O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Zdeněk Palcr

Jméno
Zdeněk
Příjmení
Palcr
Narozen/a
1927
Místo narození
Svitávka u Blanska
Působiště
Praha
Úmrtí
1996
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Zdeněk Palcr patří k silné generaci výtvarníků, kteří nastoupili na vysoké školy hned po 2. světové válce, stihli ještě studovat u významných představitelů meziválečné moderny předtím, než odtud byli po roce 1948 vypuzeni, a od konce padesátých let se podíleli na mohutném vzepětí českého umění, které trvalo po celé následující desetiletí. K důležitým generačním ohniskům tehdy patřil ateliér Josefa Wagnera na pražské VŠUP, kde kromě Palcra studovali i Miloslav Chlupáč, Eva a Vladimír Janouškovi, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová nebo Polka Alina Szapocznikow. Více než wagnerovský lyrismus Palcra přitahovalo stavebně založené dílo Gutfreundovo, ze zahraničí zejména Charles Despiau. Z dalších důležitých vlivů je třeba jmenovat přednášky estetika Václava Nebeského, které se pak staly východiskem Palcrova vlastního teoretického přístupu.

 

Palcrovi vždy šlo o čistou sochařskou formu očištěnou od literárních či dekorativních příměsí. Zejména první etapa jeho tvorby v 50. a první pol. 60. let se vyznačuje úsilím o stále důslednější redukci tvaru zobrazujícího nejčastěji ženskou postavu, plné a oblé tvary zhruba od roku 1958 postupně kubizuje a zplošťuje. Plnoobjemová ženská figura se tak proměnila ve frontálně pojatý deskovitý útvar s naznačenými znaky ženství a později už i bez nich. V druhé polovině 60. let tyto ploché vztyčené vertikály na různě tvarovaných základnách už ztratily přímou vazbu na organický předobraz a Palcr je doplňoval výstupky ve tvaru válců, konzol či říms. Postupně se objevují i lineární prvky v podobě do prostoru zprohýbaných tyčí, na nichž je nanesena sádra, nejspíš odkazující k obrysu nepřítomné figury. Nejradikálnějším projevem v tomto duchu jsou sochy pojaté jaké opřené tyče, které autor později zavrhl a zničil. Práce z tohoto období prezentoval na výstavě v Nové síni v roce 1970.

 

Bohaté tvarosloví let šedesátých pak sochař opustil a nadále se věnoval už precizování pouze jednoho formálního modu - úzké „stély“ s různě pojatou základnou a zakončením. Zde už šlo pouze o subtilní problematiku celkových proporcí, zpracování povrchu ploch, případně jemných nepravidelností v tloušťce desky či vedení vertikálních linií, to vše s ohledem na působení světla. Změnil též způsob práce a namísto modelačního principu nyní přešel k metodě, kdy na sochu nanášel sádru, kterou pak obrušoval. Ve svém ateliéru v bývalé stodole v Praze-Zdibech pracoval vždy na několika sochách současně, opakovaně se k nim vracel a drtivou většinu z nich nikdy neuznal za dokončenou. Důležitou součástí jeho práce bylo jejich dlouhé soustředěné pozorování, při kterém hledal optimální proporci a upravoval jemné nuance.

 

V posledním období se u něj objevily určité retrográdní prvky, kdy tyto oproštěné minimalistické tvary kombinoval s realistickými detaily. Tyto sochy však dodnes prakticky nikdo neviděl, neboť zatím nebyly vystaveny.

 

Palcr svou sochařskou tvorbu považoval za duchovní výkon, který by neměl být kontaminovaný praktickými zřetely. Odmítal vystavovat nebo se vůbec sochařstvím živit (příznačně realizoval jen několik málo veřejných zakázek), obživu si zajišťoval filmovými plakáty (některé z nich - např. Formanovy Lásky jedné plavovlásky - patří k nejvýznamnějším plakátům 60. let, sám byl milovníkem a znalcem filmového umění) a restaurováním (o mnohaleté zakázce na opravu sgrafit litomyšlského zámku, kterou prováděli se Stanislavem Podhrázským, Václavem Boštíkem a Olbramem Zoubkem, pojednává román Libuše Moníkové Fasáda).

