Helena Lukášová

Helena Lukášová patří k pionýrům digitální sochařiny a zabývá se také dalším souvisejícím fenoménem, jímž je téma umělé inteligence vstupující do kontextu umění, a to jak v rámci tuzemské scény, tak i na mezinárodním poli. Digitální soše se věnovala ve svém doktorandském studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (zakončeno 2009). Titul Mgr. art. obdržela v roce 1996 tamtéž, a to v oboru sochařství pod vedením prof. Juraja Bártusza. Ten svůj ateliér nazval Ateliér slobodnej kreatívity, přičemž studium bylo v souladu s tím otevřené jakýmkoliv experimentům. Již na sklonku devadesátých let Lukášová ale také podnikla cestu do USA, která měla pro její další tvůrčí vývoj zásadní význam. Ve Spojených státech strávila šest let, nejdříve studovala a následně i pracovně působila v Johnson Atelier Technical Institute of Sculpture v New Jersey. Zde se k digitální soše dostala poprvé. Díky intenzivnímu času, který dělila mezi práci na zakázku, vytvářenou v dílnách institutu, a vlastní tvorbou tamtéž, získala znalosti dosažitelné v té době málokterému umělci, natož pak ze střední Evropy.

Jakkoliv je sochařství považováno za jeden z nejklasičtějších uměleckých žánrů, Lukášová k němu přistupuje zcela inovativně. Od roku 2003 působí na Katedře vizuální informatiky (Fakulta informatiky VUT Brno) jako vedoucí Ateliéru grafického designu a multimédií. Socha či objekt jsou pro ni prostředkem, skrze nějž zkoumá materii světa – doslovně i přeneseně – reálného i virtuálního. V tom virtuálním, kde jsou jí sochařskými nástroji právě nové technologie, se pohybuje s nevídanou jistotou.

Některé z jejích výtvorů se ale i tak nakonec zase stávají reálnými, hmotnými artefakty – jako třeba projekt Jsem Venuše (2014), za nejž obdržela mimo jiné cenu rektora Masarykovy univerzity v Brně. V tomto projektu pomocí programu na tvorbu uměleckých děl ve virtuálním prostředí, který skrze snímače vnímá reálný prostor, kopírovala tvar vlastního těla. Z výsledných Venuší, tedy ze zhmotnělých, tímto programem vykreslených obrysů jejího těla, vznikla série 3D tisků a díky autorčině rezidenci v Itálii posléze  i mramorová verze. Ta se nyní nachází v sochařském parku v New Jersey, jehož kurátor se přímo zaměřuje právě na díla vytvořená novými technologiemi. Část tvorby Heleny Lukášové však zůstává „jen“ virtuální, případně existující pouze v augmentované realitě. V době, kdy se většina světa kvůli pandemii přesunula do on-line reality, ona ji měla již dávno dobře zabydlenou.

Charakteristickým rysem její tvorby je tvarová nejednoznačnost či mnohoznačnost vznikajících objektů. Nezřídka připomínají mimozemské obyvatele, zmutované vetřelce, amorfní bytosti, které jako by nebyly z této planety. Mnohdy opravdu obývají paralelní, virtuální reality, jejichž existence je podmíněna technologiemi. Vidět je můžeme díky zapojení chytrých zařízení, nejčastěji těch, jež archaicky stále nazýváme telefony. Jen díky nim se vyjeví augmentovaná realita a nabídne se nám nečekaný pohled na běžná místa. Můžeme si tak prohlédnout například nejvyšší horu světa Mount Everest na Zelném trhu v Brně nebo květinu-vozík před Tate Modern. Zůstaneme-li však off-line, nikdy je nespatříme.

Princip zmutovaného díla odvozeného z reálných tvarů najdeme i v sérii autorčiných akvarelů s názvem Unnatural Selection (2019). Série vychází z variací vytvořených umělou inteligencí na základě různých fotografií. Vlastní interpretace „fantasmagorických“ scén vykreslená lidskou rukou pak působí zneklidňujícím dojmem zmutovaných tvorů, jejichž živočišný druh je nejasný. Jako bychom si při prohlížení těchto akvarelů chtěli v mozku poskládat „správnou“ podobu lidské bytosti, případně zvířete. Ačkoliv víme, že to, co nám autorka nabízí, je přesně to, co vidíme – shluk vytvářející mlhavý odraz naší vlastní lidské zkušenosti.

S posouváním percepce hmotných hranic lidského těla pracovala Lukášová také při spoluúčasti na kolekci návrhářky Denisy Nové (podzim/zima 2015/16), pro kterou vytvořila speciální masky a kolekci šperků. Škrabošky vzniklé technikou 3D tisku připomínaly parazitující tvory, jakési minerální usazeniny zakrývající pózujícím modelkám obličeje. Ústředním tématem samostatné sady ozdob pak byl pojem Milagros odkazující k votivním předmětům známým ve španělské a latinskoamerické kultuře, jež mají svému majiteli splnit přání. Jako předlohu Lukášová použila různé části těl blízkých členů rodiny, z nichž díky 3D skeneru vytvořila zmenšeniny, které rozřezala na kusy a znovu poskládala do různých kombinací. Ty se následně – ve zlaté podobě – staly exkluzivními módními doplňky.

Neopomenutelnou součástí tvorby Lukášové je také spolupráce s její sestrou, fotografkou, teoretičkou a multižánrovou umělkyní Veronikou Lukášovou pod označením HEVER. Z jejich tvůrčí činnosti lze jmenovat například projekt s názvem Research, v rámci nějž společně, již od roku 2018, podrobují zkoumání temnou hmotu, materii vesmíru. Vytvořením vlastní podoby této neznámé substance, jejím zasazením do reálné krajiny a zapojením lidských účastníků vystupujících v bílých pláštích jakožto doktoři, objevitelé a průzkumníci vzniká paralelní příběh známé, přesto nepopsané hmoty.

Ačkoliv je Helena Lukášová primárně označována jako sochařka, obory propojuje se stejnou samozřejmostí, jako posouvá hranice umělecké tvorby. Nové technologie používá podobně přirozeně jako jiní sochaři třeba dláto. Bez jakéhokoliv zveličování lze říci, že její tvorba má zásadní místo ve vývoji umění, respektive v dějinách umění. Není nijak těžké si představit její jméno zařazené v pomyslném slovníku mezi průkopníky digitální sochy, přičemž do budoucna se dá předpokládat, že se pro svoji nekončící inovativnost setká s ještě větším zájmem.

Inua - cement sculpture, Grounds for Sculpture, NJ, USA, od 2001

2021
Sborník – Humain
LUKÁŠOVÁ Helena
(Článek ve sborníku makáme teď na tom)

2020
BARON TRENCK Nová tvář legendy
URBANOVÁ Petra, VACHŮT Petr, HLOUCHOVÁ Kateřina, JURDA Mikoláš, KOMOSNÝ Cyril Josef, LUKÁŠOVÁ Helena, OSTRÝ Ctibor
(Odborná kniha)
Rok: 2020, vydání: Vyd. první, počet stran: 189 s.

2018
Intuice
(Sborník)
LUKÁŠOVÁ Helena

Článek ve sborníku:

2017
Defining Pressure: Examining the State of Objects in Contemporary Making
LUKÁŠOVÁ Helena
(Sborník - aplikace nových technologií v sochařské praxi)
LUKÁŠOVÁ Helena
(Článek ve sborníku)
Trans_Forma / The Bone Phone
LUKÁŠOVÁ Helena
(Článek v odborném periodiku)
Trans_Forma / The Bone Phone
LUKÁŠOVÁ Helena, MICHAEL Rees

2016
Umělecké realizace
Digitální výroba a nové podoby designu, konference Design na hranici, UTB Zlín
LUKÁŠOVÁ Helena
(Článek v odborném periodiku)
Uplatnění 3d modelování v sochařské praxi

2015
Ateliér grafického designu + multimédií Fakulty informatiky Masarykovy univerzity : Studio of Graphic Design + Multimedia Faculty of Informatics Masaryk University
LUKÁŠOVÁ Helena
(Článek v odborném periodiku Safe Place - katalog k projektu)

2014
NEWRON 0.97
CHMELÍK Jiří, KOZLÍKOVÁ Barbora, HUMPOLÍČEK Pavel, DOLEŽAL Milan, HOJNÝ Antonín, JAREŠOVÁ Miroslava, BELLA Ján, HROŠ Michal, ULBRICH Pavol, LUKÁŠOVÁ Helena, POUZAR Tomáš
Software

2012
Rekonstrukce podoby moravskotřebovské mumie. Antropologická analýza a vědecká rekonstrukce podoby obličeje
LUKÁŠOVÁ Helena, URBANOVÁ Petra
(Kapitola v knize)
Ve stínu pyramidy. Příběhy moravskotřebovské mumie, vydání: Vyd. 1, rok: 2012, počet stran: 6 s.

2020
N & N  Magazín pro Prahu a Berlín: O poznani a pevnych bodech, interview
Digitální baron, Computer časopis, interview

2016
Artmix, profilová prezentace, Česká televize
New Direction for 3D Printing, Core 77 (on-line), interview
Lushic, (on-line), interview