O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Tomáš Pospiszyl

Narozen(a)
1967
Působiště
Praha
Klíčová slova

O teoretikovi

Tomáš Pospiszyl je přední český historik, teoretik a kurátor moderního a současného umění. Pedagogicky působí na FAMU (Centrum audiovizuálních studií) a AVU (Katedra teorie a dějin umění), věnuje se také umělecké publicistice. Vystudoval teorii kultury a dějiny umění na FF UK v Praze.

Po návratu z postgraduálních studií kurátorského programu na Bard College v New Yorku (1995–1997) sestavil antologii americké výtvarné teorie a kritiky Před obrazem (1998), která se soustředí na dílo Clementa Greenberga a jeho následovníků a oponentů (Michael Fried, Leo Steinberg, Douglas Crimp, Rosalind Krauss a další). V roce 2000 absolvoval studijní stáž v MoMA v New Yorku. Následující antologie Primary Documents. A Sourcebook for Eastern and Central European Art since the 1950s (2002, spolupráce s Laurou Hoptman) zpřístupňuje v anglickém jazyce texty teoretiků a umělců z geopolitického regionu Východní Evropy v období studené války a následné transformace. Z českých autorů jsou zastoupeni Jindřich Chalupecký, Ivan Martin Jirous a Petr Rezek.

Greenberg a Chalupecký, generační souputníci z opačných stran železné opony, jejichž myšlenková východiska se podobají, ale vyvozenými závěry o roli a postavení umění ve společnosti se zásadně odlišují, jsou námětem studie Modernistická rozcestí, jež otevírá Pospiszylovu sbírku esejů Srovnávací studie (2005). Kniha je založená na uměleckohistorické komparativní metodě a její tematické jádro tvoří dualita Východ – Západ a obecně vztahy uměleckého centra a periferie, lokálního/národního a globálního/internacionálního umění. Pospiszyl upozorňuje na interpretační úskalí formalismu, který může vyzdvihnout povrchní podobnosti na úkor lokálních specifik odlišných kulturně-politických kontextů, v nichž daná díla vznikala. Konfrontuje v ideologii ukotvené obrazy sovětského socialistického realizmu s ilustracemi Američana Normana Rockwella (Obrazy smíru a nenávisti) a poměřuje americký sochařský minimalismus s vybranými reduktivními projevy v českém sochařství (Hugo Demartini, Stanislav Kolíbal, Eva Kmentová), kde navzdory minimalistickému tvarosloví přetrvává potřeba metaforického vyjádření (Východní a západní krychle).

Na Srovnávací studie navázal v roce 2014 obdobným knižním formátem i metodou komparace Asociativní dějepis umění. Poválečné umění napříč generacemi a médii (koláž, intermediální a konceptuální umění, performance a film). Pospiszyl odmítá lineární výklad dějin umění a jako strukturní prvek svých uměleckohistorických esejů volí tvůrčí metodu koláže, která je řízena asociacemi.  Domácí umělecké projevy již nesrovnává s uměním Západu, ale ve vybraných esejích nabízí vhled do situací v dalších východoevropských zemích. Kolekcí textů prochází motiv mezigeneračního dialogu, který je v interpretační rovině veden současnými umělci – jejichž konceptuálně a společensko-kriticky orientovaná tvorba je ovlivněna fenoménem postinternetu – s vybranými klíčovými osobnostmi české a slovenské neoavantgardy (Jiří Kolář, Milan Knížák, Stano Filko a Július Koller, Jiří Kovanda, Jan Mlčoch), jimiž se současná generace cítí oslovena a jejichž umělecké postupy rozvíjí. Například akce Kateřiny Šedé uvádí jako paralelu k fluxovým aktivitám Milana Knížáka a Kolářovy rané koláže srovnává s aktuálními postupy Vladimíra Houdka, Dominika Langa a Evy Koťátkové.

