Své umění většinou dlouhodobě promýšlí. Rozličnými způsoby spojuje performanci, objekt, instalaci, fotografii i další média. Jeho zájem krouží okolo problematiky výzkumu, vědy, muzeí a archivů, sociálních struktur nebo závislostí na hmotných nebo symbolických kapitálech. Pavel Sterec se dnes řadí k vlně umělců, kteří se vyjadřují skrze sociální prostředí a jeho významotvorný a metaforický potenciál. Jak sám prohlašuje v textu své diplomové práce: „Experimentuji v malém se sociálním inženýrstvím jako uměleckým postupem.“
Již název práce Když se venku děje víc věcí, na které bych chtěl jít, tak většinou zůstanu doma, s níž Pavel Sterec diplomoval na Akademii výtvarných umění, napovídá, že se jedná o zahrnutí heterogenních elementů do lakonického výsledku. Strategie sociálního happeningu, kterou Sterec vědomě rozvíjí, se týká hobbistů a představitelů zájmových aktivit. Zahrnutí diváka kvantem informací o konání těchto akcí je vlastním resultátem celé věci, i přes to, že je v ní vědomě popřena umělecká aktivita. S tou se můžeme setkat až ex post v galerijním prostoru – jako diváci umění nikoli jako diváci nebo účastníci zájmových událostí. V předešlých akcích a projektech Sterec takřka psychoanalyticky odhaloval tvář přírodních prostředí ovlivňovaných nebo vyhledávaných člověkem. Mezi jinými se jednalo o jeskyně nebo těžební doly. Příkladem podobného sestupu do metaforického podvědomí je hornicky laděná performance Kanárek – průchod grafitovým dolem s kanárem v kleci.
Pavel Sterec se v roce 2011 zúčastnil soutěže Ceny Jindřicha Chalupeckého s projektem Dva malé průsečíky na velké vertikále. Stercova instalace byla takřka parafrází na muzeum s geologickými exponáty. Její součástí však byly také dvě performativní akce. První pod názvem Živá knihovna proběhla v prostředí Koněpruských jeskyní a druhá s názvem Speed Dating v astronomické observatoři na Petříně. V první se vybraní živí zástupci vědeckých disciplín, jakými jsou filosofie, matematika, fyzika nebo astronomie, potkali s pozvanými i náhodnými návštěvníky jeskyní a volně diskutovali v interiéru podzemního dómu. Diskuze, které se točily kolem vědních oborů zúčastněných vědců, ale i jejich osobního života, a probíhaly na úrovni „z očí do očí“, nehierarchické a tedy horizontální bázi. Opět šlo o svého druhu sociální formu happeningu a také návrat do jeskynního prostředí jako fyzické metafory podvědomí.V akci Speed dating se zase seznamovali nezadaní klienti seznamovací agentury v prostředí observatoře, „každý s každým“, tj. obdobně nehierarchicky a horizontálně jako u předešlé akce. Tyto dvě „horizontály“ byly symbolicky protnuty vertikálou až v prostoru galerie, kam Pavel Sterec umístil skleněnou vitrínu, v níž k sobě symbolicky přibližoval fragment krápníku a meteoritu. Dva body „mezi nebem a zemí“.
Stercova intelektuální mnohoznačnost a vědomostní zázemí jej vedou k práci jako k dopředu rozmýšlené a až vědecké, nicméně kaleidoskopické struktuře, která je záměrně vystavena kolizi s náhodností a iracionálnem. Například výstavu s názvem Nehybná směna v Atriu Moravské galerie v Brně tvořilo hned několik rozdílných artefaktů v různých médiích, všechny nicméně popisovaly jediný fenomén. Ústředním dílem byla replika kamenné mince, jejíž originální předloha pochází z jednoho z mikronéských ostrovů. Tam slouží jako nehybné platidlo, kdy neobíhá mince (protože je příliš těžká), ale mění se pouze její vlastníci. Kámen a jeho váha slouží jako symbol kapitálu vloženého i získaného, aniž by musel změnit svoji polohu nebo se jakkoli transformovat. Sterec mapuje migrující obraz této kamenné mince v jeho západních reprezentacích a upozorňuje na to, jak se stal „projekční plochou“ protichůdných politických a ekonomických ideologií.
Témata hodnoty, fetišizace a vlastnictví jsou mimo jiné jedněmi z těch, které umělec průběžně sleduje a zkoumá. Často a znovu otevírá otázku závislosti umělce na vlastních řemeslných dovednostech, formách autorství, spolupráce a apropriace. Intelektuální nástroje vědění jsou stejně tak tématem, jako uměleckým prostředkem k jejich novému vizuálnímu nahlížení, kritice nebo analýze.
2009 AVU v Praze, ateliér Malba II - Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda
2008 AVU v Praze, ateliér hostujícího pedagoga - Zbigniew Libera
2007 AVU v Praze, škola konceptuálních tendencí -Miloš Šejn
2006 stáž na FAMU v Praze, DAT – Petr Skala
2004 FAVU v Brně,ateliér performance – Tomáš Ruller
V letech 2004-2006 studoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně (ateliér Performance prof. Tomáše Rullera).
V letech 2006 - 2012 na Akademii výtvarných umění v Praze (Konceptuální tvorba u prof. Miloše Šejna, ateliér hostujícího pedagoga Zbigniewa Libery a v ateliéru Malba II u prof. Vladimíra Skrepla).
V roce 2011 stáž na Akademii výtvarných umění ve Vídni (ateliér Objekt a socha prof. Pawla Althamera).
Dále absolvoval stipendia v Šargorodu (CCA Sharghorod), Milánu (Viafarini DOCVA), Varšavě (CCA Zamek Ujazdowski), Budapešti(FKSE) a Bukurešti (České centrum ).
V roce 2011 a 2015 byl jedním z finalistů ceny Jindřicha Chalupeckého.