Ripple effect

Karina Kottová je od roku 2015 ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého a od začátku svého působení se tuto instituci snaží postupně transformovat podle aktuálních potřeb české umělecké scény a výzev současné doby, jakými jsou férové pracovní podmínky v uměleckém provozu, společenská role uměleckých institucí nebo jejich ekologická udržitelnost. Společnost Jindřicha Chalupeckého se postupně proměnila v kurátorský kolektiv, který se na chodu této instituce podílí koncepčně, produkčně a organizačně, přičemž se primárně soustřeďuje na podporu umělecké práce, reprezentaci českého umění v mezinárodním kontextu či zvaní zahraničních umělců a umělkyň, kurátorů a kurátorek nebo jiných odborníků na rezidence v českém prostředí, na které častokrát naváže další spolupráce.

Z několika programových linií, které Společnost v současnosti rozvíjí, je tou nejznámější Cena Jindřicha Chalupeckého pro vizuální umělce do 35 let. Tato cena byla v průběhu posledních let podrobena intenzivní reflexi a postupné transformaci do podoby, která v první řadě podporuje vznik nových děl a práci umělců v dané věkové kategorii. Aspekt soutěžení se postupně dostal do ústraní a namísto toho se znovu formuluje úloha a funkce této instituce v kontextu současného stavu (nejen) české umělecké scény.

Tato témata jsou artikulována i v koncepci výstavy Ripple Effect (2017), kterou Karina Kottová připravila ve spolupráci s kurátorkou Fatoş Üstek. Prezentovaná díla byla vybrána z prací zaslaných do aktuálního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, které se ale nakonec neposunuly do finálního okruhu nominovaných. Ripple Effect však není přehlídkou neúspěšných kandidátů, která by znovu přehodnocovala jejich kvalitu, ale výstavou založenou na spekulativních narativech, skrze něž kurátorky adresují dynamiku soutěžení a otevírají otázky hodnot a hierarchií v uměleckém světě. V souladu se svými předchozími kurátorskými projekty Kottová k dané problematice nepřistoupila z přísně racionální perspektivy.  Ke studiu mladé české scény společně s Üstek použila především subjektivní přístup založený na mapování vlivů a inspirací, na sledování sítí a vztahů, které do procesu umělecké tvorby zasahují a formují jej. Výstava byla strukturována podobně jako tzv. ripple effect, tedy jako rozšiřující se kruhy na vodní hladině. Kurátorky si zvolily tři díla etablovaných umělců z mezinárodní scény, které pro ně otevíraly a naznačovaly tři směry artikulované jako radost, spekulace a temperament. Kolem nich se pak postupně, skrze díla českých umělců a umělkyň rozšiřovaly další náměty, otázky a diskurzy. Tři díla jako tři impulzy spouštějící dominový efekt a proud volných asociací se dotýkají zejména institucionálních a systematických témat v rámci uměleckého provozu. Kategorizace, posuzování a hodnocení odrážejí specifické politiky uměleckého světa a výstava Ripple Effect měla za cíl také prozkoumat, jak se v tomto systému vidí a situují samotní umělci.

Ripple Effect představuje formát výstavy, který experimentuje se svou strukturou, přičemž dialogy a konfrontace mezi uměleckými díly a samotnými umělci nechává rozehrát na několika úrovních. Široké spektrum témat, přístupů a narativů kurátorky organizují (a s díly zároveň do jisté míry manipulují) do nečekaných konstelací, které odkrývají nové souvislosti, a zejména pak institucionální mechanismy na místní i mezinárodní scéně.