Kapitola v Asociativním dějepisu věnovaná Jánu Mančuškovi a jeho tvorbě pohybující se mezi výtvarným uměním, filmem a literaturou názorně dokumentuje Pospiszylův zájem o umění, které přesahuje hranice jednoho média, i jeho schopnost zaujmout interdisciplinární přístup.  Jako historik umění působící na filmové škole (CAS FAMU) se zabývá vazbami mezi výtvarným uměním a filmem i fenoménem pohyblivého obrazu obecně. V kurátorském výběru pro Bienále mladého umění Zvon (2010) poukázal na rozmanitou mediální základnu současného umění a jeho napojení na jiné oblasti kultury. Vystaven byl komiks, hudební videoklip i filmový dokument.

Předmětem jeho odborné pozornosti jsou tradiční výtvarné disciplíny i umění intermediální povahy. Zabývá se malířstvím (Alén Diviš, Vladislav Mirvald), fotografií (Lukáš Jasanský – Martin Polák, Alena Kotzmannová), grafickým designem a jeho přesahy do volné tvorby (výstava Časový optimista. Robert V. Novák) a podobně.

Charakteristický je pro něj i zájem o projevy vizuální kultury včetně jejích „nízkých“ forem, které vystihují dobu svého vzniku, tehdejší společenskou situaci a politickou ideologii. Paradoxy polarizovaného světa se zrcadlí v Pospiszylově knize Octobriana a ruský underground (2004), kde je vylíčen svérázný příběh mystifikačního stratéga Petra Sadeckého a jeho legendárního podvrhu –  komiksové postavy Octobriany, kterou stvořil na základě zcizené výtvarné podoby a během svého exilu na Západě vydával za produkt sovětské samizdatové kultury 60. let.

Podvedenými ilustrátory byli Bohumil Konečný, o němž Pospiszyl napsal později monografii (Zapomenutý malíř Bohumil Konečný, 2007), a Zdeněk Burian, jehož pracím byl věnován prostor na výstavě Planeta Eden. Svět zítřka v socialistickém Československu, kterou Pospiszyl připravil spolu s Ivanem Adamovičem pro brněnský Dům umění v roce 2010. Rozsáhlý projekt dokumentoval silnou pozici vědecko-fantastického žánru v socialistické populární kultuře na široké škále vizuálního materiálu (kniha, komiks, film a výtvarné umění) z období 1948 až 1978.

Tomáš Pospiszyl se hlásí ke generaci, pro kterou je vztah Východu a Západu stěžejním tématem a jeho odborná práce je vedena snahou vepsat východoevropské umění do globálního narativu umění.  Zájmem o hybridní formy umění přispívá k posílení takového uměnovědného přístupu, při kterém není objekt bádání zkoumán izolovaně od dalších projevů audiovizuální kultury. 

Autor/ka anotace
Veronika Menšíková

Publikováno
2017

Profesní životopis

Vzdělání, granty a stipendia

2016
jmenován docentem, FAMU v Praze

od 2004
Akademie múzických umění, FAMU v Praze, doktorandské studium

1995–1997
Center for Curatorial Studies, Bard College, New York

1989–1992
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, dějiny umění

 

1986–1991
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, teorie kultury

Praxe

od 2016
vedoucí Katedry teorie a dějin umění, AVU v Praze

od 2012
pedagog, AVU v Praze

od 2003
odborný asistent, FAMU (Centrum audiovizuální studií)

od 2002
člen iniciativy tranzit.cz

1997–2002
kurátor Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze

 

1992–1993
produkční výstavního programu Správy Pražského hradu

 

Výstavy

Výstavy a akce do databáze nezařazené

2017
František Skála, Jízdárna, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, Praha
Svatopluk Mikyta, Tlač, Galerie Krokus, Bratislava

2016
Daniel Steegmann Mangrané, Jsem čirý plyn, vzduch, prázdné místo, čas. Fotograf Gallery, Praha

 

2015
It Never Happens Twice. Performance Re-enactment in Recent Czech Art, OFF-Biennale, Horizont Gallery, Budapest

 

2013
Robert V. Novák, Časový optimista, Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň „13“, Plzeň

 

