About the project
CZEN
Artlist — Center for Contemporary Arts Prague

Viktorie Langer

First Name
Viktorie
Surname
Langer
Other names - aliases
roz. Valocká
Born
1988
Place of work
Praha
Keywords
CSU Library
↳ Find in the catalogue

About artist

Obrazy Viktorie Langer (Valocké) lze jen stěží zařadit do jednoho konkrétního stylu. Navzdory snahám některých interpretů zasadit její tvorbu pod hlavičku surrealismu, symbolismu, art-brut nebo třeba street art, si je tato mladá malířka plně vědoma nemožnosti jakékoli přímočaré klasifikace a odmítá ji. To však neznamená, že bychom v jejích malbách nenašli vědomé odkazy na zmíněné styly, jež se zde nenásilně a přirozeně prolínají jak s inspirací současnou malbou, ale především pak i s vlastními prožitky z okolního prostředí a se subjektivním vnímáním současného světa.

V obsáhlém textu publikovaném na Artalk.cz a v katalogu k výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017, přirovnává teoretik Tomáš Jirsa její práci k alchymii či vaření, což odkazuje nejen k výše zmíněnému stylovému i formálnímu mísení a prolínání, ale také k samotnému procesu tvorby a experimentům s materiály. Tyto odklony od klasického zacházení s malbou se u Valocké začaly projevovat již v době jejího studia v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU a jsou stále důležité pro další vývoj a nacházení nových způsobů vyjádření. Připomenout zde můžeme obrazy z použitých prostěradel poznamenaných tělesnou stopou svých dřívějších majitelů. Valocká je pak různými způsoby namáčí, batikuje a následně je na některých místech „čistí“ Savem. V další vrstvě pak může být malba doplněna o jemnou kresbu nebo také o jednoduchý tag štětcem. Autorka někdy používá i enkaustiku, kdy vosk a barvu nahřívá  žehličkou a nechává materiál samovolně rozpíjet.

Podobným způsobem pak zachází se starými matracemi, které jsme mohli – ležící v prostoru či opřené o zeď – vidět na výstavě Schurwolle (Villa P651, 2017). Anebo třeba s gauči, které představila společně s velkoformátovými obrazy na výstavě finalistů CJCH 2017 v Brně. Velikost a formáty, které si vybírá (včetně prostěradel, matrací nebo pohovek, kde je to již předem dané), vždy jako by odkazovaly na přítomnost lidského těla – ať už se jedná přímo o zanechaný fyzický otisk těla nebo konceptuálněji o vědomě či podvědomě promítnuté tělo diváka. Jak podotýká Tomáš Jirsa: „Zatímco ke klasické lidské figuře s prověřenou anatomií je autorka přinejmenším lhostejná, figurálnost diváka stojícího před obrazem zde sehrává zásadní roli.“[1]

Některé motivy Valocká používá opakovaně, přičemž jde většinou o směs sebraných vizuálních momentů z vlastního pozorování (například obrázek smějícího se delfína na zapalovači), běžné předměty, zvířata, mytické bytosti (sedmihlavá hydra). Lidská figura se zde vyskytuje pouze v náznacích nebo v podobě rozpadlých starověkých soch. I přes to, že tato vyobrazení nevypovídají nic konkrétního a nejsou doslovná, lze v nich postřehnout kritický pohled na současný svět a jeho možnou postapokalyptickou budoucnost (ruiny soch, zkažená toxická krajina).

Na obrazech se většinou prolínají a překrývají tvary, skvrny a barevné stopy, ve kterých někdy jen matně rozeznáváme dané zobrazení. Často si nemůžeme být zcela jisti, zda jde opravdu o to, co si myslíme, že vidíme. Autorka nás však nechce záměrně mást, pracuje intuitivně a při práci dává průchod všem okolním vjemům a působením. Nejasnost či neuchopitelnost vnímané reality prožívá společně s divákem, i když s jistým nadhledem a klidem, ze stabilní pozorovatelské pozice. Je to jistě také díky několikafázovému a pomalejšímu postupu práce. Ve výsledném obraze je pak obsaženo vícero časových vrstev (podobně, jak tomu bývá na léty poznamenaných, již mnohokrát přetřených a počmáraných zdech): bezejmenné otisky z minulosti, na které autorka navazuje a dále zpracovává zmíněnými technikami, přidává svou vlastní symboliku, čistě vizuální nevysvětlené příběhy či postřehy ze svého nejbližšího okolí. K práci přistupuje s klidem, kritickým nadhledem i vtipem, nikdy však ne lhostejně vzhledem k upřímnosti svého sdělení.


[1] Tomáš Jirsa, CJCH 2017 speciál. Viktorie Valocká: Vítězství tvořivé zrady, Artalk.cz, 2017

Author of the annotation
Alžběta Cibulková

Published
2018

CV

studium:

2009–2015

Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Malba 2

2004–2007

Střední uměleckoprůmyslová škola na Žižkově, obor Malba

 

stáže, tvůrčí pobyty:

2017–2018

Rezidence v Het Wilde Weten, Rotterdam

2017

Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého

2016

Rezidence v Aténách, Athény Partahhiana, Arte-events, Řecko

2014

Stáž na Universidad Complutense Bellas Artes, Madrid

2012

Stáž v ateliéru hostujícího pedagoga AVU Floriana Pumhosela

2011

Stáž v ateliéru hostujícího pedagoga AVU Silke Otto-Knapp

Exhibitions

Solo exhibitions
2018
Caramello, kurátorka Karina Kottová, Oblastní galerie Liberec
Out of Time, Het Wilde Weten, Rotterdam

2017/18
Hormones Harmony, kurátorka Andreé Cooke, Czech Centre London, Londýn

2017
Gum Lagoon, kurátorka Nina Michlovská, Zahorian & Van Espen, Praha
Schurwolle, Villa P651, Praha

2016
Man don't care, Galerie DUB, Pardubice
Rotten Mango, Altán Klamovka, Praha
ArtBio, kurátorka Yvona Ferencová, Galerie města Blanska

2015
Černý sešity, Make Make gallery, Brno

2013
Keep your third eye open, Galerie Fra, Praha

2012
Victory, výstava v novinové galerii, kulturní čtrnáctidenník A2
Gyr Falcon, Galerie Etc., Praha
Řešení problému s měsícem, galerie 207, Praha

2011
Das Formal no Problem, galerie Room in, Ústí nad Labem
Group exhibitions not included in ARTLIST.
2018
VOLTA 14, Basel, Switzerland, represented by ZAHORIAN & VAN ESPEN
V4 Art Connects: Structures / Illusions / Interactions, Budapest Castle, Budapest, Hungary
Pocta suknu, kurátorky Emma Hanzlíková and Markéta Vinglerová, 8smička, Humpolec, Czech Republic

2017/18
Cena Jindřicha Chalupeckého : Finále 2017, Moravská Galerie, Brno

2017
A house of stone in a metropolis using all available light inhabited by those who invate others, La Galerie - Noisy Le Sec, Paříž
Sunday Display, kurátor Jagna Ciuchta, Krčský les, Praha

2016
Against Nature - mladá česká umělecká scéna, kurátoři Edith Jeřábková a Chris Sharp, Národní galerie : Veletržní palác, Praha
Alone, Sor-Troms Museum, Trastad, Norsko

2015
Černý koně, Adam Gallery, Brno
Diplomanti AVU, Národní galerie: Veletržní palác, Praha
Nejlepší krejčí ve městě, kurátoři Edith Jeřábková a Jiří kovanda, Hunt Kastner, Praha

2014
Bílá tma, Galerie Etc., Praha
31 nebo 42, Gavu, Praha
Umění a stín, galerie NOD a české centrum, kurátorka Edith Jeřábková, Praha

2013
Prague Biennale 6, sekce Flow, kurátorky Zuzana Blochová a Paricia Talacko, Praha

2012
My Place, Trafačka gallery, Praha
Intruder, Budova elektrických podniků, Praha

2011
Read it Read it, galerie NOD, Praha
Síla tří, galerie Gavu, Praha
Za hřbety knih, které jsem nečetla, Letohrádek Hvězda, Praha

Monography

Monography

GRAFT: 6. sympozium Litomyšl: Galerie Miroslava Kubíka, 2017

Cena Jindřicha Chalupeckého 2017, katalog k výstavě v Moravské galerii v Brně, 2017

Adam Budak: Against Nature, katalog k výstavě v NG v Praze, 2016

Articles

Alžběta Cibulková: Společný pohled na současný a budoucí svět/ Výstava finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, Flash Art, Roč. XIII, č. 46, 2018, s. 14-15

Tomáš Jirsa: CJCH 2017 speciál. Viktorie Valocká: Vítězství tvořivé zrady, Artalk.cz, 2017 (online: http://artalk.cz/2017/06/22/cjch-2017-special-viktorie-valocka-vitezstvi-tvorive-zrady/)

Václav Magid: Jak se zabydlet v odcizení, Artalk.cz, 2017 (online: http://artalk.cz/2017/10/04/jak-se-zabydlet-v-odcizeni/)

Edith Jeřábková: Viktorie Valocká, Art+Antiques, červen/2017, s. 30 (online: http://www.artcasopis.cz/clanky/viktorie-valocka)

„Sledovat trendy z NYC mi nepřijde jako nejlepší cesta,“ říká finalistka Chalupeckého Valocká, rozhovor pro Radio Wave, 2017 (online: https://wave.rozhlas.cz/sledovat-trendy-z-nyc-mi-neprijde-jako-nejlepsi-cesta-rika-finalistka-5962559)

Michal Novotný: Proti přirozenosti, Artalk.cz, 2016 (online: artalk.cz/2016/12/21/proti-prirozenosti/)

Video

Photo

Center for Contemporary Arts Prague www.fcca.cz 2006–2024
Report a problem