Jan Svoboda (photographer)

Jan Svoboda se ve svém díle vyjadřoval pomocí fotografie, označení „fotograf“ však odmítal a považoval se obecně za umělce. Jeho dílo vznikalo v těsném kontaktu s malíři a sochaři od konce padesátých do závěru osmdesátých let 20. století, přičemž zásadně ovlivnilo následující generaci fotografů. Vyznačuje se nebývalou lyrickou citlivostí, precizností a zahleděním do vnitřně výtvarných problémů. V dějinách české fotografie jde o dílo progresivní, přesto solitérní a těžko zařaditelné. Formou i obsahem svých prací Svoboda testoval prostředky i možnosti fotografie. Autoreflexivní kritika média, ke které ve své tvorbě nezávisle na soudobých konceptuálních tendencích dospěl, předznamenala vývoj fotografie na mezinárodní úrovni; ačkoliv předstihl globální trend, jeho jméno dosud není v dějinách světové fotografie dostatečně zakotveno. [1]

Svoboda byl romantik a v umění spatřoval nástroj sebevyjádření. K médiu dospěl postupně a jako fotograf byl autodidakt. V jinošském věku se pokoušel psát básně a poetiku nelze upřít ani jeho pozdějším fotografiím. Náměty jeho raného díla jsou důkazem okouzlení obyčejnými věcmi a vyhledáváním archetypů. Paralely nalézáme v díle Josefa Sudka, s nímž se Svoboda seznámil v roce 1958. Ve fotografiích z prvního desetiletí jeho tvorby se vyskytují podoby klasických zátiší – vajíčka, hrušky, česnek, kameny, ale i fragmenty krajiny, vesnického náčiní, interiérů či soch, přičemž je spojuje důmyslná práce se světlem i kompozicí. V počátcích se pro něj stalo zásadním tématem ohledávání existenciálního pocitu a současně i vztah k abstraktnímu expresionismu (např. série Kamenů; Melancholie, 1963, Povrch, 1967). V šedesátých letech vedle několika portrétů vznikla také ojedinělá série aktů (především Triptych – Vlna, Krajina, Zátoka, 1964) zachycujících zcela osobní intimitu (modelkou je druhá Svobodova manželka Anna Horáčková, později Svobodová). Umělec představuje ženské tělo či jeho fragmenty v abstrahujícím lyrismu citového charakteru, kladoucím něhu před smyslnost, jehož paralelu lze hledat u Svobodova přítele, malíře Stanislava Podhrázského, jehož díla Svoboda také fotograficky reprodukoval.

Zatímco Josef Sudek ve čtyřicátých a padesátých letech anachronicky přešel ke grafické formě provedení pozitivu pomocí pigmentových tisků na listech ručního papíru a v šedesátých letech dospěl až k artistní adjustaci fotografií formou multimateriálových puřidel či veteší, Svobodova originalita předvedení pozitivu si od počátku zakládala na statusu díla jako obrazu ve své hmotě i povrchu. Fotografie-obraz pro Svobodu nebyla reprodukovatelným výstupem technického aparátu, ale svébytným třídimenzionálním objektem. „Divák je nucen vnímat [Svobodovu] fotografii jako věc sui generis, jako objekt, ne jako iluzi,“ píše Antonín Dufek.[2] V kontextu tehdejších výstavních fotografií, které se až do přelomu šedesátých a sedmdesátých let obvykle držely předválečných formátů 30 × 40 cm a byly rámovány do skla, se jednalo o revoluční přístup.

Svoboda pro svá fotografická díla vymyslel adjustaci, kdy zvětšeninu nalepil na tvrdou podložku (sololit, karton), kterou následně zezadu vyztužil kovovou tyčovinou. To umožnilo zavěšení fotografií tak, aby mírně odstupovaly od zdi. Na čelní, sklem nepřekrytou stranu se po vzoru malířů často podepsal a napsal vročení. Antonín Dufek v této souvislosti ale upozornil, že může jít o praxi vztahující se k výrobě reklamních poutačů do vitrín, s nimiž měl Svoboda díky svému zaměstnání zkušenost. [3]  Aby fotografická díla dosáhla onoho statusu obrazů-originálů, Svoboda některé své negativy dokonce ničil. Ve svém vrcholném období od konce šedesátých let pak vytvářel zvětšeniny až do formátů přesahujících jeden metr a fotografické papíry důsledně vybíral i s ohledem na jejich povrch. [4] Tento objektový přístup k fotografiím logicky zvyšoval cenu, kterou Svoboda za svá díla požadoval [5], odměnou však byl komplexní divácký zážitek, který do obrazu vstřebával aktuální prostředí (prostor, světlo).

