Roman Štětina je jedním z nejvýraznějších umělců nastupující generace. Ve své tvorbě citlivě propojuje zájem o zvuk a mluvené slovo, zejména ve vztahu k rozhlasovému, popřípadě televiznímu vysílání, a silnou vizuální stránku s ním spojených předmětů či situací, které zachycuje prostřednictvím videa, instalace, audiovizuálních intervencí a dalších médií. Štětina je laureátem ESSL Award z roku 2011 a finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2014.
Jedním z předních inspiračních zdrojů se pro Štětinu stává rozhlasové studio jako pomyslné zákulisí, které koncovým příjemcům vysílání samo o sobě zůstává skryto. Je jakýmsi ne-místem, které přesto disponuje zcela osobitou, dobovou estetikou. Autor na ni poprvé upozornil v rámci výstavy Studio – místnost, kde koberce znamenají éter, která se uskutečnila v roce 2011 v Galerii Jelení. Dramatické zvuky instalované do přední, jinak prázdné místnosti galerie, střídalo odkrytí jejich původu ve videu představeném v druhé části výstavy. Předměty, jejichž pomocí se vytvářejí běžné zvuky používané v rozhlasových hrách, jako je chůze po schodech či bouřka, se odkrytím své fyzické „tváře“ staly pozoruhodnými sochami a jejich sonický potenciál byl postupně odkrýván skrze manipulaci hercem. Tento motiv Štětina dále rozpracoval v projektu Studio č. 2 (Polanský Gallery, 2013), ve kterém nahrazoval původní zvuk klapky záznamem zvuků výstřelů zbraní. V rámci celkové instalace se zde také poprvé objevil jako ready-made renovovaný panel absorbující zvuky. Vytržení předmětů vztahujících se ke studiové estetice a funkcionalitě z původního kontextu a hra s jejich možnou autonomií i posunem významu v galerijním prostředí se pro Štětinu stala nosným tématem. Velkoryse jej uchopil také v instalaci Auditorium (2014), v rámci níž zrekonstruoval monumentální závěs, který byl v letech 1965 – 1980 součástí interiéru tzv. stereoposluchárny v budově Českého rozhlasu v Plzni.
Vedle fyzické stránky objektů, které jsou tak či onak spojeny se zvukem, Štětinu zajímá jazyk a sdělení, jeho mediální přenos a možnosti jeho manipulace. Už v poměrně raných pracích autor intervenoval do televizního či rozhlasového vysílání (například Noktoruno, 2009 – 10), zasahoval do nalezeného filmového materiálu, aby vytvořil fiktivní dialog (Povídání o umění, 2012) či naopak umocnil napětí snímku vyjmutím takřka veškerého mluveného projevu (Vrah skrývá tvar, 2010). V nejnovějších videích Štětina inscenuje osobnosti spojené s nahráváním mluveného slova ať už po technické (Jazykolam, 2014) či rétorické (Přednáška, 2014) stránce do situací, které tematizují vztah smysluplnosti výpovědi a přeřeknutí, či chyby.
Zajímavou polohou pro Štětinovu tvorbu jsou občasné spolupráce s dalšími umělci, které jeho přístup obohacují o nové roviny. S Tomášem Moravcem autor vytvořil sérii performance, akcí a instalací (například If, 2010, Propíchnout pláště, 2010) které spojuje až chlapecká nadsázka, ale i důmyslnost a touha (fyzicky) překonat vlastní možnosti. V podobném duchu se nesl společný projekt s Dominikem Gajarským a Tomášem Hrůzou nazvaný Přijde kostra na akádu (2011), který by bylo možné nazvat hravou institucionální kritikou v podání trojice mladých umělců pátrajících pomocí hledače kovů na zahradě své alma mater po pokladu, ale také po nejstarších studentských pracích v archivu školy, jejichž „stopy“ byly představeny vedle velkoformátových kontaktních fotografií zachycujících pohledy do současnosti ateliérů v době výstavy klauzurních prací.
