O projektuNahlásit chybu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

František Matoušek

Jméno
František
Příjmení
Matoušek
Narozen/a
1967
Místo narození
Boskovice
Působiště
Praha
Klíčová slova
malba
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Malíře Františka Matouška (1967) charakterizují práce se specifickým materiálem – džínovinou. Je jedním z mála „šťastných“ autorů, kterým se podařilo nalézt vlastní autonomní výrazový prostředek fungující jako nezaměnitelné signum. Volba materiálu měla od počátku vliv na podobu vznikajících děl. Většinou se jedná o drobnější formáty, kterým odpovídají také komorněji laděná témata. Linii „džínových“ obrazů, v kterých střídá různé formální postupy, odstartoval po polovině 90. let 20. století sérií podobizen popových zpěváků a herců z doby normalizace. Zde ještě částečně navazoval na ironické strategie generačního uskupení LUXSUS (1995-98), v jehož rámci se ale od začátku profiloval jako autor s vyhraněnou vnitřní citlivostí vůči komerčnímu a ideologickému dobovému braku. Je zajímavé i dnes, s odstupem, sledovat Matouškovo „propichování bublin“, plíživé, nehlučné až diverzní demaskování nabubřelých a mediálně oslavovaných „hvězd“ showbyznysu, popkultury, módy apod. z pohledu někoho, kdo částečně jakoby přiznával stopy oslnění těmito „ikonami“, a kdo je zároveň nemilosrdně shazuje v jejich zdánlivé „velikosti“. Přitom volí křehkou formu páraného textilu. „Fosilní“ otisky paměti v textilním médiu. Proces autorova střízlivění a sebereflexe ztajený do pomíjivého materiálu.

 

Podobizny z poslední doby zastupují již jinou oblast Matouškovy zkušenosti. Autor tu zobrazuje členy rodiny, přátele a známé. Interpretuje akvarelovou předlohu své matky ve věku patnácti let. Zatímco zachovává věrnost podoby, propůjčuje modelu atributy dnešních teenegerů – mikinu s kapucou přes hlavu. Podobně podobiznu tety podle fotografické předlohy obléká do generačně vyhraněné džínové bundy. Vlastní dceru nechá na svém obraze sledovat večerníček na staré černobílé televizi československé výroby. Někde předkládá divákovi pouze talismany, které připomínají zesnulé příbuzné – řetízek se srdcem nebo křížkem, jinde vytváří skládané podobizny z archivních rodinných snímků (autoportrét). K autenticky zachyceným obličejům přiřazuje jiné vlasy, jiné účesy. Někdy situaci ještě zkomplikuje výsledným názvem obrazu, který vůbec nekoresponduje s jeho východiskem. Matoušek si pohrává s kontextem vlastní paměti, nad kterou staví pocitovou vizi něčeho vyššího, významnějšího a celistvějšího, co přesahuje jedince. Ironicky zpochybňuje vizuální informace jako archivní prameny, byť jsou na ně navázány i bezprostřední osobní vzpomínky. Spatřuje v nich prostor pro manipulaci, účelové posuny a mystifikaci lidského vědomí. Staví se skepticky k jakékoliv jejich adoraci. V čem naopak nalézá alespoň odlesk paměti nadčasové, časoprostorové, je krajina.

 

Téma krajiny, kterému se Matoušek věnuje souběžně s podobiznami, je pro něj dlouhodobě zajímavé. V úhrnu vytváří tři typy krajinných rámců – horizonty otevřených krajinných prostorů, intimnější výseky a zákoutí, samostatnou oblast pak tvoří krajina velkoměstská (včetně vybraných architektonických solitérů). Vzácně se tu potkává zvolená technika páraného textilu se smyslem pro iluzi prostoru. Struktura různě zahuštěné sítě textilních vláken je schopna vytvářet prostorově a světelně prostupné plochy, které kontrastují s dokonale vykrytými plochami akrylu. Prostřednictvím této technologie lze v ploše zaznamenat velké prostorové kontrasty stejně jako nepatrné takřka neznatelné světelné přechody. Také liniová kresba může být naprosto přesná. Podstatný je pro autora přenos emoce z otevřeného, spatřeného prostoru. Výsledný obraz nabízí koncentrovaný pohled na „dění v záběru“. Je-li na první pohled krajina zdánlivě banální (západ slunce, zasněžený horizont, mořská hladina), teprve po delším sledování obrazového povrchu vstupuje divák do jejího vlastního organismu, plného dějů. Ty jsou zachyceny v neobyčejných nuancích, téměř na hranici možností lidského oka. Ačkoliv Matoušek používá fotografických předloh, jedná se zpravidla o krajiny navštívené a prožité, což má svou důležitost. Autor cestuje a sbírá emoce z navštívených míst. Vytváří jakousi pomyslnou sbírku „obrazů“, ze kterých potom formuluje malířské výstupy – Norsko, Morava, New York, Berlín apod. Poslední obrazy čerpají náměty z prostředí ostrova Ibiza (Eivissa). Dnes turistický ráj, dříve výspa hnutí hippies. Matoušek jde s archeologickou důsledností po stopách historie místa. Ostrov celý procestuje, o všem se informuje. Kdo kdy ostrov navštívil, kdo „významný“ tu bydlel, kdo tu bydlí nyní. Co ho zajímá, osobně zhlédne, ohmatá zrakem. Z úhrnu poznaného si vytvoří představu místa, kterou teprve následně propojí s vizuálním zážitkem lokality. Vcítí se do její podstaty. Mapuje novodobá turistická „poutní místa“ a tím vytváří jakousi obecnější paměť. V propojení s obrazovou linií časem pohlcených a v čase mizejících portrétů a podobizen k divákovi doléhají odkazy na něco pomíjivého a zároveň se neustále opakujícího. Na tradici zvláštní kolektivní paměti, jejíž přesná podoba je sice zastřená a nepřiznaná, ale místy se dere zřetelně na světlo. Možná je to mlhavý pocit kontinuity vlastní existence, který jedinec zažívá při „cestování“, v přesunu prostorovém stejně jako časovém, horizontálním i vertikálním. Nebo je to jiná, významnější zkušenost, kterou není třeba popisovat, ale kterou je možné sdílet.

 

 

Autor anotace
Petr Vaňous

Publikováno
2008

Profesní životopis

Studia:
1993-1999 AVU Praha
Členství ve skupinách zařazených do databáze
Luxsus

Výstavy

Samostatné výstavy
2013
František Matoušek: Chtěl bych být krajinářem, Galerie 1. patro, Praha

2012
František Matoušek: Podle skutečnosti, Galerie Petr Novotný, Praha

2011
Kindertherapie, Gallery 5. patro, Prague

2010
de Nimes, Dox – the Centre for Contemporary Art, Prague

2009
Co na světě mám rád, Gallery 5. patro, Prague
New Yorky, Gallery ad astra, Kuřim

2008
Gallery Caesar, Olomouc

2007
Kdo mě dneska hlídá ,Gallery České pojišťovny, Prague

2006
GalleryA.M. 180, Prague
Gallery ad astra, Kuřim

2005
Gallery Ars, Brno

2003
Gallery Sokolská 26, Ostrava

2002
Gallery Václava Špály, Prague

2001
Gallery MXM, Prague

2000
Gallery Černý pavouk, Ostrava
Gallery Tvrdohlaví, Prague

1999
Gallery MXM, Prague

1998
Gallery Na bidýlku, Brno
Gallery Malá Špálovka, Prague
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2011
Duše krajiny, duch místa, Galerie U Betlémské kaple, Praha
Česká malba generace 90. let, Dům umění města Brna, Brno

2010
Sex extrémně líbezný, Galerie XXL, Louny

2009-2010
Oko a srdce. Sbírka Jiří Štarha, Galerie Šternberk, Šternberk

2008
Moderní a poválečné umění, současné umění, fotografie, Galerie 5. patro, Praha
Zátiší: David Adamec, Dalibor David, František Matoušek, Petr Pastrňák, Palác Adria, Praha
Na bidýlku: Umělci z okruhu Galerie Na bidýlku v Brně, Galerie Jelení, Praha
Světla měst a noční chodci, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové

2007
Hrubý domácí produkt, GHMP, Městská knihovna, Prague
Resetting, GHMP, Městská knihovna, Prague

2006
Akné, Gallery Rudolfinum, Prague

2004
Malíři 03, Painters 03, Gallery U bílého jednorožce, Klatovy; VČG, Pardubice

2003
Retroperspektiva, Dům pánů z Kunštátu, Brno
Artnow.cz, Výstavní síň Mánes, Prague

2000
Příběhy ze Středozemí, Stories from the Midland, USF Gallery, Bergen, Norway
Konfrontace, Confrontation, the Czech Centre, London, the Great Britain

1999
Per Plex, Gallery V. Špály, Prague

1998
Snížený rozpočet, Low Budget,Mánes, Prague
Harmonie, Gallery Václava Špály, Prague

1997
Luxsus, Gallery MXM, Prague
Mrtvé duše, Nová síň, Prague
Mělník 07, Castle Mělník, Mělník

1995
Zkušební provoz, Test Run, Mánes, Prague

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

ARTNOW.CZ (katalog, text: P. Vaňous), Praha 2003

P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008

Články, média, internet

1999

L. Lindaurová, Zpráva o stavu českého umění podle Matouška, Umělec 3/1999

M. Pesh, František Matoušek, Ateliér 13/1999

 

2003

M. Weber, Krásné obrazy, Ateliér 16-17/2003

 

2007

J. H. Vitvar, Nedostatkovější než riflovina, Respekt 39/ 2007

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz 2006–2017
Tyto stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR v rámci programu WebArchiv