O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Markéta Vaňková

Jméno
Markéta
Příjmení
Vaňková
Narozen/a
1970
Místo narození
Praha
Působiště
Praha, Grotte, Itálie
i-datum
↳ Vyhledat v databázi VVP AVU
Klíčová slova
instalace
malba
objekt
video
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Intermediální umělkyně Markéta Vaňková patří mezi výrazné představitelky generace 90. let, generace, v níž se po dlouhé době výrazněji uplatnily ženské autorky. Genderová optika není tím hlavním klíčem k interpretaci jejího díla, pokud pomineme politické konotace existence této silné generace umělkyň nebo následné uchopení díla Markéty Vaňkové další generací (mužských) umělců. Za podstatnější považuji, že se v době, kdy se české umění odklánělo od malířství a sochařství k objektu a instalaci, začala Markéta Vaňková vyjadřovat prostřednictvím malby (ač poučené dalšími přístupy). Na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou studovala v letech 1992–1999, postupně vystřídala ateliéry Milana Knížáka, Jiřího Davida, Vladimíra Skrepla, Jindřicha Zeithammla, Michaela Bielického, aby se vrátila zpět do Knížákova ateliéru, kde diplomovala. Ve svých malbách experimentovala se syntetickými barvami, nezvyklými podložkami (např. aluminiová karimatka, vlnitý plech, igelit) i s malířskými postupy. Už na konci prvního ročníku vytvořila akční malbu Most (1993), kdy na obří plátno vrhala z výšky Nuselského mostu igelitové pytlíky naplněné barvami. Toto gesto si pro sebe o něco mladší umělci (Evžen Šimera, Ondřej Brody, Viktor Frešo, Jiří Skála a Marek Ther) později vysvětlili jako „extrémní a mužsky silné“ (Šimera) a zareagovali na něho svými variacemi, z nichž většina byla jemnějšího rázu (z mostu házeli balónky s minerální vodou namísto barev nebo kreslili rozteklým karamelem). Své práce, které můžeme chápat jako přihlášení se k určité tradici akční malby u nás i jako určitou genderovou polemiku, potom vystavili pod názvem Markéta Vaňková v pražské galerii NoD v roce 2005.

 

V Markétiných obrazech z 90. let se odráží rytmus taneční hudby a divokost transformačního období, kdy se zdálo, že je možné vše (např. cyklus Bratři, 1995­–1996, kterým ukončila bakalářské studium). Autorka nerozlišuje ostře mezi figurální a abstraktní malbou, vyjadřuje se jednou portrétem, jindy krajinou nebo monochromem. Přesto ve druhé polovině 90. let patřila mezi nemnoho autorů, kteří u nás znovuobnovili zájem o abstrakci v malířství (viz např. výstava Česká abstraHce, 1996). Jak už bylo řečeno, malba tvoří těžiště tvorby Markéty Vaňkové, ale v jejím portfoliu najdeme i objekty, instalace nebo video. Je příznačné, že i když se během studií profilovala jako malířka, diplomovala souborem objektů z pneumatik (Formule Vagus / Záliv, Bonsai Bank, (Ležící) Nora, vše 1999, dnes ve sbírce Národní galerie v Praze). A i když jsou její práce v použití prostředků různorodé, to, co sdělují, se pohybuje v poměrně uzavřeném poli. Mezi příběhy, motivy a tématy, která se ztrácejí a zase vrací, patří zejména autorčin dialog s vlastním detailně propracovaným vnitřním světem, který dynamizuje polarita mužského a ženského principu. Fantazijní krajiny své mysli a osobní prožitky mísí Markéta Vaňková s vnějšími odkazy k literatuře nebo dějinám umění. Její alter ego, Dr. Inframulti, je muž s obličejem Marcela Duchampa, warholovskou parukou, dalíovským knírkem a vousy á la Leonardo da Vinci. Portréty Dr. Inframultiho Vaňková nejen maluje nebo kreslí, ale také se do něho vtělila ve svém videu Louvre Libre (2002). Není náhodou, že interiér, který kamera staticky zabírá, zdobí Markétin obraz Brána tajemné samičky (2002) na plátně ve tvaru kosočtverce. Složitá vrstvení a sebereferenční odkazy se prolínají celým jejím dílem, třeba když vytvořila sérii architektonických modelů, na jejichž stěny a podlahy umístila zmenšené reprodukce svých vlastních děl. Podobně jako Marcel Duchamp tak nemusí čekat na ideálního soukromého sběratele nebo osvíceného ředitele muzea moderního umění, práci udělala za ně. S Duchampem ji pojí také dlouhé doby mlčení a zdánlivé nečinnosti. Markétiny zatím poslední obrazy, které vznikly po delší době, přebírají mimikry prostředí, v němž nyní částečně žije. V zemědělských přístřešcích a venkovských garážích svých středomořských přátel maluje realistická zátiší, věcné výřezy každodenní reality.