Štětinovu tvorbu jako celek charakterizuje vztah k archivnímu materiálu, který autor aktualizuje a přetváří do řemeslně výrazných realizací, jimž nechybí inteligentní humor ani nápaditý obsah. Ve spojení s mediálním prostředím a tématem zvuku, ke kterému má Štětina navíc praktický vztah jako aktivní hudebník i vzhledem ke svému působení v Českém rozhlase, má jeho práce již během studií osobitou podobu.
Studia:
od roku 2013, Staatliche Hochschule für Bildende Künste Städelschule, Frankfurt nad Mohanem, ateliér Judith Hopf
od roku 2009, Akademie výtvarných umění v Praze (AVU), Ateliér konceptuálního zkoumání, Tomáš Vaněk a Jiří Skála
2006–2009, Ústav umění a designu v Plzni, Multimediální design, Michal Pěchouček, Dušan Zahoranský, Adéla Matasová
2005–2006, Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta – Humanistika
Stáže a rezidence:
2012 Šalounův ateliér - ateliér hostujícího pedagoga AVU, Florian Pumhösl
2012 Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
2012 Atelierhaus Salzamt, Linz
2010-2011, Šalounův ateliér - ateliér hostujícího pedagoga AVU, Marcus Geiger
2008 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Ateliér "IN", Kisspal Szabolcz
Ocenění:
2014 Cena Jindřicha Chalupeckého
2014 Open Frame Award (BHF-BANK Foundation), goEAST Film Festival Wiesbaden
2014 PRE Real Estate Deutschland FilmPreis, Staedelschule Rundgang
2011 ESSL ART AWARD CEE
2014
49. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
goEAST, 14. Festival filmů střední a východní Evropy, Wiesbaden, Německo
2013
48. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
ARTER, Istanbul, Turecko
STUDIO (TAKE 1), STEIM, Amsterdam
2011
PAF: Video objects, Union Docs, Brooklyn, NYC, USA
Jan Lesák: Fenomén archivu ve vztahu k fotografickému médiu v kontextu současného umění
Tereza Jindrová: recenze výstavy STUDIO No. 2, Koncert pro oko a ucho (Artalk.cz)
Viktor Čech: Profiles - Roman Štětina, English Issue Flash Art CZ/SK 2013
Člověk by měl poslouchat především sám sebe (Protisedi.cz)
Karina Kottová: Studio - Místnost, kde koberce znamenají éter (Flash Art CZ & SK, No. 23/24, 2012)
Viktor Čech: Intruder (katalog k výstavě ateliéru Floriana Pumhösla)
Karel Císař: 6. Zlínský salon mladých, 2012
Radim Langer: Za meze interpretace (recenze výstavy Popis obrazu v galerii 207)
Jakub Stejskal: Estetický modernismus dnes, Dějiny umění v rozšířeném poli (Praha: VŠUP, 2011)
Monika Ticháčková: Šance pro začínající umělce, A2, 1/12
Michal Pěchouček: Things normally unheard, katalog ESSL ART AWARD 2011
Karina Kottová - Klukoviny Tomáše Moravce a Romana Štětiny (Artalk.cz)
Tiskové zprávy k výstavám:
Marika Kupková: TZ Mluv, abych tě viděl, galerie Kabinet TIC, Brno
Jiří Havlíček: TZ Studio No. 2, Polanský gallery
Rado Ištok: TZ Živé hodiny
Lumír Nykl: Studio - Místnost, kde koberce znamenají éter
Viktor Čech: TZ Povídání o umění
Nina Michlovská - TZ Studio, místnost, kde koberce znamenají éter
Rado Ištok - TZ Přijde kostra na Akádu
Dušan Zahoranský - TZ IF - (training in materials and tools)
Michal Pěchouček - TZ Někdo na Tebe myslí (CZ)