Fotograf Gallery

Fotograf Gallery počala své fungování v listopadu 2009, kdy se teoretici a umělci kolem časopisu Fotograf (od roku 2002) rozhodli založit prostor věnovaný fotografii a její roli ve výtvarném umění. Podle tohoto periodika také galerii dostala jméno. Původně byla Fotograf Gallery programově navázána na obsah časopisu, to se však rychle změnilo a galerie začala fungovat jako samostatný subjekt. V současné době se s časopisem protíná spíše okrajově, a to ve svém širším zaměření, než obsahově. V podstatě je dnes Fotograf Gallery nezávislou institucí, zastřešenou stejně jako časopis a stejnojmenný festival spolkem Fotograf. Zpočátku byla kurátorkou galerie Edith Jeřábková, kterou vystřídal v polovině roku 2012 Jiří Ptáček. Díky Jeřábkové i Ptáčkovi, kteří ani jeden nejsou vysloveně teoretiky nebo historiky fotografie, měla galerie vždy dramaturgii otevřenou širokému pojetí fotografie. Nejde tedy vždy o klasické vystavování fotografických snímků, ale často lze v galerii potkat také instalace reflektující fotografické přemýšlení nebo zobrazování v médiích, která nejsou vysloveně fotografická. Příkladem můžou být například výstavy Filipa a Matěje Smetanových (Fototektonika, 2014), Anny Hulačové a Viktora Takáče (Černé světlo, 2015) nebo Jespera Alvaera a Isabely Grosseové (Způsobilost, 2015). Kromě toho lze v galerii narazit také na výstavy zabývající se konceptuálním uchopením fotografie jako prostředku, který je používán k zachycení zprávy o práci umělce nebo o fungování určitého média. Důležitou událostí, se kterou je galerie spjatá, je Festival Fotograf, který se koná pravidelně od roku 2010 vždy na podzim. Téma festivalu sice pokaždé odkazuje k fotografické aktivitě, tu však zkoumá v širším kontextu výtvarného umění. Fotograf Gallery sídlí ve vnitřním traktu budovy, kde lze nalézt také galerii Školská 28 a knihkupectví ArtMap. S komunikačním prostorem Školská 28 nepojí Fotograf Gallery pouze sousedská blízkost, ale také občasné pořádání společných výstav, které se odehrávají v obou institucích zároveň (např. výstavy What Was Documentary Is Now Something Else nebo Na pomezí samoty).