V sérii obrazů Požár v knihovně, Demonstrace, Zeměkoule a jiné pracujeme s odkazem kubismu. V dějinách umění představuje kubismus zásadní zlom jakožto hraniční předstupeň abstraktního malířství. Kubistická forma v této sérii funguje jako odkaz k dějinám, nikoliv jako analýza a geometrický rozklad reálných předmětů v malbě. Výrazným prvkem, který nezanechává diváka na pochybách ohledně dějinného kontextu, je ohraničeně vynechávané šepsované bílé pozadí bez malířských zásahů. V době, kdy jsme tuto sérii malovali, nám připadala podstatná jakási neaktuálnost a anachroničnost kubistického stylu v českém kontextu. Už jen samotné slovo „styl“ nemá v rámci současného umění nejlepší zvuk — umělec přeci vždy řeší obsah, hloubku a jádro problému. Slovem styl se obvykle míní něco „povrchního a neautentického“.
Při tvorbě obrazů postupujeme tak, že se předem dohodneme na námětu a způsobu zpracování. Potom malujeme společně na ploše jednoho plátna. To umožňuje pracovat s napětím, které vytváří dva — někdy více, někdy méně — viditelné malířské rukopisy.