Důležitým východiskem Svobodovy tvorby bylo jeho vnitřní sepětí s pražskou výtvarnou scénou a naopak absence propojení s fotografickými kruhy. Jeho první ohledávání výtvarného umění nastalo na střední Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, kterou absolvoval v roce 1954 se specializací na scénické výtvarnictví. Jelikož jej zajímaly dějiny umění, podal si následně přihlášku na pražskou Filosofickou fakultu, o čemž svědčí pozvánka k přijímacímu řízení v jeho pozůstalosti. [6] Ačkoliv byl zdařilým kreslířem, nakonec nastoupil na dvouletou vojenskou službu a oženil se se svojí spolužačkou a malířkou Julií Oberdingovou (1933–1998). Po návratu z vojny se v prostředí jejich pražského bytu a Juliina ateliéru poprvé učil vyjadřovat pomocí fotoaparátu. Již tehdy se kromě zátiší zaměřil i na blízkou průmyslovou krajinu. Volba fotografie coby média, v němž tvořil, Svobodovi následně způsobila potíže v rámci zakázkové práce, jelikož neměl fotografické vzdělání a do Svazu výtvarných umělců byl jako kandidát přijat až v roce 1969.

Svoboda se tak jako autor nejprve hledal v kontextu svého zaměstnání na pozici propagačního grafika v několika socialistických podnicích (Stavoprojekt, Sovětská kniha a Obuv Praha). Fotografii praktikoval ve volném čase, ale již v šedesátých letech přes absenci oficiálního povolení působil jako aktivní zakázkový fotograf. Jeho prvním zákazníkem se stal jeho spolužák ze střední školy, sochař Aleš Veselý, který jej pozval zdokumentovat výstavu Konfrontace II (1960) a následně i svou vlastní tvorbu, výstavy či ateliér. Dalším spolužákem ze školy, který jej přizval k tvůrčí realizaci, byl Jan Švankmajer (1962), spolupracoval ale i s Emilem Radokem (1964) nebo s Václavem Ciglerem. Další zákazníci-přátelé pocházeli z okruhu skupiny Máj 57, k níž se Svoboda a jeho žena Julie přidali před poslední výstavou skupiny v roce 1964 (mj. Stanislav Podhrázský, Zbyněk Sekal, Zdeněk Palcr). Veselý nastartoval intenzivní osobní spolupráci s několika dalšími sochaři, především se Zdeňkem Palcrem, Stanislavem Kolíbalem, Zbyňkem Sekalem či Milošem Chlupáčem (zakázka fotografií do jeho nakonec nevydané knihy Pojednání o plastice; 1966). Významné propojení s díly jiných autorů mu přinesla také spolupráce s časopisem Výtvarné umění (1965–1970), pro který kromě několika zmíněných dokumentoval i dílo Františka Pacíka, Martina Reinera, Olgy Karlíkové či Václava Boštíka. V roce 1971 se již jako mladý oceňovaný autor nechal zaměstnat na pozici fotografa v Uměleckoprůmyslovém museu (do 1983), kde se jeho do té doby tvůrčí nazírání na umělecká díla jiných autorů vlivem rutinní práce utlumilo.

Zlom ve vývoji Svobodova díla nastal v souvislosti s jeho první autorskou výstavou v Galerii na Karlově náměstí, která proběhla několik týdnů po invazi spojeneckých vojsk v roce 1968. Výstava, kterou zprostředkovala a uvedla Anna Fárová, nastartovala vrcholné období Svobodovy tvorby trvající přibližně do roku 1972, kdy vznikla převážná část jeho nejvýznamnějších děl. Role Fárové byla stěžejní – Svobodu vytáhla z jeho domácí klauzury a riskovala i tím, že do jinak výtvarné galerie pozvala fotografa. Ten si dal ale záležet; k instalaci přizval Stanislava Kolíbala a katalog mu upravil Zbyněk Sekal. Radikálnost instalace se suchým listím na zemi, s fotografiemi instalovanými v různě početných skupinách i rytmech, bez zasklení anebo v prostoru, jejichž náměty se dotýkaly každodennosti, ač bylo jejich provedení exkluzivní, vzbudila náležitý ohlas. Nakonec měla čtyři reprízy, postupně uváděné i dalšími teoretiky. [7]

