Milan Knížák

I.

Milan Knížák je umělec, který svými aktivitami zasahuje do mnoha uměleckých oborů i do oblastí ležících již mimo umění. Jeho umělecké aktivity, kterým se věnoval nebo věnuje jsou velmi široké, zahrnují akce, výtvarné umění, hudbu, architekturu, design, módu, básně, fotografie. Spíše však než výčet oborů do nichž zasáhl nebo médií, kterých použil, je pro pochopení tvorby Milana Knížáka důležité, že v mnoha případech pracuje v několika oborech souběžně, že tyto obory a média vzájemně prolíná a tak vlastně prochází napříč širokou oblastí svých aktivit.

Mnohost i směšování aktivit a výrazových prostředků v tvorbě Milana Knížáka je dána jednak jeho osobním založením, jednak přesvědčením o hluboké vnitřní souvislosti sféry životních a uměleckých aktivit. Umělecká díla Milana Knížáka jsou díky tomu také vnímána v souvislostech jeho nevýtvarných společenských aktivit. Tato sociální dimenze k jeho tvorbě v podstatě organicky náleží, neboť Milan Knížák nikdy nechtěl být jen tvůrcem artefaktů, které by jej zastupovaly.

Tvůrčí počátky Milana Knížáka leží v 60. letech. Pro tuto fázi jeho tvorby je, podle jeho slov, určující snaha učinit z umění návod pro život (viz např. text akční přednášky Proč právě tak 1964). Milan Knížák se snaží přiblížit umění běžnému životu a dodat tak životu i umění další dimenzi. Vytváří Krátce trvající výstavy na ulici (1962-64), či různá prostředí na ulicích. Důraz, který Milan Knížák klade na totalitu života, na souvislost všech životních projevů, jej vede k hledání nejen nových možností prezentace umění, ale i k hledání nových výrazových poloh a forem uměleckého působení. V akcích, jež se objevují v jeho tvorbě, není umění omezeno již jen na profesionální umělce či okruh znalců. Díky akcím, umění nebo umělecké dílo nepůsobí jen v institucionalizovaném kontextu galerie, výstavní nebo hudební síně a jen na vybrané a již předem interesované zájemce, ale vstupuje do bezprostředně prožívaného života. Setkání s uměleckým dílem není reflektovaným intelektuálně-senzuálním požitkem, ale výzvou ke změně našeho života, tj. ke změně našeho postoje k životu. (Knížákem používané nové výrazové formy – akce, manifestace, demonstrace atp., mohou být sice zahrnuty pod pojem umění a rozšířit jeho hranice, ovšem pro Milana Knížáka v té době není důležité nestane-li se tak, neboť tyto nové formy pro něj neztrácejí svůj instrumentální účel: slouží jeho programu výuky životu). Tento obtížný a v širším měřítku nerealizovatelný program, související s celkovou náladou 60.1et, je určující osou celkového Knížákova uměleckého i životního snažení. Snaha Milana Knížáka včlenit akce do souvislostí života zúčastněných, je snahou včlenit umění (v tomu odpovídající formě) do souvislostí jiných životních situací. Je snahou vybídnout recipienty k jisté reflexi – objevit v sobě schopnost vystoupit z obvyklých společenských forem, ze zažitých myšlenkových stereotypů. Naučit se rozpoznat a ocenit nový zážitek a otevřít se tomuto prožitku. I když snaha propojit umění a každodenní život nemůže být, z důvodu jejich konstitutivní odlišnosti, nakonec završena (jde totiž o odlišné způsoby vnímání, prožívání a rozumění souvislostem v nichž se nacházíme), vede tato snaha ve svém důsledku k přesahování umění i do jiných oblastí, do oblasti multidisciplinární a nakonec i mediální.

V akcích Milana Knížáka se střídají a prolínají aktivní a konceptuální momenty, lidé jsou zapojováni do hry a zároveň vybízeni k tomu, aby hra probíhala i v jejich mysli. Po rozsáhlých akcích, v nichž se spojuje několik druhů aktivit (Procházka po Novém Světě 1964, 2. manifestace aktuálního umění 1965 a další), se objevuje u Milana Knížáka snaha koncentrovat se jen na několik málo motivů. Od akcí akcentujících sociální vazby či určité zažité způsoby chování, přechází k akcím zaměřeným spíše na osobní prožitek jednotlivce. Objevují se akce až psychofyzicky charakterizovatelné (Ležící obřad 1968), akce jen pro určitý, spíše omezený počet osob (Obtížný obřad 1969) či akce v nichž jsou výrazně přítomny rituální prvky (Kamenný obřad 1971). V těchto akcích se Milan Knížák dotkne i hlubších a původnějších vrstev lidského života a existence. Z tohoto hlediska je také symptomatické, že mnohé své akce začíná koncem šedesátých let nazývat obřady. V sedmdesátých letech dochází k jistému zklidnění jeho akcí, prohlubuje se také jejich konceptuální stránka. V druhé polovině 70. let dochází u Milana Knížáka dokonce k přesunu některých akcí do prostoru mysli (termín prostor mysli je termínem Milana Knížáka). Akce se stávají spíše koncepty, ovšem tato konceptuální stránka není jejich jedinou charakteristikou, mnohé akce se i nadále vztahují k lidské tělesnosti (např. akce Obydlí, 1979, akce Člověk 1979). Některé akce se ve své dematerializaci věnují prostoru mysli samému (např. akce Prostory 1982). V té době se objevují jeho konceptuální matematicky pojaté akce např. Events 1977 nebo Matematické příklady 1977. Rozdíl mezi jeho akcemi šedesátých a sedmdesátých let spočívá také v tom, že v raných akcí bylo možné jistým způsobem násilné vtažení do děje, jakmile se však děj akce stává zároveň dějem niterným, je nutno základnímu smyslu akce rozumět již nějakým způsobem před jejím provedením. Objevují se akce zaměřené na vnímání jednotlivce, např. Materiálová events 1977, Poznávání 1977 nebo akce jako je např. Přátelství se stromem 1980, která, i když nevylučuje určité společenství, je určena pro účastníky již předem připravené pro pochopení akce. Akce byly natolik pevně spojeny s životem Milana Knížáka, že nešlo jen o druh umělecké tvorby, nýbrž (zvlášť výrazné je to u jeho raných akcí) přímo o způsob života. Toto životně náročné pojetí akcí je natolik důležitou podmínkou při jejich uskutečňování, že je zároveň i jejich přirozeným limitem. To se ukazuje na příkladu akce Akce , 1984 z roku 1984, jež neobsahuje žádné pokyny k svému provedení. Stává se spíše jakousi specifickou reflexí akcí jako takových. Přemýšlení o akcích přichází v době, kdy v díle Milana Knížáka akcí velmi ubylo. Opouštění akcí není pouze přesunutím aktivit do jiných oblastí, nýbrž ubývání akcí je zároveň i výrazem jejich pojetí a vyjádřením významu, jaký mají v díle i životě Milana Knížáka. Milan Knížák se ještě souborem akcí Parafráze z roku 1989 vrací k některým svým akcím z 60, a 70. let. Vrací se k jejich námětům jako k tématům, jež je možno abstrahovat. Akce, jež byly prováděny ve skutečném prostoru a s plným nasazením tělesnosti (nebo byly alespoň tak myšleny), jsou nyní převáděny částečně nebo úplně do prostoru mysli. Napětí původních akcí, vznikající jejich zasazením do každodenní skutečnosti, je nyní transponováno do napětí mentálních struktur. Soubor akcí Parafráze ukazuje, jak Milan Knížák opouští původní fyzické a věcné provedení akcí, které ve své tělesné a materiální intenzitě již nejsou opakovatelné.

K obrazům a k malbě vůbec se Milan Knížák vrací až po poměrně dlouhé odmlce v druhé polovině 80. let. Přesněji řečeno, tehdy plně akceptoval svébytný charakter obrazu. Obrazy z 60. let, z počáteční fáze jeho díla, jež nejsou jen historickým dokumentem, ale mají souvislost s celkem jeho tvorby, pocházejí z cyklu Portréty (1964). Zároveň však se tyto obrazy pojí s jinými Knížákovými aktivitami natolik (Krátce trvající výstavy na ulici, akce), že nemohou být omezovány jen na svoji obrazovost. I v 70. letech používá Knížák malbu spíše jen jako instrumentu (viz cyklus Šaty malované na tělo, nebo jiné malby na textil apod.) nikoli tedy jako zcela svébytného výrazového prostředku. Teprve v druhé polovině 80.1et objevuje Milan Knížák malbu jako takovou. Vzniká rozsáhlé malířské dílo objevující médium malby a zároveň reagující na postmoderní paradigmata. V některých obrazech se objevují plastické prvky (např. Obrazy malované na POP 1989 apod.). Na konci 80. let vzniká další malířská aktivita Milana Knížáka, obrazy malované na objekty. V souvislosti s těmito malbami je důležité připomenout jeho rané práce jako např. Socha stolu (1964), Socha kalhot (1964) apod. V malbách na objekty z konce 80.1et nepostupuje tak konceptuálně, je více emocionální, používá většinou výrazných barevných tónů.

Na počátku 90. let se Milan Knížák začal věnovat tvorbě plastik. Novým momentem jeho plastických děl se navíc stává řemeslná propracovanost a formální dotaženost. Řemeslnou stránku tvorby dříve nepokládal za důležitou a s jistým programovým záměrem ji opomíjel. Nyní ji naopak vyzdvihuje a zdůrazňuje. Nejde však jen o ryze instrumentální záležitost způsobu zpracování. Řemeslná čistota oproštěná od nahodilých hnutí mysli se stává, spolu s materiálovou dokonalostí, prostředkem, jak zbavit výsledný tvar přílišné subjektivity a bezprostřední závislosti na materiálu. Dokonalost výsledného tvaru, nahrazující neopakovatelnost osobního zpracování postupy průmyslové výroby, umožňuje soustředit se více na vlastní záměr, poukázat nepřímo i na obecnější obsah díla - prezentované artefakty se tak stávají znaky a symboly. Forma zpracování je nyní připomínkou konceptuálních snah Milana Knížáka. V té době vzniká série děl Nový ráj. Součástí tohoto volného cyklu jsou grafiky Ilustrace k nové bibli 1990, grafiky Biblické krajiny 1991, instalace Nový ráj 1990-91, instalace Mutanti 1991, instalace 1376-1382 1992, série kreseb BMC 1992-94, instalace Barbie 1994-95. Podobným způsobem je zpracována série masek Prvních dvanáct 1991-92 nebo instalace Tvorové a tvorové trochu něžnější 1993-94.

Uvedený vývojový přehled tvorby Milana Knížáka, zachycující jednotlivá tvůrčí období a odděleně popisující převažující výrazové _ prostředky určitého tvůrčího období, může podat jen částečný přehled o jeho tvorbě. Důležitějším, i když jen obtížně popsatelným, rysem tvůrčí metody Milana Knížáka je prolínání jeho činností, šíře souběžně promýšlených a vzájemně se ovlivňujících aktivit, tvořících proměnlivé a mnohotvárné pozadí jeho jednotlivých děl.

II.

Tvorba Milana Knížáka zachycená následující části textu přináší některé příklady jeho činnosti v oblasti architektury, hudby, módy, některé jeho návrhy a realizace šperků, nábytku, interiéru a designu. Tato oblast tvorby Milana Knížáka ve svém základním členění odpovídá členění uvedeném v prvním dílu dokumentace.

Znamená to, že i v této oblasti jeho tvorby můžeme hledat souvislosti s vnějšími podmínkami (možnosti tvorby v závislosti na materiálních a sociálních podmínkách, např. možnost práce v ateliéru, možnost prodeje, různé formy mocenského nátlaku apod.) i hledat souvislosti tvorby s vnitřními podmínkami (vývoj osobnosti, imanentní vývoj určitého výtvarného problému apod.)

V tomto kontextu lze vidět v díle Milana Knížáka určité charakteristické akcenty příznačné pro různá období. Uvedené příklady děl z 60. let. např. Dům vidlička (1963-64), Destruovaná hudba (1965), Aktual, Aktualizované oděvy (1964), Šaty malované na tělo (1965), Drásající šperky (1962-70), Šperky pro celé tělo (1963-1964) spolu v mnoha ohledech souvisí a doplňují se s dalšími aktivitami Milana Knížáka té doby, především s jeho akcemi. Akčnost, obrácenost k veřejnosti, jistá neuměleckost a osobní nasazení mohou charakterizovat toto rané období Knížákovy tvorby.

