jako barevnost, která se odehrává v přirozených tónech papíru, umisťovaného na podklad s jemnou barevností.

Po deseti letech měl Fár svou druhou samostatnou výstavu, a to v roce 1967. Výstava nesla název Hrací stoly 66/67. Na ní autor představil asambláže složené z dřevěných torzovitých předmětů, stylizovaných do jakýchsi stolovitých útvarů. Jde tu o stoly a jde tu o hru. Odtud název výstavy. Nalezený materiál skládaný do metaforických obrazů, vzbuzující různé asociace. Vzdáleně připomene tato série stolů Fárova surrealistická východiska. Ta jsou však v těchto objektech transformována do poetické řeči uvádějící výchozí materiál rozřezáním a promyšleným adjustováním do nových vztahů. Za stolovými objekty ze šedesátých let stojí Fárova sběratelská vášeň pro staré bezcenné předměty, nikoliv surrealistické nadšení pro bizarnost, vycházející z absurdního setkávání „šicího stroje a deštníku nad pitevním stolem“. Dřevěné asambláže Fáru zaujaly natolik, že se jejich tvorbě věnoval až do osmdesátých let.

Současně Fára dál vytvářel koláže, fotomontáže či frotáže. V těchto „plošných“ dílech autor používal staré noviny či rukopisy, pocákané papíry, tiskárenskou makulaturu, fotografický odpad, vybledlé staré fotografie atd. Materiály jsou to prosté a ve výsledné koláži ztrácejí svou prvoplánovou čitelnost. Mizí romantická nóta a bizarní spojitosti útržků reality, které byly typické pro Fárovu ranou surrealisticky formovanou tvorbu. Koláže sedmdesátých a osmdesátých let jsou o banální skutečnosti a každodennosti, přiléhající  spíše k estetice  pop artu než k vypjaté imaginativnosti. Fára se snažil organizovat útržky reality do nového výtvarného řádu, který zbavoval obyčejné předměty jejich syrovosti a původní triviality a vdechoval  jim krásu. Tato snaha vyvěrala z autorovy „věčné touhy přemisťovat opuštěné věci do ušlechtilého stavu  a dávat je do krásných dimenzí. … mně jde doopravdy o krásu.“ (Libor Fára, 1967).

V závěru své životní pouti vytvořil Fára cyklus Plechomluvy (1987-88). Tentokrát umělce zaujal kov. Vystřihoval z plechů tvary a skládal je do nových souvislostí. Obdivoval patinu, kterou rezivěním kov časem získává a která mu vtiskuje určitou nevšední barevnost.

Libor Fára ve své tvorbě v mnohém navazoval na dědictví předválečných avantgard. Nikdy se ale nespokojil pouze s mechanickým opakováním tohoto odkazu. Surrealismus i konstruktivní abstraktní tendence přeměňoval ve svou vlastní řeč, která korespondovala s dobovou senzibilitou. Byl také neúnavným hledačem nových technik, které likvidovaly staré tradiční výtvarné prostředky. Dá se říci, že Libor Fára spojil ve své tvorbě dva původně proti sobě stojící proudy: surrealismus a konstruktivismus. V tomto smyslu je Fárova tvorba cenným a osobitým příspěvkem do vývoje českého poválečného umění. 

Autor anotace
Ivona Raimanová

Publikováno
2015

Profesní životopis

Vzdělání:
1942-1944 Officina Pragensis, soukromá grafická škola Jaroslava Švába
1945-1950 studium na VŠUP, atelier Emila Filly a Františka Muziky

Zaměstnání:
1953 práce v divadle E. F. Buriana
1962-1968 práce v divadle Na Zábradlí, Praha
1958-1970 práce pro časopis Divadlo

1955 Cena Ministerstva kultury za nejlepší plakát v 1. Čtvrtletí roku 1955
Členství ve skupinách zařazených do databáze
Máj 57

Výstavy

Samostatné výstavy
2013      Libor Fára - Galerie Závodný, Mikulov
1990      Libor Fára, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1989       Libor Fára- Gallery of Modern Art Roudnice nad Labem, Roudnice nad Labem
1984      Podivuhodné rostliny Libora Fáry, Divadlo Na zábradlí, Praha
1983      Libor Fára: Relax 83, Malá galerie Československého spisovatele, Praha
1982      Fára 81, Galerie Fronta, Praha
1981      Libor Fára: Modrá poloha, Divadlo hudby, Praha
1980      Libor Fára: Bílá poloha, Činoherní klub, Praha
1979      Libor Fara - Galerie Ariadne - Thomas Netusil Kunsthandel, Wien
1978      Libor Fára: Zeichnugen, collagen, assemblagen, Sonnenring Galerie, Rotemburg
1972      Libor Fára 71/72, Galerie Fronta, Praha
1969      Libor Fára: Stop time. Vybrané práce z let 1945 - 1969, Galerie Václava Špály, Praha
1967      Libor Fára: Hrací stoly 66/67, Galerie na Karlově náměstí, Praha
1957      Libor Fára: Obrazy, kresby, Galerie Československý spisovatel, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2008      Moderní a poválečné umění, současné umění, fotografie - galerie 5. patro, Prag
                No cage for me! - Muzeum Umeni Olomouc, Olomouc
                Moderní a poválečné umění, současné umění, fotografie - Leica Gallery LGP, Prag

2006      Česká a slovenská asambláž. Gallerie Millennium, Praha

2005      Libor Fára & Karel Vaca, Západočeská galerie, Plzeň

2004      Šedesátá – české výtvarné umění 60. let ze sbírky Zlatáhusa, Dům umění města Brna

2001      Objekt - objekt: Metamorfózy v čase / Object - object: Metamorphoses in time, Dům                  U Černé Matky Boží, Praha

1997      České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
                Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném, Muzeum umění, Olomouc

1994 Ohniska znovuzrození – české umění 1956 – 1963, Galerie hl. města Prahy – Městská knihovna, Praha

1988      Jeden starší – jeden mladší (12/15 a hosté), Lidový dům Praha 9 – Vysočany, Praha
1969      L‘Art tchéque actuel, Renault-Élysées, Paris
1966      Aktuální tendence českého umění – výstava u příležitosti IX. mezinárodního kongresu AICA, výstavní síň Mánes, Nová síň, Síň čsl. spisovatele a Galerie V. Špály, Praha

1965      Objekt, Galerie V. Špály, Praha

1963      Hluboká n.Vltavou, Alšova jihočeská galerie. Umění 1900-1963.

1958      Praha, Palác Dunaj, 2. výstava skupiny Máj 57

1957      Praha, Obecní dům, Výstava skupiny Máj 57.

1946      Art tchécoslovaque 1936-1946, Galerie La Boëtie, Paříž (dále pak Brusel a Lutych)
Zastoupení ve sbírkách
České muzeum výtvarných umění, Praha
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem
Národní galerie v Praze, Praha

Moravska Galerie, Brno

Galerie Zlatá husa, Praha

Monografie, katalogy, publikace

Články, média, internet

Lahoda Vojtěch: Věcnost a iracionalita, A2 kulturní týdeník 39/ 2006, s. 9

Libor Fára: Dionýský život – apollinská práce, Radan Wagner, Česká pozice, 12.5.2013

www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/libor-fara-dionysky-zivot-–-apollinska-prace

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv