Otec

Konceptuální portrét otce Luboše Plného je silnou existenciální výpovědí o lidském životě a také snad i určitou procesuální katarzí. Luboš Plný psal do tvaru spirály postupně všechna čísla odpovídající počtu dní života jeho otce. V takto zjednodušeném numerickém pohledu na jeho život se ukazuje typický paradox lidského vnímání vlastního života, tedy že je nekonečně dlouhý a zároveň jako pouhé mrknutí oka. Procesualita každodenních zápisů – pro Plného tak typická – a posedlost lidskou smrtelností se zde navíc vyjevují ve vztahu k blízkému. Dílo tak nejenže numericky sčítá čas života autorova otce, ale implikuje též čas synem strávený při jeho vytváření. Třebaže jsou zde k vidění pouze čísla, z díla neodbytně čiší hloubavý pohled na lidskou existenci.