Koncem 60. let a v průběhu 70. 1et se z Knížákových demonstrací stávají spíše obřady a rituály. V 70. letech (také v důsledku vnějších okolností) Milan Knížák vytváří dokumentace své činnosti v 60. letech a přitom rozvíjí a rozpracovává mnohá témata těchto děl. Prohlubuje se tak konceptuální charakter Knížákovy tvorby. Domýšlením některých principů vytváří určité mezní návrhy v rámci dané oblasti. Milan Knížák tehdy přemýšlí o nehmotné architektuře, což jej vede např. k napsání rozsáhlého textu Pokus o nesoustavný úvod do problematiky nehmotné architektury (1970-1985), z nějž je v tomto dílu uveden výňatek Hra na architekturu (1974-1975). Zároveň vytváří i souhrnný návrh Město v poušti (1969-72), který představuje architektonicko - urbanistický komplex, doplněný ještě o vizi jiné společnosti. Vytváří hudební koncepty a přemýšlí o hranicích hudby, vzniká tak např. Hudba jako architektura (1968-76). Hudební skladby z této doby, např. Hudba tušená, myšlená (1978) nebo Jednoduché stavby (1974-1975), jsou sourodé s jeho koncepty, např. Matematické příklady (1977) nebo konceptuálními akcemi, např. Bílý proces (1977). Přemýšlí i o oděvu, jeho funkci a charakteristikách. Součástí toho jsou i návrhy víceméně nenositelných oděvů, např. v tomto dílu uvedený Symbiotický oděv (první pol 70.1et). Vzniká i konceptuální návrh Šaty, které se nenosí (text vzniklý na základě práce s oděvy v letech 1962-1977). Zkoumá i oblast šperku, navrhuje různé neobvyklé šperky, např. myšlené šperky, tajné šperky, neviditelné šperky, nešperky apod. Plynný šperk (první pol. 70. let) je příkladem způsobu práce Milana Knížáka, kdy součástí výtvarného návrhu je i nové vymezení problému. Podobně postupuje i při návrzích nábytku a interiéru. Nábytek tak může nabýt zcela nezvyklých podob, např: podobu sloupu zvuku. místnosti rozdělené zvukem, barevných pásků, plynného nábytku. K takovému pojetí nábytku a vnitřního zařízení patří i v tomto dílu uvedený Ohňový sloup (1974-1975). Vedle toho ovšem existují i nábytkové série, např. Cocub (1971) nebo Softhard (1974), které ukazují Knížákovu schopnost nově uchopit i již ustálenou podobu nábytku.

Tato schopnost nově přistoupit k již relativně stabilizovaným oblastem je charakteristická pro jeho tvorbu v dalším období. Především v 80. letech vznikají realizace jeho návrhů módy, šperků a nábytku. Vznikají mnohé kolekce módy, např., New Asymetric (1983), Fur (1983), Softhard (1983), Naked breast (1970-1986), kolekce Malovaných oděvů (1988). Navrhuje kolekce šperků, vznikají šperky pro obličej (1970-1985), pro nos (1986), pro obočí (1986), pro klín (1973-1986), pro ňadra a tvář (1970-1985), náušnice překrývající celé ucho nebo měnící jeho podobu (1985-1986), šperky pro prsty (1989) apod. Objevují se mnohé realizace, jež nově vymezují tradiční nábytek, např. Stůl-nestůl (1983-84), Multifunkční stůl (1985), Stůl pro velkého šéfa (1986). V 80. letech vznikají návrhy nejrůznějších soupravy konvic a šálků, váz, pohárů a sklenic, automobilů, houslových hlav, oltářů a monstrancí.

Krátký výčet Knížákových aktivit s několika příklady a rozdělení jeho tvorby prakticky do tří období (tato období by mohla být charakterizována jako akční, konceptuální a postmoderní) má především účel metodologický. Hledání určitých pravidelností v tvorbě Milana Knížáka (myšlenkových konstant, charakteristických přístupů apod.) má především utvořit určitý základ pro vědomí, že takovéto dělení něco podstatného z jeho tvorby vynechává. Uvedené schematické dělení (nutné však abychom se v problému vůbec nějak vyznali) sugeruje určitou posloupnost aktivit Milana Knížáka a existenci jednotlivých, souběžných oborů na které lze jeho tvorbu dělit (akce, malba, architektura, hudba, móda, design atd.). Důležitější, i když systematicky jen obtížně popsatelné. je ale to, že tvorbou Milana Knížáka můžeme procházet i napříč, přes jednotlivé obory a že tyto obory z jistého hlediska ani obory nejsou, tj., že nejsou specificky vymezitelnými oblastmi (tj. oblastmi kam patří jen určité jevy a jiné nikoli). Součástí aktivit Milana Knížáka je totiž také odpor proti zmíněné určitosti vymezení. Věci, jevy, tzv. fakta apod. mohou být pro Milana Knížáka vedle toho zač jsou považovány i něčím jiným. Tento zdánlivě triviální fakt jim dodává nejednoznačnost, jež je nakonec příznačná i pro většinu děl Milana Knížáka i pro celek jeho tvorby. Jistá konceptuální hravost s níž Milan Knížák proměňuje významy předmětů a situací a s níž stírá původní hranice uměleckých disciplín a vytváří hranice jiné, dodává jeho tvorbě neuchopitelnost. Nejde však jen o to, že jeho aktivity jsou obtížně vymezitelné, ale spíše o to, že nás nutí abychom v mnoha případech napodobili jeho činnost, abychom sami podobný proces iniciovali a podřídili se této předem nespecifikovatelné hravosti. Tvorba Milana Knížáka navíc není koncentrovaná na několik uměleckých problémů (témat), ale spíše na onu velmi obtížně specifikovatelnou mnohoznačnost, kterou, díky našemu konání, mohou věci neustále nabývat.