 

Od 70. let se zabýval i písemnou formulací své výtvarné teorie, ovlivněné Václavem Nebeským, Petrem Rezkem a Janem Patočkou. Je pro ni příznačné, že koresponduje s jeho pozdním výtvarným názorem a naopak v ní nenajdeme žádné styčné body s prácemi radikálního údobí konce 60. let. Jeho texty (důležité jsou zejména tři - Giacomettiho postřeh, Naivní svět génia a Záhadný výskyt skutečnosti a význam obrazu a sochy) a rozhovory byly publikovány v 90. letech. Přes všechna kritická hodnocení, která se jim dostalo (Jiří Zemánek, Jiří Valoch, Jaromír Zemina) ve smyslu negativního působení na jeho tvorbu, patří k nejhlubším projevům myšlení o umění, jaké u nás ve 20. století od tvůrčích umělců máme. Texty vytvářel podobně jako své sochy v té době: vznikaly v dlouhých časových úsecích, postupně je doplňoval, upřesňoval myšlenky i formulace, často se však dostává za hranice srozumitelnosti. Sleduje v nich několik základních témat, zejména dichotomii socha - objekt. Sochu pojímá jako útvar zvláštní povahy, vztažený k tělesné existenci člověka. „Látka objemu sochy je ve stavu shody s tělesností,“ principy této shody jsou především trojrozměrnost, tíha a analogická pozice vzhledem k zemi. Socha pro něj nese dva základní okruhy významů: jeden je spjatý s tělesností, druhý se vztahem k základně. Oba se však logicky stýkají a prolínají zejména v principu stání, které v sobě nese jak vnitřní tělesnou dynamiku, tak i onen vztah k zemi, který Palcr popsal termínem „vazba k základu“. V něm nachází hned dva významy: základ je jednak tím, na čem „tělesně stojíme“, co nás k sobě poutá a čemu nemůžeme uniknout, tedy přeneseně tělesnost jako základní atribut naší existence na tomto světě i jako předpoklad a úkol sochařství. Zároveň je ale i „světem matek a otců, mužů a žen“, „společenstvím duchovního celku“, s nímž jsme spojeni podobně pevným poutem. Naše svázanost se zemí je tedy metaforicky postavena na roveň civilizačních vazeb, jimiž jsme determinováni, tělesnost je transcendována směrem ke světu duchovnímu. Něco podobného platí i pro sochu: také ona je svou tíhou spojena se zemí, také ona „vyrůstá“ z tisíciletého vývoje, do něhož se vřazuje a který ji do značné míry určuje. Palcr vnímal sochařství jako jeden ze základních kamenů evropské kultury a intenzivně pociťoval rozpad jeho fundamentů a hrozící zánik. Právě vzdorování tomuto procesu určovalo jeho jednání jako sochaře i jako člověka, který si musí najít své poslání a důsledně ho sledovat, má-li mít jeho život nějaký smysl.

 

Palcrovo dílo nebylo dodnes vlastně v celku vystaveno a některé úseky známe jen z ateliérových fotografií jeho přítele Jana Svobody. Jistou část zničil sám autor díky své přehnané sebekritice, další je ohrožena kvůli své materiálové existenci v sádře, nevhodnému uložení pozůstalosti a nesmírně obtížné manipulaci. Tato mimořádná hodnota českého umění 20. století zůstává zatím z velké části skryta.

Autor/ka anotace
Marcel Fišer

Publikováno
2010

Profesní životopis

1945-1950 studoval na VŠUP u profesora Josefa Wagnera

1948-49 studoval v Sofii (prof. Lazarov)

1950-52 základní vojenská služba

Od 1957 členem skupiny Máj

V 60. letech se věnoval úpravě filmových plakátů

1969-72 byl členem výboru sekce malířů, sochařů a grafiků SČVU

 

Sympozia:

1967 Vyšné Ružbachy, Slovensko (pracoval zde na soše z minulého roku)

1966 Vyšné Ružbachy, Slovensko

1964 St. Margarethen, Rakousko

Členství ve skupinách zařazených do databáze

Výstavy

Samostatné výstavy
1997
Zdeněk Palcr, Sochy, Miloslav Chlupáč, Kresby, Státní galerie výtvarného umění, Náchod (reprízy 1998 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 1998 Městské muzeum a galerie, Litomyšl)