Autor anotace
Terezie Nekvindová

Publikováno
2015

Profesní životopis

Vzdělání:
1992–1999 Akademie výtvarných uměn í v Praze (Milan Knížák, Vladimír Skrepl, Jiří David, Jindřich Zeithamml, Michael Bielický)
1984–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola, Bechyně

Granty, stipendia:
2002 Česko-švýcarský kulturní fond, Cité International des Arts, Paříž, Francie
1997 Česko-švýcarský kulturní fond, Kupferdrückerai Peter Kneubühler, Curych, Švýcarsko

Výstavy

Samostatné výstavy
2009 Antiplus a antiminus, Galerie kresby, Ostrava
2008 Take Your Sunglasses / Hořící černá díra, A. M. 180, Praha
2004 Miska s kořenem / A Cup of Spacetime, Galerie Holec.cz
2002 Louvre Libre, Galerie Pod kamennou žábou, České Budějovice
2001 Utopenci, Galerie Jelení, Praha
1999 Ostrava 1999, Galerie Černý pavouk, Ostrava
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2014 Někdy v sukni, Moravská galerie v Brně / Galerie hlavního města Prahy
2009 19 Years After, Velvyslanectví ČR, Berlín, Německo
2008 Absence v záznamu, Galerie Václava Špály, Praha
2006 Sbírka Richarda Adama, Wannieck Gallery, Brno
2005 Mezinárodní bienále současného umění – Druhý pohled, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2003 Konfrontace, Svárov
2003 Nejmladší, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2003 Image to Print, UPM, Praha
2002 Bienále mladých (v rámci prezentace galerie Jelení), GHMP, Dům U Zlatého prstenu, Praha
2002 Junge Tschechische Kunst, Erholunghshaus Bayer AG, Leverkusen, Německo
2001 Laboratoř současného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2001 Crisscrossing, Broumov
2000 Ar(t)esco, Tesco, Praha
2000 Konec světa?, Národní galerie, Palác Kinských, Praha
2000 Zdroje nového stylu, Jízdárna Pražského hradu, Praha
2000 Machův šachový kroužek, Dejvická galerie Vincence Kramáře, Praha
1999 Zelená, Galerie AVU, Praha
1999 The Last Recycled Apartment, Monitor, Praha
1999 Neplánované spojení, Mánes, Praha
1999 Fünf studenten aus Prag, Galerie M, Berlín, Německo
1999 Diplomanti AVU, Karolinum, Praha
1999 99 CZ, Václavské nám. 13-15, Praha
1999 O lásce, Richterova vila, Praha
1999 Vidiny, NoD, Praha
1999 …, NoD, Praha
1998 City, Bořivojova 106, Praha
1998 Metro, Galerie Černý pavouk, Ostrava
1997 AVU, Mánes, Praha
1997 Demo-de, Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1997 Dum, Bořivojova 106, Praha
1997 s…s…, Bunkr, Praha
1997 Reciprocita, Galéria Médium, Bratislava, Slovensko
1997 Umění ve veřejném prostoru, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
1996 Česká abstraHce, Galerie Václava Špály, Praha
1996 4 autoři, Galerie MXM, Praha
1996 Konfrontace, Svárov
1995 Zkušební provoz, Mánes, Praha
1995 AVU, Mánes, Praha
1994 Netz Europa, Austria Tabakwerken, Linec, Rakousko
1993 AVU, Dům U Hybernů, Praha
Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění
soukromé sbírky v ČR, Japonsku, Německu, Švýcarsku, USA 

Monografie, katalogy, publikace

Články, média, internet

Články:

Marek Pokorný, 2 x MXM, Detail, 1996, č. 8, s. 28.

Lenka Lindaurová, Markéta Vaňková, Art&Antiques, 2005, květen, s. 83.

 

Rozhovory:

Terezie Nekvindová, Kudy vede přímost přímky? Rozhovor s Markétou Vaňkovou, in: Pavlína Morganová (ed.), Někdy v sukni, Moravská galerie v Brně – Galerie hlavního města Prahy, 2014, s. 173–177.

 

Autorská přednáška:

13. 5. 2009: Oscilace, fluktuace a úhly pohledu, Akademie výtvarných umění v Praze

http://dl.avu.cz/lang/cz-cs/2009/03/marketa-vankova-hoste-ondrej-brody-jiri-skala-evzen-simera-viktor-freso-a-marek-ther/

 

DVD-ROM:

Markéta Vaňková, Louvre Libre (2002, 3 min 30 s), in: Kdo se směje. Umění o světě umění, DVD-ROM, koncepce a texty: Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová, Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, Praha 2013.

Jiné kritické texty

Výstava Markéta Vaňková, vystavující: Evžen Šimera, Ondřej Brody, Viktor Frešo, Jiří Skála, Marek Ther, Praha, NoD, 2005: evzensimera.name/2005-2/marketa-vankova

Vlastní texty do databáze nezařazené

Markéta Vaňková, [Poušť plná zvuků…], Detail, 1996, č. 9–10, s. 20–21.

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv