Michal Drozen

Michal Drozen  je absolventem ateliéru Kresba Jiřího Petrboka na pražské Akademii výtvarných umění. Profesně se však věnuje různým médiím: kresbě, malbě, grafice, ale také literární a hudební tvorbě. Tématem Drozenových děl je vždy jeho nejbližší, právě prožívaný svět zobrazovaný v rozsáhlých cyklech a přesně daném měřítku. Precizně a se zájmem před nás staví prozkoumávané okolí v desítkách variant, z mnoha úhlů pohledu i prostřednictvím zdánlivých maličkostí. Na první pohled všední témata v kontextu celé umělcovy tvorby představují další možnosti poznávání, ale i odhalování sebe sama.

V tomto smyslu se soubor Ovoce (2011) stává deníkem a realitou současně. Stovky akvarelů ovoce opatřené nálepkou výrobce nás přesvědčují, že každé ze zobrazených skutečně existovalo a Michal ho držel v ruce. Knihy s kresbami paneláků Panelák 1–3 zase zobrazují prostředí, ve kterém autor tvoří i žije. NTK básně (2014) vznikly na brigádě v NTK a Drozen v nich popisuje, co jako kustod prožíval. Formáty i cykly, které Drozen ztvárňuje, mají vždy jasně definovaný rozměr i rozsah. V případě NTK básní to je 11 básní o 4 kapitolách.

V posledních několika letech je hlavním tématem umělcovy tvorby autoportrét, o němž sám říká, že už „asi nebyla jiná cesta, než začít zobrazovat sám sebe“. Opět se jedná o rozsáhlé, přesně stanovené cykly realistických maleb přemalovaných podle fotografií. Na výstavě finalistů Ceny kritiků v roce 2014 vystavil autoportrét z frontálního pohledu a v nadživotní velikosti (220 cm x 160 cm) parafrázující průkazkové fotografie, figuru Míša v životní velikosti a své vlastní nahrávky na audiokazetách nazvané Lužiny Recordings z období  2006–2014. AVU v Praze absolvoval v roce 2014 s diplomovou prací Indie Hero. Ve čtyřech čtyřmetrových obrazech přiznává svou roli podivného antihrdiny městské sídlištní subkultury a v sérii Little Heroes (48 autoportrétů o velikosti 35 cm x 20 cm), která tvoří druhou polovinu této práce, vyjadřuje jak barevností, tak i postojem a velikostí určitou vnitřní nejistotu.

O rok později připravil pro Start up Galerie hlavního města Prahy série portrétů sebe sama a své přítelkyně Lindy pod názvem Start up End down. Linda je autorkou většiny fotografií, podle nichž obrazy vznikají. Jedná se o žánrové momentky, společné prožitky, a proto do obrazu logicky občas vstoupí i ona. Zatímco diplomová práce se věnovala spíše otázce stylizace do určité role, ve Start up End down jde o jakýsi deník, dokument Drozenova života a jeho vztahu.

V roce 2016 pracuje se zdvojenými portréty. V cyklu Dvojice vystaveném v prostoru Petrohradská kolektiv na dvoumetrových plátnech představuje sebe sama vedle sebe samého a autoportréty doplňuje – nebo naopak dělí – malbami rádií, kabelů a zásuvek, které kompozičně vytvářejí jeden celek. I zde se jedná o předměty z bezprostředního okolí, totiž rádia, která má v ateliéru a která používá. V brněnské Galerii 209 v témže roce naopak vystavuje portréty přítelkyně Lindy. Jedná se opět o malby přemalované z fotografií, které ale dělala Linda sama, tedy o jakýsi autoportrét na druhou.

Některá Drozenova plátna působí dojmem nedokončenosti a plochosti. Postupně vyvíjí a obměňuje svůj styl i rukopis. V poslední době pracuje na autoportrétech bez fotografií, přičemž jak v portrétu, tak i v malbě zachází s větší mírou stylizace. Figury na jeho obrazech jsou však stále umisťovány před monochromní či neurčité pozadí. Kromě měřítka a množení tématu pro autora nadále zůstává důležitá i instalace, kompozice a kontext při vlastní prezentaci děl.

SÝKOROVÁ, Lenka (ed.): Postkonceptuální přesahy v České kresbě. Ústí nad Labem: FUD UJEP, 2015