Svobodu úspěch vyprovokoval ještě k větším autorským gestům – jeho fotografie se zvětšovaly, zaměřoval se na nepatrné epizody vidění (námětem se stává světlo samotné, např. S přílivem modravým, 1968; Modrý obraz, 1972) a liboval si v cyklech řešících výsostně výtvarné problémy tonality a odstínů snímané skutečnosti či absolutně promýšlené kompozice a prostor obrazu (např. cykly číslovaných fotografií Pokus o ideální proporci; Polovina; Předobraz; Obraz, který se nevrátí; Stůl). Do svých fotografií vedle dříve oblíbených archetypálních předmětů vnášel také pomíjivé elementy (světlo, květiny, sůl, stav věcí v prostředí svého vlastního bytu), duchovní odkazy (ve smyslu citací díla jiných umělců, které nahradily v rané tvorbě fotografované náboženské sošky) i odkazy na své vzory (zachycoval především Cézannovy reprodukce či knihy o něm, svoji knihovnu), které dospěly až ke stále častějšímu vkládání vlastních fotografií do fotografií nových (poprvé Interiér III, Hrušky, 1968 na výstavě 1968; [8]). Do díla pronikalo i bytostné pochybování o fotografii, které Svobodovým pocitům dominovalo. Klíčovou pro něj byla výstavba fotografického obrazu pomocí valéru, který se stal projekční plochou obsahu a sdělení díla. Podle Antonína Dufka jsou Svobodovy snímky „svébytné objekty, které skutečnost spíše reprezentují než zobrazují“. [9] Lze je přirovnat spíše k malířskému plátnu než k mechanicky založené fotografii. Jaroslav Anděl zase o Svobodově díle prohlásil, že zde „fotografie uskutečňuje svůj dávný sen a dosahuje autonomního uměleckého obrazu“. [10] Umělcovy prostředky jsou minimální a jednoduché, vnitřní sdělení jeho děl však v tehdejší fotografii nemělo srovnání.

Zdůrazňovaným základem Svobodovy tvorby byl jeho vztah k umělecké tradici, která jej více či méně vědomě ovlivnila. Zřejmý je jeho vztah k avantgardní fotografii – Dufek připomněl především Jaromíra Funkeho, Anna Fárová zase jeho studium časopisů Volné směry nebo Minotaure s fotografy Man Rayem, Brassaïem a Štyrským. [11] Mnohokrát řešená návaznost na Josefa Sudka nebyla u Svobody přímočará a jejich dílo vycházelo z odlišných principů [12], přestože Svoboda ve svém díle Sudka reflektuje a vzdává mu explicitní poctu (cyklus Fotografie podle Josefa Sudka, 1969–1973). Vedle neskrývaného obdivu a studia Cézannova díla (skrze černobílé reprodukce) [13], které se projevilo v odkazech i v základu Svobodovy tvorby, na něj měla vliv také soudobá česká výtvarná scéna, přičemž zde významnou roli sehrála tvorba autorů, jejichž díla zakázkově reprodukoval (Stanislav Kolíbal, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Aleš Veselý).

Jedním z důležitých principů, jimiž se Svobodova vnitřně soudržná tvorba vyznačuje, bylo intimní prožívání vlastní skutečnosti a až meditativní aspekt procesu vzniku jednotlivých snímků. „Svým založením je Svoboda donkichotským typem romantického umělce, který není ochotný smířit se s přízemní životní realitou a vytváří si svůj autonomní vnitřní svět,“ napsal Petr Balajka rok před Svobodovu smrtí. [14] Většina děl vznikala v prostředí autorova vlastního bytu (který za tímto účelem společně se svou manželkou Annou cíleně vizuálně upravil), ve fotografickém ateliéru Uměleckoprůmyslového musea či v místě pracovních zakázek realizovaných v ateliérech umělců. Jeho tvorba zrcadlí redukci výrazových prostředků na minimum, Svoboda sám však zdůraznil, že není minimalista, ale realista a romantik. [15] Věci v jeho bezprostředním okolí často reprezentovaly stále se vracející téma vzpomínek, především na dětství a domov. Státní ideologickou cenzurou proto procházel bez újmy a své fotografie tak mohl prodávat různým institucím. Jeho dráždění fotografie bylo natolik vnitřní, hloubavé a teoretické, že bylo někdy stěží pochopitelné i pro Svobodovo okolí, a jeho provokace se obracela především k médiu samotnému.

V roce 1975 měl Svoboda bezprecedentní retrospektivu svého téměř dvacetiletého díla v Moravské galerii v Brně (tehdy ještě žijící Sudek měl obdobnou výstavu až rok poté), kterou spolu s katalogem teoreticky zaštítil Antonín Dufek. Moravská galerie vzápětí nakupovala a částečně i darem obdržela Svobodovy fotografie, jejichž ceny byly v té době srovnatelné pouze s díly klasiků jako Funke či Drtikol. [16] Tou dobou začal mít Svoboda různé osobní problémy (operace žaludku, deprese, krátký pobyt na psychiatrii, alkoholismus, problémy ve vztahu), jeho věhlas se i přesto šířil. Zrcadlil se například v obdivu, jehož se mu dostávalo od studentů nedávno založené první katedry fotografie na pražské FAMU, nebo vřazením jeho díla do okruhu „Fotografii elementarnej“ polského teoretika Jerzyho Oleka v osmdesátých letech 20. století. Na ten pak s historickým odstupem navázal koncept české „nefotografie“ teoretiků Pavla Vančáta a Jana Freiberga. [17]