2012
Archiv Júliuse Kollera: Badatelna, tranzitdisplay, Praha

2011
Petr Kvíčala: Sight Specific, Centrum pro současné umění DOX, Praha

2010
Vladislav Mirvald, Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy, Plzeň
Planeta Eden, Dům umění města Brna; DOX, Praha (s Ivanem Adamovičem)
Bienále mladého umění, Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, Praha

2009
Formáty transformace, autoři konceptu: František Kowolowski, Rostislav Koryčánek, kurátoři sekcí: Vladimír Beskid, Karel Císař, Michal Koleček, Anetta Mona Chişa, Martina Pachmanová, Marie Polášková, Tomáš Pospiszyl, Dům umění města Brno, Brno
Multikino, kurátoři Tomáš Pospiszyl, Zbyněk Baladrán, tranzitdisplay, Praha

2008
Filip Turek, Kryptonormal, tranzitdisplay, Praha

2005
Alén Diviš, kurátoři Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Galerie Rudolfinum, Praha

2001
Laboratoř současných tendencí I. a II., NG, Veletržní palác, Praha

2000
Jindřich Prucha, Lomy, NG, Veletržní palác, Praha

1999
Kateřina Štenclová, Hranice události, NG, Veletržní palác, Praha

1998
Markéta Othová, Její život, NG, Veletržní palác, Praha
Petr Nikl, Jako motýl, NG, Veletržní palác, Praha

 

Spoluorganizace projektů

1999
Alexander Birchler a Teresa Hubbard, Kousky, NG, Veletržní palác, Praha
Martin Kippenberger, Muž, který zmizel, NG, Veletržní palác, Praha

1998
Dimensions Variable, současné britské umění, NG, Veletržní palác, Praha

 

Produkce výstav

1993
Jannis Kounellis, letohrádek Belveder, Praha

 

1992
Milan Kunc, letohrádek Belveder, Praha

Bibliografie

Bibliografie

Knihy, katalogy

 

David Korecký, Tomáš Pospiszyl: Krištof Kintera, Nervous Trees, Rudolfinum, Praha 2017.

Tomáš Pospiszyl, František Skála, Jízdárna / Riding School, Národní galerie v Praze, Praha 2017.

Tomáš Pospiszyl (ed.), Vladimír Ambroz, Akce / Actions, BiggBoss, Praha 2017.

Tomáš Pospiszyl (ed.), David Černý, BiggBoss, Praha 2017.

Tomáš Pospiszyl, Asociativní dějepis umění, tranzit.cz, Praha 2014.

Tomáš Pospiszyl (ed.), Zdeněk Pešánek, Kinetismus, Akademie múzických umění v Praze, Praha 2013.

Tomáš Pospiszy, Kotzmann, Fra / KANT, Praha 2012.

Tomáš Pospiszyl (ed.), Lukáš Jasanský, Martin Polák, tranzit.cz / JRP Ringier, Praha 2012.

Tomáš Pospiszyl (ed.), Dominik Lang: The Sleeping City, tranzit.cz, Praha 2011.

Tomáš Pospiszyl, Jan Pištěk – Živly / Elements, Arbor vitae, Praha 2011.

Tomáš Pospiszyl, Bohumil Konečný, Arbor vitae, Praha 2008.

Tomáš Pospiszyl, Zapomenutý malíř Bohumil Konečný, Arbor vitae, Praha 2007.

Tomáš Pospiszyl, Petr Kvíčala, červenec 1984 až 28. 2. 2006, Arbor vitae, Praha 2006.

Tomáš Pospiszyl, Venda Skálová, Alén Diviš (1900–1956), Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové, Praha 2005.

Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie, Fra, Praha 2005.

Tomáš Pospiszyl, Octobriana a ruský underground, Labyrint, Praha 2004.

Tomáš Pospiszyl, Lita Barrie, Jiří Černický, Videus, Divus, Praha 2003.

Tomáš Pospiszyl, Laura Hoptman (ed.), Primary Documents, A Sourcebook for Eastern and Central European Art Since the 1950s, The Museum of Modern Art a MIT Press, New York - Cambridge 2002.