1996
Setkání, Stanislav Podhrázský – Zdeněk Palcr. Galerie U Bílého jednorožce, Galerie Klatovy – Klenová. Katalog, text Vladimíra Koubová – Eidernová

1986
Václav Boštík – Zdeněk Palcr – Stanislav Palcr – Olbram Zoubek. Samostatné soubory. Galerie Josefa Matičky – dům U rytířů, Městské muzeum v Litomyšli

1984
Malá galerie Stavoprojektu, Brno

1978
Portret rzeźbiarza - Jan Svoboda v pracowni Zdeňka Palcra, Wrocławska Galeria Fotografii, Wroclaw, katalog, text Jaromír Zemina

1970
Zdeněk Palcr, Nová síň, Praha. Katalog, texty Jaromír Zemina, Jiří Šetlík

1960
Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Alšova síň UB, Praha. Katalog, text Miloslav Chlupáč
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2008
Nechci v kleci!, Muzeum umění Olomouc
Pohledy do sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice

2007
Od sochy ..., České sochařství 2. poloviny 20. století ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

2005
Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa, Figura v českém sochařství 20. století, Mánes, Praha
Privátní pohled (Sbírka Josefa Chloupka), Dům pánů z Kunštátu, Dům umění, Brno

2004
Flashback, Český a slovenský filmový plakát 1959 - 1989, Trojlodí, Olomouc (repríza
Hotel Thermal, Karlovy Vary., 2004 Dom umenia, Bratislava
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Brno (repríza 2006 Galerie umění, Karlovy Vary)

2002
Svět hvězd a iluzí, Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, Brno (repríza 2003 Mánes )

2001
Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice
Dotyk sochy, Salon, Kabinet, Olomouc
Bilance II, Obrazy a sochy, Galerie umění Karlovy Vary
Jiří Kolář sběratel, Veletržní palác, Národní galerie, Praha

2000
Ozvěny kubismu v českém výtvarném umění, Dům U černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha
100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století Dům U černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha

1999
Súčasné české umenie (zo súkromej zbierky), Galéria Z, Bratislava
Přírůstky sbírek státních galerií z let 1990 - 1997, Jízdárna Pražského hradu, Praha
Umění zrychleného času, Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, České muzeum výtvarných umění, Praha

1998
České umění 1900-1990 ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, stálá expozice, Dům U Zlatého prstenu, Galerie hl. m. Prahy, Praha

1996
Umění zastaveného času, Česká výtvarná scéna 1969 – 1985, výstavní síň v Husově ulici, dům U Černé Matky Boží, České muzeum výtvarných umění, Praha (reprízy 1997 Moravská galerie v Brně, 1997 Státní galerie v Chebu)
Zpřítomnění, přírůstky galerie z let 1987 – 1996, zámek Klenová, Galerie Klatovy / Klenová
V prostoru 20. století, České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, výstavní sály, Městská knihovna, Galerie hl. m. Prahy, Praha
Eine Promenade der Romantiker, Stadtmuseum Göhre, Jena, SRN
Osudová zalíbení, Sběratelé moderního umění 1900 - 1996, Veletržní palác, Národní galerie, Praha

1994
Z českého výtvarného umění, zámek Litomyšl, Muzeum a galerie Litomyšl
Ohniska znovuzrození, České umění 1956 – 1963, Městská knihovna, Galerie hl. m. Prahy, Praha

1983
Prostor, architektura, výtvarné umění, Výstaviště Černá louka (pavilon H), Ostrava

1972
Sochařské setkání 1972, Vojanovy sady, Galerie hl. m. Prahy

1970
Konfrontace I, Galerie Nova, Praha

1969
V Mostra internazionale di scultura all' aperto, Legnano, Itálie

1968
Deset sochařských vyznání, Síň Fronta, Praha
Socha piešťanských parkov '68, Moderná česká plastika, Kúpeľný ostrov, Piešťany
300 malířů, sochařů, grafiků pěti generací k padesáti letům republiky, Galerie hl., m. Prahy, Mánes, Praha
Začátky generace, Galerie Václava Špály, Praha

1967
Blok tvůrčích skupin – Socha a kresba, Mánes, Praha
I. pražský salon, Bruselský pavilon, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
Sochařská bilance 2, Oblastní galerie Olomouc
Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Turín, Itálie