Mýtu o Svobodově umělecké genialitě napomohla i skutečnost, že byl v roce 1982 pozván k autorské výstavě do Photographers’ Gallery v Londýně (s reprízou v Museum of Modern Art Oxford, 1983). Ta se uskutečnila díky bezprecedentní, velkorysé podpoře Antonína Dufka a Moravské galerie v Brně, jaká v našem prostředí mezi fotografy neměla obdoby. Povědomí o Svobodovi se do zahraničí tehdy sice nerozšířilo, v retrospektivním pohledu má tato výstava ovšem zásadní význam. Mimo jiné se stala základem pro akvizice Svobodových děl do zahraničních sbírek, zpočátku především soukromých. Třebaže byl Svoboda v domácím prostředí vnímán jako fotograf, dostalo se mu uznání i na výtvarné scéně (především sešitová monografie v Jazzové sekci [18]; v devadesátých letech byl zásluhou Jaromíra Zeminy vystaven v Národní galerii).

Tím, že celou pozůstalost díla včetně archiválií od umělcovy vdovy do svých sbírek zakoupila Moravská galerie v Brně (2005), došlo k zpřístupnění Svobodovy tvorby širší veřejnosti. Nové projekty postupně navazují na různé, již odkryté aspekty jeho díla a umožňují věnovat se dále vybraným kapitolám či fragmentům Svobodovy fotografické práce. Jejich výstupem tak byla například výstava Jan Svoboda: Nejsem fotograf v roce 2015 (Moravská galerie v Brně), z důležitých zahraničních prezentací pak zase Jan Svoboda: Against the Light ve Photographers’ Gallery v Londýně (2020).

Atraktivita Svobodova díla v historické perspektivě nadále spočívá ve výtvarně vypjaté reflexi prostých námětů, přičemž jejich působivost umocňují zvolené formáty a objektové podání obrazů. Meditace jejich povrchů a tonalit je však dnes bohužel podmíněna i stárnutím materiálů, které již nemají vizuální kvality z doby svého vzniku, a narušuje je také muzejní úzus vystavování historických fotografií výhradně pod plexisklem, což je způsob prezentace odporující autorově vizi.

[1] Pro zahraniční paralely viz Pavel Vančát, Jan Svoboda, Praha: Torst, 2011; Pavel Vančát, Jan Svoboda: Obrazy fotografie, in: Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015, s. 2–19.

[2] Antonín Dufek, [text bez názvu], in: Antonín Dufek – Jana Teplá (eds.), Jan Svoboda, fotografie. Výstava k nedožitým šedesátinám autora / Jan Svoboda, photographs. Exhibition commemorating the Late Photographer’s Sixtieth Birthday (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně – Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1994, s. 3–7, cit. s. 4.

[3] Antonín Dufek, Zápas Jana Svobody s fotografickými institucemi ve čtyřech dějstvích, in: Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015, s. 20–25.

[4] Petr Balajka, Jan Svoboda, Praha: Odeon, 1991, s. 10.

[5] Analýzu cen fotografií viz v: Jiří Pátek, Krok za krokem. Vstup díla Jana Svobody do sbírky fotografie Moravské galerie v Brně / Step by step. Acquisition of works by Jan Svoboda for the photography collection in the Moravian Gallery in Brno, in: Jiří Pátek, Jan Svoboda. Dílo ve sbírkách Moravské galerie v Brně / Jan Svoboda. Work in the collections of the Moravian Gallery in Brno, Brno: Moravská galerie v Brně, 2020, s. 75–89.

[6] Pavel Vančát – Katarína Mašterová, Biografie, in: Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015, s. 234–151, cit. s. 236.

[7] Výstavu analyzovala Terezie Nekvindová, Jan Svoboda. Fotografie, in: Pavlína Morganová – Terezie Nekvindová – Dagmar Svatošová, Výstava jako médium. České umění 1957–1999, Praha: VVP AVU, 2020, s. 432–443.

[8] Na fotografii upozornil P. Vančát 2015, viz pozn. 1.

[9] Antonín Dufek, Jan Svoboda: Fotografie / Photographs (kat. Výst.), Ministerstvo kultury ČSSR, 1982, s. 9.

[10] Jaroslav Anděl, Jan Svoboda – výstavní retrospektivy, Revue fotografie XIX, 1975, č. 3, s. 74

[11] Dufek 1994 (pozn. 2), s. 3; Anna Fárová, Jan Svoboda. Fotografie (kat. výst.), Praha [Galerie na Karlově náměstí], 1968, nepag.

[12] Zdeněk Kirschner, Komparace I. Fotografie Josefa Sudka a Jana Svobody (kat. výst.), Roudnice nad Labem: Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem – Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1983.

[13] Více viz Jaroslav Anděl, Reprodukovatelnost valérů: Jan Svoboda a paradox modernistické fotografie, in: Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015, s. 20–25.

[14] Petr Balajka, Jan Svoboda, Praha: Odeon 1991, s. 43. Text je z roku 1989.

