Rudolf Samohejl

Práce Rudolfa Samohejla představuje osobitý přístup k sochařským tendencím, které autor rozvíjí na poli utvářeném nastupující generací umělců stále více prolnutou s mezinárodní scénou, experimentující s novými médii i „retro“ návraty, se subjektivní apropriací estetických a formálních trendů globálního uměleckého světa, ale i s možnostmi jejich překračování. Samohejlův přístup se vyznačuje citlivostí vůči množství kontextů, které v takto nastaveném uměleckém provozu protínají vznik díla, ale také uvědomělou odvahou, poněkud „školáckým“ humorem a velkorysostí, jejíž kořeny bychom mohli hledat v inspiraci dílem minimalistů a landartistů minulého století. 

Spíše než sochy či instalace vytváří Samohejl „sochařské situace“, kde myšlenkové a prostorové umístění díla autorem hraje obdobnou roli jako jeho čtení či manipulace divákem. Práce jako je Hromada (2013) nebo 4‘33‘‘ticha (2008) sice formálně odkazují ke zmíněným monumentálním a geometricky stylizovaným zásahům do krajiny, ale neméně důležitý je jejich „příběh“, ať už je to performativní rozměr samotného vzniku a zániku díla, nebo jeho zasazení do topografie a historických souvislostí specifického místa, například opuštěné továrny. Moment temporality, tady a teď v rámci nekonečného spektra možností, zdůrazňují práce Zapomenuté struktury (2011) nebo Untitled (Stojan pro Josefa Mánesa) (2011–12). Jednoduché kovové konstrukce v prvním případě svými abstraktními tvary invadují střechy a nepříliš frekventovaná veřejná prostranství, v druhém případě naopak utvářejí vtipné figurativní memento: pohled umělce vypodobeného s paletou v ruce díky Samohejlově intervenci směřuje k malířskému stojanu, jehož obrysovost utváří prostor pro imaginaci, nebo také zapomnění. 

V Tichu pro Jiráska (2009–12) se autor nevědomky přiblížil tvorbě japonského umělce Tatzu Nishi, když navrhl uzavření pomníku Aloise Jiráska do domku na čtyřech kůlech, kam by diváci museli vystoupat po schodech a střetnout se tak se sochou spisovatele izolovanou od okolního světa a v dané situaci nabývající na měřítku. Situační v podobném slova smyslu je také Samohejlova diplomová práce v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM. Pasivní pracovník (Jambické čtyřverší) (2014) je estetizovaným záborem veřejného prostoru, který vychází z tvarosloví jednoho z autorem zkoumaných „ne-míst“, tedy míst, jež vypadla z logiky urbanistického plánování či přírodních zákonů. Čtvercový objekt, který připomíná kovový plot obemykající příliš těsný prostor, strávil tři týdny vzdorováním povětrnostním podmínkám a působení lidského faktoru na nefunkčním prostranství v autorově rodném městě, Českých Budějovicích. Poté se přesunul na výstavu do pražské MeetFactory s poetickou přesmyčkou, tedy obrácením vnitřních stran ven. Zábor galerijního prostoru nastolil hru s měřítkem. Pasivní pracovník se ve výstavní architektuře stal aktivním, až „naléhavým“ činitelem. 

Poslední projekty termín „sochařské situace“ ještě posouvají a staví diváka do vícevrstevnatých realit. Stavební materiály a pracovní obleky se v instalaci Pure Potentiality (2015) stávají současně estetizovanými předměty, strukturálními prvky a abstrahovanými zvětšeninami či naopak miniaturami. Znovu se objevuje motiv práce, který v tomto případě vtahuje diváka do rytmického univerza barevných optických a materiálových her, spíše než že by ho vybízel k sociálně laděné spekulaci. V práci Strata Transformation (2015) je návštěvník galerie přiveden do zdánlivě relaxačního prostoru s hamakami a přírodninami na podlaze, kde ale rozvrstvení jednotlivých instalačních elementů komplikuje čtení prvotní inspirace – textu přednášky Roberta Smithsona. Podobně jako u ostatních děl ani tady nejde tolik o samotný přepis (textu, gesta, formy), jako o variabilitu čtení, množství úhlů pohledu, umístění těla diváka vůči komponentům inscenovaným umělcem, vztah vnitřního a vnějšího prostoru. To jsou pro Samohejlův přístup obecně důležité záchytné body, na kterých staví svou důslednou, ale také otevřenou metodologii. Jeho práce vybízejí k pohybu, posunům ve čtení, zkoumání trajektorií mezi jednotlivými předměty a možností (spíše mentální než fyzické) interakce s nimi.

Veřejné Realizace

2016

Situace ve veřejném prostoru « HRA POKRAČUJE», Culture Night Tilburg, Holandsko

Situace ve veřejném prostoru « HRA », Nádraží Bubny, Praha

Performance « 50 / 50 » s Cristinou David, Muzejní Noc, Meet Factory, Praha

2015
Dílna « Koho to zajímá», Literární Kavárna Měsíc ve Dne, České Budějovice

2009
4‘33“ Ticha, Botanická zahrada v Tróji, Praha
Střetnutí etnik, Brloh