1966
Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
Aktuální tendence českého umění, Mánes, Nová síň, Československý spisovatel, Galerie Václava Špály, Praha
Avantgarda '66, Mánes, Praha
Sochy, obrazy restaurátorů, Křížová chodba Staroměstské radnice, Galerie hl. m. Prahy, Praha

1965
Małarstwo a rzeźba z Pragi, Krakov, Polsko
Sochařská bilance 1955 - 1965, Oblastní galerie Olomouc

1964
5. výstava Skupiny Máj '57, Nová síň, Praha
Socha 1964, zahrada Oblastní galerie v Liberci a Botanická zahrada v Liberci

1963
Rychnov 1963, Současná výtvarná tvorba, Orlická galerie, zámek, Rychnov na d Kněžnou

1962
Jaro '62, Výstava tvůrčí skupiny Mánes, hostí a Bloku tvůrčích skupin. Mánes, Praha.
Nejmenší kresba, Galerie Československého spisovatele, Praha

1961
Realizace, Galerie Václava Špály, Praha.
4. výstava Skupiny Máj '57, Poděbrady
Plastika v materiálu, Křížová chodba Staroměstské radnice, Praha
Národní galerie ke 40 letům Komunistické strany Československa, Praha a Brno
Sochařská kresba, Galerie mladých, Praha

1960
IV. přehlídka československého výtvarného umění 1959 – 1960. Jízdárna Pražského hradu a Mánes, Praha.

1958
2. výstava Skupiny Máj '57, Palác Dunaj, Praha
3. výstava Skupiny Máj '57 – Grupa Mai 57, Varšava, Polsko
Umění mladých výtvarníků Československa 1958, Dům umění, Brno

1957
1. výstava Skupiny Máj '57, Obecní dům, Praha

1955
Ústřední svaz československých výtvarných umělců, středisko Umělecká beseda, členská výstava. Mánes a Alšova síň, Praha

1946
Výstava volného sdružení veselých umělců (VŠUP). Jídelna staré koželužny,
Praha – Dejvice
Zastoupení ve sbírkách
Galerie hlavního města Prahy, Galerie Klatovy / Klenová, GMU Roudnice nad Labem, GU v Karlových Varech, GVU v Litoměřicích, Městský úřad v Náchodě, Muzeum narodowe Wroclaw, MU v Olomouci, NG v Praze, OG v Liberci, GVU v Náchodě, VGU v Pardubicích
Další realizace

Plastika pro Společenský dům, Praha, vápenec, v. 120 cm, 1958 – 60

Plastika pro Čsl. pavilon na světové výstavě EXPO '67, Montreal, Kanada, vápenec, v. 150 cm, 1966

Plastika pro hotel Juventus, Praha, vápenec, v. 100 cm, 1967

Plastika pro budovu Chemapolu, Praha – Vršovice, travertin, 130 x 210 cm, 1968 (ve spolupr. s arch. D. Šestákovou a V. Novákovou)

Reliéfní stěna pro Čsl. pavilon na Světové výstavě EXPO '70 v Osace, Japonsko, litý beton, 4,5 x cca 60 m, 1969 – 70

Reliéfní stěna u budovy TJ Tesla, Brno-Lesná, beton, 2,8 x 25 m, 1982 (ve spolupr. s arch. V. Rudišem)

Plastika (Sedící žena) pro sídliště v Brně-Líšni, pískovec, v. 150 cm, 1988 (ve spolupr. s arch. V. Rudišem)

 

Monografie, katalogy, publikace

Články, média, internet

Zemina, Jaroslav: Zdeněk Palcr. Výtvarné umění, r. 20, 1970, č. 3, s. 122 – 131.

Zdeňkovi Palcrovi, sochaři a příteli, k jubileu 3. září 1977. Vydáno jako samizdat k padesátinám Zdeňka Palcra. Sestavil Jaroslav Anděl. Strojopis. Praha: 1978.

Rezek, Petr: Tělo, věc a skutečnost v současném umění. Jazzová sekce, Jazzpetit, č. 17, Praha 1982.

Rezek, Petr: Haptická ozvěna a haptická ozvěnovitost. Zdeňku Palcrovi k pětašedesátinám. In: Konserva/Na hudbu, 1992, č. 8, s. 31 – 39.

