Dům umění - Galerie výtvarného umění v Ostravě

Vzhledem k jeho dlouhé historii, jedinečnému architektonickému řešení a velikosti jeho výstavních sálů a již 90 let trvajícímu výstavnímu programu lze konstatovat, že ostravský Dům umění je jednoznačně nejprestižnějším galerijním prostorem Ostravy a širšího regionu Ostravska.

V průběhu 19. století se sice překotně zrodilo silné průmyslové město, na umění v Ostravě ale dlouho nezůstával čas a prostor. Výstavy výtvarného umění se proto leckdy odehrávaly na poměrně podivných místech (základní škola, hasičská zbrojnice). Uměnímilovní nadšenci proto na počátku roku 1923 založili „Spolek pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě“. Z jím pořádané architektonické soutěže byl k realizaci vybrán projekt Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse, žáků architekta Jana Kotěry. Nová cihlová výstavní budova odpovídala modernistickému puristicko-funkcionalistickému cítění a využitím horního lucernového osvětlení hlavních výstavních sálů v přízemí a v prvním patře akcentovala účel, pro nějž byla projektována. Slavnostně otevřena byla na jaře roku 1926.

Výstavní program Domu umění byl v meziválečném umění poměrně proměnlivý – v jednotlivých sálech se střídaly nejen výstavy místních českých a německých výtvarných spolků, ale i autorů a uskupení z jiných částí republiky. Důležitou součástí výstavního programu byla již od počátku tzv. Jurečkova galerie – kolekce 113 výtvarných děl autorů českého umění 19. století. Šlo o dar, který místní stavitel, sběratel a člen spolku František Jureček věnoval Domu umění krátce před svou smrtí. Konvolut těchto, převážně grafických, artefaktů se stal faktickým základem postupně rostoucí sbírky, jejíž systematické budování ovšem spadá až do 2. poloviny 20. století.

Poté, co byla v roce 1952 zřízena Galerie výtvarného umění, stal se Dům umění jejím sídlem a na dlouhou dobu také její jedinou výstavní budovou. Z místa spolkového výtvarného života se tak účinností zákona stalo fakticky muzeum umění zahrnující v sobě jak výstavní sály, tak i depozitáře a několik let i umělecký klub. Sbírkotvorná činnost se soustřeďovala na několik základních uměleckých okruhů od evropského umění 15.-18. století, přes velice kvalitně zastoupené české umění 19. století a až po umění 20. století a umění současné, včetně umění ostravského regionu. Ze světového umění stojí za připomenutí jednak sbírka ruského umění (I.J. Repin, F. A. Maljavin,I. Puni a další) a španělských malířů Pařížské školy (O. Dominguez, Condoy, Lobo, Palmeiro, Parra), ale i německých autorů širšího středoevropského prostoru (E. Orlik, O. Laske, M. Oppenheimer, A. Faistauer). Koncepčně se budování sbírky dlouhodobě věnoval především dr. Vilém Jůza, jehož zásluhou patří sbírka ostravské krajské galerie k nejlepším v České republice. V současné době se galerie snaží zacelit sbírkové mezery především v umění 70. - 90. let a také v umění regionu. Výstavy sbírkových přírůstků dokládají, že se toto úsilí nákupní komisi daří uskutečňovat – do sbírek se v poslední době dostaly práce Stanislava Kolíbala, Adrieny Šimotové, Karla Malicha či Huga Demartiniho a vedle toho i umění střední a mladší generace českých autorů (Jakub Špaňhel, Petr Pastrňák ad.).

Poté, co Galerie výtvarného umění získala do své správy nedalekou vilu, do níž přesídlila jak část sbírek, tak i knihovnu a kancelářské provozy, prošel Dům umění citlivou rekonstrukcí a pro výstavní účely tak vedle stávajících 3 sálů v přízemí a 2 v prvním patře byly adaptovány i menší prostory, dříve kanceláře, které jsou převážně určeny k prezentování nejvzácnějších exponátů uchovávaných v ostravské sbírce (např. Judita Gustava Klimta, Ráj Emila Orlika či Job Hanse von Aachena).

Výstavní program galerie je ale i jinak poměrně pestrý a široce rozkročený od výstav starého umění, reprezentovaného nejčastěji ukázkami z bohaté sbírky kresby a grafiky, přes rozsáhlé a diváky hojně navštěvované výstavy české moderny (Černá slunce, Sváry zření, Zářivý krystal - Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý – Božská hra atd.) připravené pro GVUO externím autorským týmem kolem Karla Srpa. Galerie ale poskytuje prostor i pro prezentování výstav týkajících se architektury, které připravuje občanské sdružení Kabinet architektury, založené GVUO a Spolkem pro ostravskou kulturu, zosobněným především dvojicí kurátorů Tadeášem Goryczkou a Jaroslavem Němcem. Jejich výstavní se projekty zabývají jak modernistickou architekturou (např. E. Mendelshon), tak i architekturou současnou (např. Daniel Libeskind). Více o výstavách Kabinetu architektury viz ttp://kabinetarchitektury.cz/.

GVUO rovněž dlouhou dobu nárazově poskytovala prostory Domu umění i pro prezentace umění současného. Galerie tím fakticky suplovala neexistující ostravskou „kunsthalle“. I z toho důvodu se v prostorách Domu umění uskutečňovaly a uskutečňují výstavy současných českých autorů, často spjatých i s ostravským regionem (Ostrava umjeni, Ova 95-05, Slezský koncept, Petr Pastrňák, Jakub Špaňhel, Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Dita Pepe), ale i dalších skupin a osobností (např. Tvrdohlaví po 20 letech, Jaroslav Róna, Čestmír Suška, Měkkohlaví). Ve výstavním plánu ale galerie nezapomíná ani na nestory české umění uplynulého půlstoletí (z poslední doby např. Eduard Ovčáček, Stanislav Kolíbal).

Veškeré výstavní aktivity jsou také doplňovány rostoucím množstvím doprovodných akcí – přednášek, komentovaných přehlídek, ale i koncertů současné elektronické hudby, pořádaných ve spolupráci s opavským sdružením Bludný kámen.