[15] Petr Balajka, Jan Svoboda – rozhovor k pětapadesátinám autora, Revue fotografie XXXIII, 1989, č. 3, s. 24–33, cit. s. 28.

[16] Pátek 2020, viz pozn. 5.

[17] Pavel Vančát – Jan Freiberg (eds.), Fotografie?? / Photography?? (kat. výst.), Klatovy: Galerie Klatovy / Klenová, 2004.

[18] Karel Srp, Jan Svoboda: fotografie, Situace 7 (příloha bulletinu Jazz), Praha: Jazzová sekce Svazu hudebníků, 1980.

Výběr z reprodukcí zakázkových fotografií uměleckých děl:

Stanislav Kolíbal: retrospektiva (kat. výst.), Praha: Národní galerie, 1997

Marie Judlová (ed.), Ohniska znovuzrození: České umění 1956–1963 (kat. výst.), Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1994

Jiřina Vydrová, Žena doby secese (kat. výst.), Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1980

Karel Srp, Stanislav Kolíbal: mezi prostorem a plochou, Praha: Svaz hudebníků, příloha bulletinu Jazz, Situace 6, 1980

Olga Herbenová – Milena Lamarová, Český kubistický interiér (kat. výst.), Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1976

Anna Fárová, Fotograf František Drtikol (tvorba z let 1903–35) (kat. výst.), [Praha]: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1973

Olga Herbenová, 90 a 1 židlí (kat. výst.), Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1972

Stanislav Podhrázský (kat. výst.), Litoměřice: Galerie výtvarného umění, 1972

Stanislav Podhrázský – obrazy, kresby (kat. výst.), Karlovy Vary: Galerie umění v Karlových Varech, 1971

[Miloslav] Hájek (kat. výst.), Praha: Nová Síň, 1970

Zdeněk Palcr (kat. výst.), Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1970

Grigorij Musatov (kat. výst.), Brno: Dům umění města Brna, 1970

Stanislav Kolíbal (kat. výst.), Praha: Špálova galerie, 1970

Socha a město (kat. výst.), Liberec 1969

Aleš Veselý (kat. výst.), Wien: Wiener Secession, 1969

Stanislav Podhrázský (kat. výst.), Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1969

Jan Kříž (ed.), Jeden okruh volby: Obrazy, sochy, objekty, grafika, kresby 1964–1967 (kat. výst.), Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie – Písek: Okresní muzeum, 1967

Stanislav Podhrázský (kat. výst.), Praha: Svaz čs. výtvarných umělců, 1966

časopis Výtvarné umění v letech 1965–1966, 1968–1970; 1990

Vojta Nolč (kat. výst.), Praha: Český fond výtvarných umění, 1964

František Šmejkal, Aleš Veselý (kat. výst.), Praha: Galerie mladých – Alšova síň, 1963

Běla Čermáková (kat. výst.), Praha: Český fond výtvarných umění, 1961

Výběr:

2022
Katarína Mašterová, Jan Svoboda – ein Fotograf unter Künstler:innen, in: Frédéric Bussmann – Philipp Freytag (Hrsg.), Zwischen Avantgarde und Repression. Tschechische Fotografie 1948–1968, Dresden: Sandstein Kommunikation, 2022. s. 128–135

2015
Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: Nejsem fotograf, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015

Jiří Pátek – Rostislav Koryčánek (eds.), Jan Svoboda: I’m not a Photographer, Brno: Moravská galerie v Brně, 2015

2013
Tomáš  Winter, Obraz, který není, in: Lubomír Konečný – Anna Rollová – Rostislav Švácha (eds.), Od kabaly k Titaniku. Deset studií nejen z dějin umění, Praha: Artefactum, 2013, s. 239–255

2012
Katarína Chlustiková, Jan Svoboda: dialóg fotografa s priestorovým objektom, diplomová práce, Praha: FF UK, 2012

2011
Pavel Vančát, Jan Svoboda, Praha: Torst, 2011

Josef Moucha, Obrazy z dějin fotografie české (kat. výst.), Praha: Galerie Václava Špály, 2011

2009
Vladimír Birgus – Jan Mlčoch, Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts (kat. výst.), Praha: Kant, 2009

2007
Adriana Primusová – Marie Klimešová, Skupina Máj 57. Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60 let (kat. výst.), Praha: Art D – Grafický ateliér Černý a Správa Pražského hradu, 2007

2004
Pavel Vančát – Jan Freiberg (eds.), Fotografie?? / Photography?? (kat. výst.), Klatovy: Galerie Klatovy / Klenová, 2004

2003
Tomáš Fassati, Múzeum umenia Benešov: výber zo zbierky českých a slovenských fotografov 20. storočia (kat. výst.), Bratislava, Galéria fotografie Profil, 2003

2002
Helena Rišlinková – Tomáš Pospěch – Lucia Lendelová, Česká a slovenská fotografie osmdesátých a devadesátých let 20. století / Czech and Slovak photography of the 1980s and 1990s (kat. výst.), Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002

2001
Antonín Dufek (ed.), Fotografie jako umění v Československu 1959–68: z fotografické sbírky Moravské galerie / Photography as art in Czechoslovakia 1959–1968: from the photographic collection of the Moravian Gallery (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně, 2001

1994
Antonín Dufek – Jana Teplá (eds.), Jan Svoboda, fotografie. Výstava k nedožitým šedesátinám autora / Jan Svoboda, photographs. Exhibition commemorating the Late Photographer’s Sixtieth Birthday (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně – Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1994

Ryszard Stanislawski – Christoph Brockhaus (eds.), Europa, Europa. Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, Stiftung Kunst und Kultur des Landes Nordrhein-Westfalen, 1994

1991
Jaromír Zemina, O světle: Václav Boštík: Kresby, Jiří Seifert: Sochy, Jan Svoboda: Fotografie (kat. výst.), Klatovy, Galerie Klatovy / Klenová, 1994 (text přetištěn v: Jaromír Zemina, Nekrolog, in: Petr Balajka, Jan Svoboda, Praha: Odeon, 1991, s. 156–157; Jaromír Zemina, Via Artis Via Vitae, Praha, Torst, 2010, s. 555–556)

Petr Balajka, Jan Svoboda, Praha, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1991

1989
Československá fotografie 1945–1989 (150 let vynálezu fotografie) (kat. výst.), Ministerstvo kultury ČSR, 1989

Daniela Mrázková (ed.), Co je fotografie. 150 let fotografie / What is Photography. 150 Years if Photography (kat. výst.), Praha: Čs. redakce VIDEOPRESS ve spolupráci s agenturou CREDIT PRAHA, 1989

Jerzy Olek, Elementarność fotografii (kat. výst.), Wrocław, Biuro Wystaw Artystycznych, 1989

Antonín Dufek, 150 = stopadesát fotografií (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně, 1989

1986
Jerzy Olek, Fotografia Elementarna (kat. výst.), Szczecin: BWA – Wrocław, Galeria „Foto-Medium-Art“, 1986

Tomáš Fassati, Méně (kat. výst.), Cheb: Galerie G4, 1986

1983
Zdeněk Kirschner, Komparace I. Fotografie Josefa Sudka a Jana Svobody (kat. výst.), Roudnice nad Labem, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem – Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1983.

1982
Antonín Dufek, Jan Svoboda: Fotografie / Photographs (kat. Výst.), Ministerstvo kultury ČSSR, 1982

1981
Lech Lechowicz – Vladimíra Pštrossová, Jan Svoboda, Czechoslovacja. Fotograf w pracowni rzeźbiarza (kat. výst.), Łódź: Łódzkie Towarzystwo Fotograficzne, 1980

Arnošt Nosek, O Janu Svobodovi, o fotografii, o umění, závěrečná teoretická práce, Praha: katedra fotografie FAMU, 1981

1980
Karel Srp, Jan Svoboda: fotografie, Situace 7 (příloha bulletinu Jazz), Praha: Jazzová sekce Svazu hudebníků, 1980.

1979
Antonín Dufek, Jan Svoboda, dreizehn fotografische Bilder (kat. výst.), Worpswede, Galerie Print, 1979

1978
Jaromír Zemina, Portret rzeźbiarza: Jan Svoboda w pracowni Zdenka Palcra (kat. výst.), Wrocław, Ośrodek Kultury i Sztuki, 1978 [přetištěno v: Antonín Dufek – Jana Teplá (eds.), Jan Svoboda, fotografie. Výstava k nedožitým šedesátinám autora / Jan Svoboda, photographs. Exhibition commemorating the Late Photographer’s Sixtieth Birthday (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně – Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1994, s. 16–17; Jaromír Zemina, Via Artis Via Vitae, Praha: Torst, 2010, s. 554–555]

Jaroslav Anděl, Strom (Fotografie) (kat. výst.), Brno: Dům umění města Brna, 1978

1975
Antonín Dufek, Jan Svoboda (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně, 1975

1971
Ondřej J. Sekora, Ateliéry (kat. výst.), Praha, DÍLO – Český fond výtvarných umění, 1971

1970
Jaromír Zemina, Jan Svoboda. Fotografie (kat. výst.), Olomouc: Svaz českých výtvarných umělců a Oblastní galerie, 1970 (přetištěno v: Jaromír Zemina, Via Artis Via Vitae, Praha: Torst, 2010, s. 551–553).

Jiří Mašín, Checoslovaquia: 100 grabados, 100 fotografias (kat. výst.), [México], [Universidad Nacional Autónoma de México], [1970]

1969
Jiří Mašín, Fotografické cykly a seriály (kat. výst.), Praha, Svaz československých výtvarných umělců, 1969

Anna Fárová – Zdeněk Palán, Jan Svoboda. Fotografie (kat. výst.), Praha: [Galerie na Karlově náměstí] a Benešov: [Šímova výstavní síň], 1968 a 1969

1968
Anna Fárová, Jan Svoboda. Fotografie (kat. výst.), Praha [Galerie na Karlově náměstí], 1968 (text přetištěn v: Anna Fárová, Jan Svoboda. Fotografie, in: Anna Fárová, Dvě tváře, Praha: Torst, 2009, s. 269–271)

Výběr:

2020
Terezie Nekvindová, Jan Svoboda. Fotografie, in: Pavlína Morganová – Terezie Nekvindová – Dagmar Svatošová, Výstava jako médium. České umění 1957–1999, Praha: VVP AVU, 2020, s. 432–441

2019
Jan Wollner, Fotit sochy, Art + Antiques, č. 6, 2019, s. 79–81

Bára Alex Kašparová, Vyportrétovat sochu, Artikl, č. 6, 2019, s. 5

2017
Pavel Vančát, Jan Svoboda (Obraz který se nevrátí), Fotograf 29, 2017, s. 8–15

Jiří Pátek, Dobové předpoklady k formování jedné z legend české fotografie, in: Lukáš Bártl – Petra Trnková (eds.), Fotografie především, Brno: Moravská galerie v Brně – B&P Publishing, 2017 s. 116–125

2016
Tomáš Pospiszyl, Fénixův popel (Jan Svoboda v Moravsék galerii), Art + Antiques, č. 2, 2016, s. 86–87

2015
Josef Ledvina, Médium a poezie (K výstavě Jana Svobody v Moravské galerii), Art + Antiques, č. 12-1, 2015, s. 24–31

2013
Jan Mlčoch, Fotografové & fotografky v netradičních uměleckých aktivitách. in: Jan Krtička –Jan Prošek (eds.): Dokumentace umění, Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 2013, s. 16-34

2012
Tomáš Pospěch, Další strany fotografie, Art+Antiques, roč. 11, č. 12-1, 2012-2013, s. 50-54

Tomáš Pospiszyl, Tichý věrozvěst fotografických obrazů, Lidové noviny XXV, č. 47, 24. 2. 2012, s. 10

Josef Moucha, Prokletý básník fotografie, Fotograf, roč. 11, č. 19, 2012, s. 94

Katarína Chlustiková: Obraz je obsahom, A2: kulturní čtrnáctidenník, roč. 8, č. 7, 2012, s. 12

2011
Jiří Machalický, Světlo, stín a tma, Ateliér, č. 7, 7. 4. 2011, s. 7

Tomáš Pospiszyl, Trvající tajemství Jana Svobody, Lidové noviny, 8. 11. 2011, č. 1008, s. 9

Katarína Chlustiková, Na pomedzí tretieho rozmeru / Deravé zrkadlo, in: Hana Buddeus – Mariana Dufková – Václav Janoščík – Johana Lomová (eds.), Ad Akta 1. Dějiny umění v rozšířeném poli, Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2011, s. 146–153

Jiří Machalický, Světlo, stín a tma, Ateliér, č. 7, 7. 4. 2011, s. 7.

2006
Michel Métayer, Odstín Jana Svobody, 10. 12. 2006 publikováno online:
http://www. centre-photo-lectoure. fr/images_ete06/CPL_ete06_svoboda_tch. Pdf

Josef Chuchma, Krůček a dílo maximalisty, MF Dnes, 19. 5. 2006, s. 9

2005
Aleš Kuneš, Fotografie ??, Ateliér, č. 7, 31. 3. 2005, s. 7.

2004
Pavel Vančát, Jan Svoboda / melancholie modernismu / melancholy of modernism (portfolio), Fotograf III, 2004, č. 4, s. 26–37

2001
Tomáš Pospěch, Jan Svoboda a svoboda obrazu, Ateliér, 2001, č. 3, s. 6

Josef Moucha, Výprodej z pozůstalosti rytíře fotografie Jana Svobody, Ateliér, 2001, č. 3, s. 6

1996
Antonín Dufek, Jan Svoboda, Umění a řemesla, 1996, č. 1, s. 24–27

1995
Josef Moucha, Jan Svoboda – fotografie, Ateliér, 1995, č. 21, s. 6

1994
Jaromír Zemina – Miloš Vojtěchovský, O světle v Klatovech, Ateliér, č. 6, 24. 3. 1994, s. 1

1990
/ek/ [Eva Kúnová], Odešli z našich řad, Ateliér, č. 3, 5. 2. 1990, s. 3

Petr Balajka, Za Janem Svobodou, Československá fotografie XLI, 1990, č. 8, s. 351–352

Anna Fárová, Jan Svoboda 1934–1990, Post, 1990, č. 3, nestránkováno

České umění 1908–1968: Osobnosti a hodnoty (Seznam exponátů), Ateliér, roč. 3, 10. 12. 1990, č. 25, s. 3

1989
Petr Balajka, Jan Svoboda – rozhovor k pětapadesátinám autora, Revue fotografie XXXIII, 1989, č. 3, s. 24–33

1987
Ladislav Šolc, Svobodův pokus o dialog, Československá fotografie XXXVIII, 1987, č. 11, s. 498–499

Petr Merta, Zátiší v současné fotografii, nepublikovaná závěrečná teoretická práce, Praha: Katedra fotografie FAMU, 1987, s. 23–30

1986
Antonín Nový, Soukromé krajiny Jana Svobody, Československá fotografie XXXVII, 1986, č. 10, s. 468–472

1984
Zdeněk Kirschner, Porovnání, Revue fotografie XXVIII, 1984, č. 1, s. 67–69

John Goto – Antonín Dufek, O Janu Svobodovi v Anglii, Revue fotografie XXVIII, 1984, č. 1, s. 62–66

Eva Stará, Komparace I, Výtvarná kultura, 1984, č. 1, s. 59

1983
Josef Kroutvour, Něha a krutost Jana Svobody, text k neuskutečněné výstavě v Kolíně, strojopis, 1979 (přetištěno v: Josef Kroutvor, Suterény, vybrané kritické texty 1969–1983, samizdat, Praha 1983, s. 108–111; Josef Kroutvor, Suterény, vybrané kritické texty 1969–2000, Jinočany: H&H, 2001, s. 163–167)

John Goto – Craigie Horsfield, Form and Reality, Creative Camera, prosinec 1983, č. 228, s. 1200–1203 (část přetištěna v: JohnGoto, O Janu Svobodovi v Anglii, Revue fotografie XXVIII, 1984, č. 1, s. 62)

1982
Liba Taylor, Jan Svoboda (an Interview), The British Journal of Photography 129, 18 June 1982, s. 646–649 (přeložené přetištěno v: Liba Taylorová, Interview s Janem Svobodou, in: Antonín Dufek – Jana Teplá (eds.), Jan Svoboda, fotografie. Výstava k nedožitým šedesátinám autora / Jan Svoboda, photographs. Exhibition commemorating the Late Photographer’s Sixtieth Birthday (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně – Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1994, s. 8–10).

Antonín Dufek, Dvě poznámky o Janu Svobodovi, Bulletin Moravské galerie v Brně XXXVII, 1982, s. 48–50

1978
Jan Kříž, Stůl ve fotografiích Jana Svobody, Revue fotografie XXII, 1978, č. 1, s. 21–24

1975
Jan Kříž, Z tvůrčí dílny J. Svobody, Československá fotografie XXVI, 1975, č. 11, s. 499–500

Jaroslav Anděl, Jan Svoboda – výstavní retrospektivy, Revue fotografie XIX, 1975, č. 3, s. 74

Antonín Dufek, O súbornej výstave Jana Svobodu, Výtvarnictvo, fotografia, film XII, 1975, č. 7, s. 496–500

K. O. Hrubý, Procházky po výstavách, Československá fotografie XXVI, 1975, č. 8, s. 61

1973
Anna Fárová, Ze sbírek UPM v Praze XIX. Jan Svoboda, Československá fotografie XXIV, 1973, s. 308–309 (přetištěno v: Anna Fárová, Dvě tváře, Praha: Torst, 2009, s. 409–410).

1972
-AK- (Alena Konečná), Procházky po výstavách, Československá fotografie XXIII, 1972, s. 65

Dufek, Antonín, Prehrštie výstav, Výtvarnictvo, fotografia, film X, 1972, s. 111.

1970
Dvořák, Karel, Tvář československé fotografie – Jan Svoboda, Československá fotografie XXI, 1970, s. 342–343

1969
-K. O. H. - (K. O. Hrubý), Procházky po výstavách (k výstavě v Kabinetu Jaromíra Funka), Československá fotografie XX, 1969, s. 61

1968
Anna Fárová, Zahajovací řeč k výstavě Jana Svobody, Galerie na Karlově náměstí, 9. října 1968, in: Anna Fárová, Dvě tváře, Praha, Torst, 2009, s. 272–273 (část uveřejněna in: Výtvarná práce XVI, 1968, č. 19, s. 5)

-dvk- (Karel Dvořák), Procházky po výstavách (k výstavě v Galerii na Karlově náměstí), Československá fotografie XIX, 1968, s. 469

Jan Svoboda, Z mého denníku 1974–1981, in: Antonín Dufek – Jana Teplá (eds.), Jan Svoboda, fotografie. Výstava k nedožitým šedesátinám autora / Jan Svoboda, photographs. Exhibition commemorating the Late Photographer’s Sixtieth Birthday (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně – Praha: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1994, s. 14