Kamil Nábělek

Václav Janoščík, Vše je ve stavu Fluxu (recenze výstavy Fluxus East/Fluxus Networks in Central Eastern Europe), A2 kulturní týdeník, 30/ 2008

18. 4. 2008, Iniciativa "Čas změny" - otevřený dopis mininistru kultury, Český rozhlas, Mozaika, K. Oujezdský

www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/445931

31. 1. 2008, Radek Wohlmuth, Jsem Milan Knížák a kupuji předražená díla, aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml

25.1.2008, Naďa Klevisová, hn.ihned.cz, VÍKEND, rozhovor - hn.ihned.cz/c1-22820150-milan-knizak-lidem-casto-chybi-odvaha

23. 1. 2008, Český rozhlas, Milan Knížák - Podivný Kelt, Karel Oujezdský rozhovor - www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/417091

12. 12. 2007, Radek Wohlmuth, Celebritózní umělec Knížák si hraje na rebela, aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml

10. 12. 2007, Vilém Faltýnek, ČRo 7 - Radio Praha, Udělením ceny NG 333 obhajuje Knížák kriminalizované umělce, rozhlasová reportáž - www.radio.cz/cz/clanek/98512

8. 8. 2007, ČRo Radio Wave, Guestlist s Milanem Knížákem - www.rozhlas.cz/radiowave/guestlist/_zprava/369565

1. 5. 2007, Ondřej Černý, ČRo Rádio Česko, diskuse - www.rozhlas.cz/radio_cesko/sc/_zprava/341889

28. 7. 2006, Václav Suchan, Blesk, Milan Knížák, šéf Národní galerie: Sní za hranicemi zákona!, rozhovor - www.blesk.cz/Clanek57047.htm

30. 6.2006, Literární noviny 2006-26, Prospívá Milan Knížák Národní galerii?

7. 12. 2004, Vilém Faltýnek, ČRo 7 - Radio Praha, Brody: Ještě asi hodinu to tam leželo, rozhovor - www.radio.cz/cz/clanek/61052

26. 11. 2004, iDNES.cz, ČTK, Mladí umělci káleli v Národní galerii - show.idnes.cz/show_aktual.asp

23. 3. 2004, ČRo 7 - Radio Praha, Zdeněk Vališ, Knížák rezignoval na evropského poslance,rozhlasová reportáž - www.radio.cz/cz/clanek/52003

19. 2 . 2003, ČRo 7 - Radio Praha, Milan Knížák se svými studenty protestoval proti novým pražským sochám, Milena Štráfeldová, rozhlasová reportáž - www.radio.cz/cz/clanek/37733

8. 4. 2002, online rozhovor, www.reflex.cz/Clanek9054.html

1. 3. 2002, Alžběta Janíčková, Co vytýká Milan Knížák Romům, rozhovor - http://romove.radio.cz/cz/clanek/18281

nedatováno, Kulturně hospodářská revue FRAGMENTY, Ivana Haslingerová, Knížák a loutky - jak se to rýmuje...?

nedatováno, Kulturně hospodářská revue FRAGMENTY, Ivana Haslingerová, Knížák vyzbrojuje teroristy, reportáž 

nedatováno, Kulturně hospodářská revue FRAGMENTY, Milan Knížák, Knížákova smršť 36.

nedatováno, Kulturně hospodářská revue FRAGMENTY, Milan Knížák, Knížákova smršť 35.

Milan Knížák - Akce, Gallery, 2006

Panoptikum Milana Knížáka, Sloupky z Reflexu 1995 - 1998, Votobia, 2000