Případ pro začátečníka

Diplomová práce Jana Lesáka Případ pro začátečníka (2011) čerpá předlohou a námětem z filmu režiséra Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata (1969). Autor si snímek pro sebe typicky apropriuje a na výstavě v pražské Fotograf Gallery se snaží o jeho doslovnou materializaci, proměnu filmu v objekt. Ke zdánlivě obtížné změně formátu vizuálně-časového média do podoby předmětu dochází jednoduchým přepsáním mluveného slova zvukové stopy na archy bílého A4 papíru, které zpravidla obsahují jeden řádek a simulují tak jednotlivá políčka filmu. Výsledný film – balík papírů naskládaných na sebe – je posléze obrazově zdokumentován a vystaven v podobě čtyř fotografií. Ty jsou dále kombinovány s diagramem zaznamenaným přímo na stěně galerie a se souběžně promítaným Juráčkovým filmem. Lesák tedy původní snahu o materializaci popírá a cíleně nenaplňuje, aby tak v instalaci poukázal na samotnou problematiku vizuálního zobrazování a uzavřel ji v opakující se smyčce.

„Na toto vcelku jednoduché dílo Jana Lesáka se dá uplatnit hned několik teoretických postulátů od ztráty aury uměleckého díla Waltera Benjamina, vztahové estetiky a postprodukce Jeana Bourriauda až po praktiky „re-enactmentu“ a psychoanalýzy. Spojuje v sobě dvě zdánlivě protichůdné metody – empatickou a mechanickou. Možná právě toto spojení v díle zlomkovitě zachycuje něco z kafkovské absurdity filmů Pavla Juráčka.” (Edith Jeřábková, Aby všechno sedělo a děj měl spád  (Poznámka k dílu Jana Lesáka Případ pro začátečníka), 2011)

Do širšího povědomí Lesák vstoupil výstavou své diplomové práce Případ pro začátečníka ve Fotograf Gallery (2011). Vystavený projekt byl záznamem dlouhodobého procesu, jehož podstatou byla transformace filmové složky do objektu. Lesák vystavil fotografii bloku papírů A4, na které strojově přepsal veškeré mluvené slovo z filmu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata. Na dalších fotografiích Lesák divákovi umožnil nahlédnout do bloku, do dalších řádků filmu. Diagramem na stěně pak ukázal hloubku propisu a působivost textů. Lesák film transformoval do objektu a objekt do fotografie, zachoval a dal nám vytušit linii děje, ale vše se odehrávalo najednou, v jednom čase. Postkonceptuální přístup k práci a zájem o apropriaci se od této chvíle stal zásadním tématem Lesákových děl.