Michal Nesázal

Michal Nesázal – Brána do skrytých světů

O Nesázalovi se nadarmo neříká, že je malíř solitér, hledající samostatnou cestou k zobrazování reality. Ta realita je neobyčejně vytříbená, nadaná čistotou a magickou barevností snových scenérií, ve figurálním vyjádření úsporná, ačkoli obsahově mnohovrstevná. Je to vize oproštěná od narativnosti, ovlivněná autorovým zájmem o kvantovou fyziku, astronomii či kosmologii, přinášející s sebou vždy novou invenci a nový formální přístup. V době, kdy Nesázal začal přemýšlet o různých přístupech malby ke krajině, nazýval své obrazy „Gates“, branami do jiných světů. Zdá se však, že tyto světy nebyly výhradně vnější, spíše by se řeklo vnitřní, oscilující mezi reálným prostorem a představivostí, momentem přítomnosti a nadčasovou utopií. Pro tato plátna je charakteristický osobitý styl jakéhosi kybernetického realismu, jak to ostatně dokládají i názvy několika autorových výstav – Neonland (2002), Ultra Space (2007), Vivid Space (2008), Pure Land (2010).

Může-li krajinomalba se svými zástupnými znaky jako vodní plochy, pohoří, vegetace a modré nebe být vůbec přiřazována k introvertnímu vyjádření, pak figury imaginárních osob, rovněž výrazně zastupující autorovy obrazy a kresby, tvoří přímo jeho alter ego. Prý to začalo ve věku jeho patnácti let, kdy podivný muž a neviditelný guru s ním společně kráčel, aniž by autor o něm věděl, až najednou došlo k setkání a bezeslovným rozhovorům. V roce 1997  umělec zasvětil této postavě celou jednu výstavu s názvem Nejkrásnější svět (Nová síň, Praha), jakoby mu chtěl umožnit vstup do ráje barevného vesmíru, plného květin, vůní a světla. Zde měl jeho tajemný poutník navzdory dlouholetému doprovodu zachovánu stále tutéž tvář a klobouk ve tvaru vesmírné planetky, pří čemž upíral pohled někam vzhůru k výšinám.

O mnoho let později v roce 2012 vystavil autor ve věži Staroměstské radnice v Praze řadu kreseb zvláštních nehmotných bytostí, převážně ženského pohlaví, s kulatou hlavou, velkýma očima a drobnými ústy, pod názvem E.L.F. (Everlasting Love Forever) - parafráze hitu Roberta Knighta z roku 1968. Uplatnil v nich svou inspiraci čistotou akvarelové a tušové kresby a malby, s níž se setkal na svých opakovaných cestách do Číny, odkud si také přivezl výbavu rýžového papíru, speciálních štětců a kvalitní tuše. „Ty náměty mně přicházely na svět samy, protože intuice je mnohem rychlejší než racionální uvažování. Je to takové spontánní polapení vizuální představy, jemuž ale předchází koncentrace,“ popsal svůj přístup. Neobjasnil ovšem konkrétně, koho ty éterické bytosti představují, pouze zmínil, že obývají jiný svět: „Interpretaci bych nechal na divákovi, mám pocit, že je tam pro ni hodně prostoru a já bych ho nechtěl nijak zužovat,“ řekl na vysvětlenou. Instalaci kreseb doplňovaly i malé dřevěné stavby s teoretickými postuláty, se zásahy do autorova vědomí a pracovního prostoru.

Již na počátku 90. let, kdy Nesázal začal být činný jako absolvent ateliéru Jiřího Sopka pražské AVU a zároveň člen skupiny Pondělí, vystavoval figurální objekty vycpaných zvířat, a také dalšího svého průvodce třínohého psa, společně s různě upravovanými banálními předměty, hračkami a cetkami v intimně pojatých instalacích. Cenu Jindřicha Chalupeckého získal v roce 1992 za soubor kreseb o třínohém psovi Taco, v nichž vypovídal o svém mystickém setkání s toulavým zvířetem. Toto období bylo pro autora a pro nás všechny dobou neklidu, rozkolísanosti, ironie a existenciální úzkosti. Snad právě proto se autor nakonec odpoutal od svého nitra a našel východisko v tvorbě imaginárních, vysněných krajin, jakožto možnosti uchýlit se do jiného krásnějšího světa. V precizně malovaných, ideálně uspořádaných scenériích, předvedl řemeslnou dokonalost malby i svobodnou hravost poetiky. „Chci, aby to bylo něco, co bude schopno člověka za krátkou dobu „očistit“ a regenerovat. Tam se domnívám, že umění má svou šanci.“

Avšak nedlouho poté, co umístil své „silikonové obrazy“ do ekologicky čistého Neonlandu roku 2202, zjistil, že harmonická uspořádanost světa není asi vším, co člověka naplňuje, také proto, že v akrylových malbách idealizovaných absolutních krajin nezbývá pro lidi už žádné místo. Proto se vrátil ke svým vnitřním představám a kresbě, jakožto nejstaršímu uměleckému médiu, neboť „v době, kdy se umění stále komplikuje, představuje kresba neúprosné zrcadlo, jež prostě ukáže, jestli tam něco je nebo není“. Malé dřevotřískové přístřešky u zdi ovšem nepřestaly plnit harmonizační roli instalačního prostoru, dokonce jedna z nich nesla staronový název Gate Dimmension, ačkoli – „těžiště tohoto světa se přemístilo do naší mysli.“ Obdobně také videoprojekce vesmíru o šířce celé jedné stěny, inspirovaná kosmickými záběry NASA, formulovala autorův zájem o dimenze přesahující rámec našeho „pozemského“ světa a obecně kosmologická témata.

Zájem umělce o světy mimo ten náš tedy neustal. Hranice mezi představami o budoucnosti a vnitřním světem psychiky je však křehká, autorův svět je vpravdě racionálně iracionální, zduchovnělý, platónský. V posledních několika letech, s názvem redukovaným na Modely světů, se cyklus Nesázalových obrazů, dosud zobrazujících především osobní fiktivní svět, obohatil o kosmologické symboly, znaky a optické struktury, vyjadřující objektivní možnosti prostupování různých jiných světů do tohoto našeho přítomného. Dotýká se tedy velkého příběhu o prostoru a čase, který v současnosti naprosto nově a překvapivě formuluje současná věda, a klade si otázku, co je vlastně realita.  Doložme to poznáním, že hodně vzdálený svět se může prolínat s hodně blízkým.

-       7 individuálních katalogů

-       1991 Art in America

Fine Art Lexicon Akademia, Prague pag. 564

WHO IS WHO ? in Czech 2000 pag.411

Vaňous, Petr, Michal Nesázal/ Galerie, A2 kulturní týdeník, 47/ 2008, s. 26-27

Vaňous, Petr, Nejlepší je být božskej aneb na okraj pohádky, in. Umělec 3/03, s.38-40

Pokorný, Marek, in. Detail 7/III, 1998, s.2

Vladíková, Simona, Nevymyslíš, in. Detail 3/III, 1998, s.3

Balabán, Jan, Michal Nesázal: Free Download Area, in. Detail 1/III, 1998, s.14

chtění-musení-pročení, rozhovor vedla Slavická, Milena, in. Výtvarné umění 1/1993, s.59-61

Slavická, Milena - Návrat z Elizabeth Bay. Pohled do tvorby M. Nesázala, in. Výtvarné umění 1/1993, s.53-58