Petr Štembera

Petr Štembera patří mezi klíčové postavy českého akčního umění. Byl jednou z vůdčích osobností pražského bodyartového okruhu a od roku 1970 zprostředkovával kontakt s důležitými reprezentanty akčního umění za železnou oponou i uvnitř sovětského bloku.

Mezi léty 1970 a 1971 uskutečnil Štembera řadu zásahů do přírodního prostředí, ať už to bylo vymezování lesa nebo proměňování luk umělými prvky, jako jsou provazy a pásy filmů. Štemberovou asi nejvýznamnější land artovou akcí byla Velká louže (1970), v níž se pokusil zarovnat zatopenou pastvinu do tvaru trojúhelníkového klínu. Už při těchto akcích si Štembera začal více uvědomovat své tělo. Zásadním zážitkem pro jeho body artovou tvorbu byl pobyt v Paříži, kde strávil deset dní bez jídla. Zde si uvědomil, jak obohacující může pro člověka být extrémní fyzický a psychický prožitek. Také jóga, kterou Štembera v 70. letech praktikoval, měla nepopiratelný vliv na autorovo rozšířené vnímání vlastního těla. Sklon k asketismu vedl Štemberu na počátku 70. let k celé řadě osobních, velice náročných pieců, které podnikal sám nebo s nejnutnějšími asistenty. Potřeba komunikace ho posléze přivedla k prezentaci performancí před úzkým okruhem diváků, a tudíž k vizualizaci záležitostí, kterými se v nich zabýval.

První Štemberovy akce se konaly v přírodě, i řada pozdějších pieců řešila vztah lidského těla a přírodní entity, jako například Štěpování (1975), kdy si Štembera způsobem běžným v sadařství narouboval do paže větvičku keře nebo Spaní na stomě (1975), kdy po třech nocích beze spánku strávil čtvrtou na stromě. Raná tvorba Petra Štembery je ještě ve znamení duchovního hledání sama sebe. Teprve později se z těla jako subjektu vnitřní zkušenosti stává objekt a nástroj současně. V Štemberově tvorbě se často objevuje záměrné vystavování se nebezpečné situaci a bolesti. To silně rezonovalo s deformovanou normalizační situací a v 70. letech to nebylo ojedinělým gestem ani na Západě, kde se vedle sexuálních a gendrových tabu bořila i ta spojená s bolestí. Štemberovy akce vycházely z poválečného existencialistického proudu. V nejistém světě mohl člověk potvrdit svou existenci pouze jednáním teď a tady. Performance byla osobním činem demonstrujícím svobodnou vůli v nesvobodném světě. Byla prostředkem osvobození, ale i výrazem úzkosti.

Kolem poloviny 70. let začal okruh kolem Petra Štembery organizovat „večery performance“ pro malé pozvané publikum. Akce se konaly v utajení na nejrůznějších místech. Štembera takto realizoval řadu extrémních bodyartových performance, v nichž vystavoval ohrožení své tělo a někdy i diváky. Štemberova odvaha doplňovaná schopnostmi plynoucími z jógové praxe mu umožňovala realizovat i velmi náročné performance. Pracoval v nich často s procesuálními materiály, jako je kyselina, oheň, které do performance přinášely prvek náhody a nevypočitatelností. Trýznivost a symbolika těchto performance silně rezonovala s normalizační atmosférou.

Stejně jako Karel Miler a Jan Mlčoch se Petr Štembera rozhodl svou činnost na konci 70. let ukončit. Důvodem byl pocit vyčerpání, ale i pocit trapnosti uměle riskantních akcí v souvislosti s reálným ohrožením signatářů Charty 77. V případě Petra Štembery sehrál svou roli i zájem o jiné psychofyzické aktivity, například orientální bojová umění.

Katalog vydaný u příležitosti výstavy v Galerii hl. města Prahy, (Miler Karel, Štembera Petr, Mlčoch Jan), 1997

2004

Neuburger, Susanne & Saxenhuber, Hedwig: Kurze Karrieren, katalog, Museum Moderner Kunst, Wien, Interview s Petrem Štemberou a dalšími.

1997

Karel Miler, Petr Štembera, Jan Mlčoch

katalog výstavy, Galerie hlavního města Prahy, Praha