Tomáš Pospiszyl (ed.), Piet Mondrian, Lidem budoucnosti, Triáda, Praha 2002.

Tomáš Pospiszyl, Kim Adams, The Powerplant, Toronto 2001.

Tomáš Pospiszyl, David Černý, Promrdané roky, život a dílo umělce, Divus, Praha 2000.

Tomáš Pospiszyl, Jindřich Prucha, Lomy, Národní galerie v Praze, Praha 2000.

Tomáš Pospiszyl, Před obrazem, antologie americké výtvarné teorie a kritiky, OSVU, Praha 1998.

 

 

 

 

Texty v publikacích

 

Film s dlouhými stíny, in: Loni v Marienbadu, film jako umění, Galerie Rudolfinum, Praha 2016, bez číslování stran (s. 11-16).

Jako vynálezce / As an Inventor, in: Jiří Černický, Divoký sny, Galerie Rudolfinum, Praha 2016, s. 57-62.

Od výtvarného umění ke konceptuální literatuře, In: Ondřej Buddeus a Markéta Magidová (eds.), Třídit slova. Literatura a konceptuální tendence 1949-2015, tranzit.cz, Praha 2015, s. 248-264.

Round Table: Pop and the Traveling Image, in: Darsie Alexander, Bartholomew Ryan (eds.), International Pop, Walker Art Center, Minneapolis 2015, s. 194-201.

Trojí reflexe Jána Mančušky, in: Vít Havránek (ed.), Ján Mančuška, První inventura, tranzit.cz / JRP Ringier, Praha 2015, s. 387-394. Anglická verze: A Threefold Reflection on Ján Mančuška. In: Vít Havránek (ed.), Ján Mančuška, The First Inventory, tranzit.cz / JRP Ringier, Prague 2015, s. 351–357.

Sochy, které nikomu nepatří. In: Pavel Karous (ed.), Vetřelci a volavky, Arbor vitae, Praha 2013, s. 414–430.

Pohyblivá sousedství. Paralely v díle Františka Kupky a Marcela Duchampa, in: Helena Musilová, Kupka, Cesta k Amorfě, Národní galerie v Praze, Praha 2012.

Svět umění v pohybu. Tvorba Františka Kupky a technologie zachycující pohyb, in: Alena Pomajzlová (ed.), Rytmy + Pohyb + Světlo. Impulsy futurismu v českém umění, Západočeská galerie v Plzni, Moravská galerie v Brně, Arbor vitae, Praha 2012, s. 42-77.

Poslové světla. Zdeněk Pešánek a kontext kinetického umění mezi světovými válkami, in: Alena Pomajzlová (ed.), Rytmy + Pohyb + Světlo. Impulsy futurismu v českém umění, Západočeská galerie v Plzni, Moravská galerie v Brně, Arbor vitae, Praha 2012, s. 176-197.

Alina Šapočniková in Prague, In: Agata Jakubowska (ed.), Alina Szapocznikow, Awkward Objects, Museum of Modern Art, Warsaw 2011.

Tomorrow’s Worlds, in: Alex Farquharson, Łukasz Ronduda, Barbara Piwowarska (eds.), Star City, The Future Under Communism, Mammal Foundation and Nottingham Contemporary, tranzit.at, Warsaw 2011.

A Glass Hill and Illuminated Crossroads. In: Adam Budak (ed.), Fabricators of the World, Scenarios of Self-Will, Schloss Trautenfels, Universalmuseum Joanneum, Graz 2010.

Look Who is Watching: Photographic Documentation of Happenings and Performances in Czechoslovakia. In: Claire Bishop, Marta Dziewańska (eds.), 1968–1989, Political Upheaval and Artistic Change, Museum of Modern Art, Warsaw 2009.

Live Coverage of the Past, National and Personal History through New Media. In: Transitland, Video Art from Central and Eastern Europe 1989-2009, Ludwig Museum, Budapest 2009.

Vlastní texty zařazené do databáze

Video

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu