Pavel Hayek

Pavel Hayek patří k těm autorům, jejichž práce je založena na předem přesně stanovených pravidlech, s jejichž pomocí chtějí dosáhnout maximální objektivace v zacházení se zvolenými skutečnostmi.  Objektivní a často zároveň i velmi subtilní propátrávání možností, jak s nimi zacházet, jak je organizovat či transformovat a posouvat do nových významových souvislostí podle předem stanovených pravidel zahájil, po své rané realistické periodě, Pavel Hayek od počátku 90. let. Tehdy objevil své ústřední téma totiž práci s opticko-prostorovými strukturami konstituovanými převážně zástupci přírodního světa – zeleninou, ovocem, listy, větvemi, semeny apod. Jako základní pravidlo stanovil to, že zvolené elementy budou redukovány na své obrysy a v barvě pak minimalizovány do duální barevnosti, v naprosté většině případů do kontrastu černé a bílé, přičemž jedna z barev zastupovala vždy hmotu předmětů, ta druhá pak prostor mezi nimi. V souvislosti s tím pak prozkoumával i možnosti jejich zobrazení barevnou proměnou ve škále pozitiv-negativ. Dalším z jeho často užívaných pravidel pak byla premisa dotýkání těchto elementů. Takto striktně vymezené konceptuální předpoklady začal uplatňovat nejprve v malbách, pak fotogramech i grafických listech. Jako dominantní sémantický prvek zde funguje motiv struktury jako otevřeného pole, v němž pravidelným řazením a racionální organizací vystupují na povrch skutečnosti odkazující na vnitřní provázanost objektivně-subjektivního nahlížení světa, umožňující srovnatelně relevantní způsoby čtení, v nichž zaměnitelnost prvků, tak striktně jednoznačná ve světě racionality a geometrie, se prizmatem přírodních entit mění směrem k odhalení jejich, často ovšem velmi subtilních, odlišností. Dalším z efektů pak bylo odhalení reversibility pozadí a popředí, motivu a toho, co ho obklopuje, kdy v určitých okamžicích byly pro autora důležitější „meziprostory“, které vznikaly mezi obrysy předmětů, v nichž lze vycítit konotace až kamsi k abstrahující malbě Pieta Mondriana. Implicitní napětí mezi autonomností obrazu a stále přítomnými vazbami na původní určení „námětových“ elementů činí z Pavla Hayka jednoho z nejdůležitějších pokračovatelů tendencí shrnutých v 60. letech pod pojem „nová citlivost“. Přičemž právě čistě konceptuálně exaktní práce spolu s jasně vymezenými premisami vedoucí ve výsledku k otevřené struktuře s možnými variantami čtení jakoby jen potvrzovala to, že „pravda může být vyjádřena mnoha způsoby“ (Julian Barnes).

V poslední době můžeme sledovat další etapu jeho konceptuálních průzkumů – od intimity drobných přírodnin a monumentality rozkošatělých větví či kořenů se přesunul k námětům jiného druhu. V posledních dvou letech začal malovat plátna, v nichž tematizuje výzdobný rastr rozličných textilií. Těmi se zabýval již ve svých fotogramech v roce 2009, tentokrát se ale rozhodl pro větší formát a jinou techniku. Pravidelnost puntíků, pruhů a linií je viděna skrze jejich „zmuchlané“ a pomačkané varianty, kde autor znovu využívá motiv narušení pravidelnosti původního rastru vyvolávající op-artové i prostorové efekty. Záhyby látek, borcení a dotýkání dekoru na jejich povrchu znovu ukazuje na jeho tak typický zájem o strukturu a její rozrušování prostřednictvím manipulace s jejími konstitutivními prvky.

Pavel Hayek se narodil v roce 1959 v Brně, kde žije doposud. Výtvarné studium absolvoval privátně. Jeho černobílá tvorba je poznatelná na první pohled: autorovým specifikem je práce se strukturami přírodních elementů, jako jsou například semena, plody, listí nebo větve keřů a stromů.

Pavel Hayek představuje racionální typ umělce, který pracuje systémově s jednotlivými prvky a jejich seriálním řazením. Nejprve od konce 80. let vytvářel, kromě jiného, cykly grafik, které byly, do určité míry, jistými ozvuky Morandiovských zátiší. Za skutečný počátek jeho tvorby je ale zřejmě možno označit až obraz Česneky, vzniklý někdy v létě 1990, ve kterém snad poprvé použil motiv přírodniny. A bylo to v roce 1991, kdy začal poprvé experimentovat s malbami, jejichž výsledkem byl reduktivní obraz v černé a bílé barvě.

„Byly to struktury tvořené obrysy plodů, které pokrývají celou obrazovou plochu. Způsob zachycení, kdy tvar je tvořen pouze obrysem, předmět chybí nebo je vynechán, je vlastně podobný fotogramu. Po dvou letech malování černobílých obrazů jsem požádal jednoho fotografa, aby udělal fotogram několika semínek kmínu. Výsledek mne natolik nadchnul, že jsem si vypůjčil technické vybavení a začal jsem fotogramovat nejrůznější přírodniny od semínek, listů, větviček a různých trav až po písek a krystalický cukr. Záznam na fotogram je přesnější a moment překvapení větší než u obrazu“, říká Pavel Hayek. Výsledkem jsou struktury tvořené „vyskládáním“ plochy obrazu z drobných přírodních prvků.

Černobílá barevná škála a opakující se skladba jednotlivých elementů vyvolává op artový efekt. Hayekovo dílo se tak dostává do blízkosti strukturální malby a může být řazeno do směru reduktivních a konstruktivistických tendencí, tak jak je známe třeba z tvorby Zdeňka Sýkory: jeho práce sehrály v tomto směru v 60. letech iniciační roli. Sýkorovy malby jsou tvořeny repetitivním řazením mnoha desítek velice jednoduchých identických geometrických elementů, uspořádaných podle zvolených kombinatorických pravidel. Hayek na tento princip svým způsobem navazuje, ale jeho řešení je jiné. Nepracuje s geometrickými formami, ale s již zmíněnými přírodními motivy. A dále pracuje se strukturou „která není pouze estetickou a intelektuální zkušeností, ale je utvářena řadou vztahů mezi skladebnými možnostmi struktury a její artikulací z útvarů, namalovaných sice neosobně, ale morfologicky pokaždé individuálně charakterizovaných.“ (Jiří Valoch).

Hayekovy struktury podléhají pouze jednomu pravidlu: mohou být tvořeny jen černými nebo bílými plochami, čímž vzniká dojem, že máme před sebou tvary buď pozitivu, nebo negativu. Přechod z pozitivu do negativu nejen zpochybňuje namalované tvary, ale také rozšiřuje možnosti vnímání. Hayekova malba provokuje svou dvojznačností: je to, co vidíme, černá malba na bílém plátně (hrušky, feferonky, petržel, křen, listy devětsilu) nebo je to jen chaos nepravidelných a neidentifikovatelných bílých plošek na černém pozadí (anebo černých plošek na bílém pozadí)? Oba výklady jsou správné jako rub a líc stejné věci. Hayekova díla jsou konkrétní a abstraktní zároveň.

2003

Respirium - kulturní dům Semilasso, Brno

Martin Dostál, Černobílá aliance, ateliér, 12/ 2015

FADINGEROVÁ, Hana. Mechanické partitury. Ateliér, 2013, 26(25-26), s. 3. ISSN 1210-5236.

Václav Krůček: Spleť, ateliér, 6/ 2012

Tomáš Pospíšil: Čáry máry a otisky stromů v Domě umění, Lidové noviny, 23. 3. 2012

ČERNÁ, Kateřina. Pavel Hayek. Art & antiques, 2010, 2010(9), s. 50-52. ISSN 1213-8398.

DANĚK, Ladislav. Obrazy šité na míru. Revue Art, 2007, 2007(1), s. 24-27. ISSN 1214-8059.

Fišer, Zbyněk: Časy a pohyby Pavla Hayeka, A2 kulturní týdeník, 8/ 2006, s. 8

MARKUSKOVÁ, Helena. Prírodne. Ateliér, 2006, 19(9), s. 6. ISSN 1210-5236.

Vokolek Václav: Rozhovor v prostoru mezi černou a bílou, Ateliér, 2/ 2001

Vitvar Jan H.: Ticho silnější než hluk, MfD, 27.2.2001

Hůla Jiří: Struktury z hrušek, křenů a paprik, Lidové noviny 1.3.2001

Ptáček Jiří ml.: Umělci zavalili Dům umění zeleninou, brouky a plazy, MfD,16.3.2000- Weber Milan: Příroda spoluvytváří obrazy a fotogramy brněnského malíře Pavla Hayeka, MfD 1999

SEDLÁČEK, Zbyněk. K výtvarnému dílu Pavla Hayka. Bulletin Moravské galerie v Brně, 1999, 55, s. 143-146. ISSN 0231-5793. ISBN 80-7027-091-8.

Sedláček Zbyněk: Plody, listy, kořeny Pavla Hayeka, Atelier 14/15 1999

Horáček Radek: Stopy přírody na fotografickém papíru, Ateliér, 13/1998

HORÁČEK, Radek. Nic, než trocha čaje: Téma přírody v tvorbě některých umělců současnosti. Bulletin Moravské galerie v Brně, 1998, 54, s. 175-179. ISSN 0231-5793. ISBN 80-7027-074-8.

Sedláček Zbyňek: Geometrie živého, Ateliér 17-18/ 1996

HORÁČEK, Radek. Černobílý rytmus přírody. Ateliér, 1994, 7(1), s. 6. ISSN 1210-5236.

Ladislav Daněk, Portrét. Pavel Hayek – Obrazy šité namíru, Revue Art, 2007, č. 1, s. 24–27.

KRŮČEK, Václav. Spleť. Ateliér, 2012, 25(6), s. 7. ISSN 1210-5236.