Nostalgie

Dílo Nostalgia tvoří tři metry vysoká bílá ulita svým atypickým rozevřením vyzývající diváka k bližšímu kontaktu. Název odkazuje k filmu Andreie Tarkovského. Dílo bylo zakoupeno do sbírek Národní galerie v Praze v době kdy Díaz ještě studoval na Akademii výtvarných umění jako práce nejmladšího zastoupeného umělce. Přestože se jedná o velmi ranou práci, předesílá již několik esenciálních charakteristik Díazovy tvorby až do současnosti. Ukazuje jeho zájem o přírodu a její spojení s lidskou kreativitou, z níž čerpá fyzický tvar objektu, který v sobě propojuje naturální s ideály zlatého řezu a Fibonacciho čísla. Forma je však pouze pozadím, na němž se rozehrává široký repertoár významů. Ulita je modelovým případem obydlí, respektive prostoru, který může člověk v metaforickém smyslu využívat. Divák má možnost s ulitou do půlky těla splynout, aby v jejich útrobách vnímal specifický, prakticky nerozeznatelný reprodukovaný zvuk. Tento intimní zážitek diváka s dílem a možnost plného zážitku až v případě divákovi přímé participace, je nejzákladnějším principem Díazovi komunikace.