Rezek, Petr: Moře a luk. Text z roku 1992 k pětašedesátinám Zdeňka Palcra. In: Literární noviny, příloha Konserva, r. VII, č. 29, 17. 7. 1996, s. 3.

Koubová – Eidernová, Vladimíra: Obec a půvab. K úsilí zjevit skutečnost duchovního světa budováním figur. Na okraj interview se Zdeňkem Palcrem (Revolver revue, č. 30). In: Architekt, 1997, r. 43, č. 4-5, s. 51-52.

Kapusta ml., Jan: Cesta Zdeňka Palcra k soše. In: Zdeněk Palcr. katalog výstavy. Náchod: Státní galerie výtvarného umění v Náchodě ve spolupráci s nadací Arbor vitae 1997, s. 7 – 45.

Chlupáč, Miloslav: O Zdeňku Palcrovi. In: Zdeněk Palcr. katalog výstavy. Náchod: Státní galerie výtvarného umění v Náchodě ve spolupráci s nadací Arbor vitae 1997, s. 5, 6.

O soše. Rozhovor Karla Srpa se Zdeňkem Palcrem. In: Výtvarné umění 1990, č. 5, s. 23-29.

Palcr, Zdeněk: Giacomettiho postřeh. In: Konserva/Na hudbu 1992, č. 8, s. 3-26.

Měl jsem pocit, že se po mně něco chce... Rozhovor Vladimíry Koubové-Eidernové se Zdeňkem Palcrem. In: Revolver Revue 30, 1995, s. 240-261.

Zemina, Jaromír: Proslov na vernisáži Palcrovy výstavy v Litoměřicích 26. 2. 1998 - Šetlík Jiří: Vzpomínání na Zdeňka Palcra – Chlupáč, Miloslav: Raná léta Zdeňka Palcra - Kolíbal Stanislav: Několik poznámek k povaze Palcrova díla – Petrová, Eva: Sochy zachovávají své jádro v sobě – Zoubek, Olbram: Ahoj Zdeňku - Janoušek, Vladimír: Pro Zdeňka - Janoušková, Věra: Zdeněk Palcr – Svobodová, Anna: Samota Zdeňka Palcra – Janoušek, Ivo: Člověk a umělec Zdeněk Palcr – Valoch, Jiří: Umělec, který se zapletl do vlastního lasa - Zemánek, Jiří: Dvě kacířské poznámky k dílu Zdeňka Palcra. In: Za Zdeňkem Palcrem. Sborník textů z vědeckého sympozia. Editor Jiřina Kumstátová. Litoměřice: Severočeská galerie v Litoměřicích 1999.

Fišer, Marcel: Socha jako význam. K textům Zdeňka Palcra. In: Bydžovská, Lenka – Prahl, Roman (eds.): V mužském mozku. Sborník k 70. narozeninám Petra Wittlicha. Praha: Scriptorium 2002.

Rezek, Petr: Co námi se děje (Pokus o výklad jedné Palcrovy věty) - Proměna plastičnosti - Maskovitá plasticita. In: Rezek, Petr: K teorii plastičnosti. Sborník textů. Sestavila Eva Fialová. Praha: Triáda 2004.

Vlastní texty do databáze nezařazené

Giacomettiho postřeh. In: Konserva / Na hudbu, 1993, č. 10, s. 3 – 26.

Naivní svět génia. In: Konserva / Na hudbu, č. 10, s. 2 – 13.

Podhrázského deset soch a zákon specializace. In: Stanislav Podhrázský. Katalog výstavy v SGVU v Náchodě. Náchod: SGVU Náchod 1995.

Ten, kdo zůstal věrný představě své touhy, neboli Chlupáčovo očekávání. In: Miloslav Chlupáč. Katalog výstavy. Litoměřice: GVU v Litoměřicích 1995.

Záhdaný výskyt skutečnosti a význam obrazu a sochy. In: Konserva / Na hudbu, 1995, č. 12, s. 92 – 132. Přetištěno in: Ateliér, č. 9, 12. 9. 1996, s. 2.

Giacomettiho postřeh. Pracovní verze, leden 1982. Ediční poznámka Michal Blažek. In: Revolver revue, č. 42/2000, s. 267 n.

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu