Julius Reichel

„Co jsem ukončil školu se mi příčí popisovat vizuální obsah věcí.“ (Julius Reichel, Budoucnost je děsivý místo, Galerie Dolmen, 2020) Pokoušíme-li se jednotlivá Reichelova díla popsat na rovině jejich vizuálního obsahu, sklouzáváme k povrchnímu pojmenovávání a míjíme se s jejich vrstevnatou hloubkou. Umělcovy práce totiž mimo jiné spočívají právě ve vrstvení, utváření kódů a v komplexním pojetí současného světa. Jazykem Julia Reichela jsou vygenerované hashtagy, pojmy, hesla, memes, znaky. Autor se ve své tvorbě stává tlumočníkem „post-internetového balastu“, jak sám říká, a jeho práce je tak potřeba vnímat skrze lingvistiku. Důraz kladený mimo vizuální stránku díla nabízí nové možnosti čtení, které se v tomto případě stávají čtením doslovným. Čtenář se jednotlivé kódy může snažit dešifrovat, zařadit je do jemu známých vláken a vytvářet nová mezi-spojení, čímž na sebe nechává Reichelova díla aktivně působit – podobně jako „diskety do počítače“ (JR). Současnost autorovy práce spočívá v její nedefinovatelnosti.

Spíše než skrze její vlastní vizuální stránku, která se v tomto případě může zdát až příliš doslovná, je Reichelovu tvorbu příhodnější vnímat jako akci-pohyb, často spojený se slovem, resp. s textem. Například na veletrhu umění Vienna Contemporary, kde v roce 2019 vystavoval pod pražskou Karpuchina Gallery, Reichel během tří dnů popsal bílé stěny výstavní kóje náhodně generovanými hesly a znaky. Jednalo se o performativní freestyle poezii, která se navíc mísila s prvky vandalismu a pomíjivosti charakteristickými pro graffiti – kóje měly být na konci veletrhu samozřejmě odevzdány ve svém původním, netknutém white cube stavu. Stejný proces se odehrál i na výstavě VDIFF v brněnském Domě pánů z Kunštátu o pár měsíců dříve. Reichel měl během vernisáže živou performance, při níž popisoval všechny zdi a další, v okolí se vyskytující předměty. Tento skoro až obsesivní přístup k produkci a značkování je v autorovi hluboce zakořeněný vzhledem k jeho zkušenosti s graffiti scénou, která je mimo jiné charakteristická právě pohybem v prostoru spojeným s malbou. Pseudonymy, jež writerům kromě určité ochrany poskytují i příležitost vytvořit si na scéně (doslova) jméno, lze zase připodobnit ke kaligrafii. Zvolený pseudonym určuje písmena-znaky-symboly, které pak autor veřejně píše a osobitě tvaruje. Jméno Julius Reichel, které se v autorových dílech sporadicky objevuje pod iniciálami, je pseudonymem. Reichel jej v roce 2003 převzal po svém pradědovi, když žil v jeho bývalém bytě v Českých Budějovicích. „Podepisuju tím předávací protokoly, obrazy. Spoustu lidí neví, že to není mé skutečné jméno.“ (Julius Reichel, Budoucnost je děsivý místo, Galerie Dolmen, 2020) Podobně jako na graffiti scéně, i zde je hlavním účelem pseudonymu Julius Reichel podpis, rukopis.

Další možnou vrstvou, skrze niž lze k vnímání Reichelovy tvorby přistupovat, je autorem užívaný materiál. Kromě pláten to je především látka, která se k němu pravidelně navrací. V počátcích své umělecké dráhy autor s látkou z finančních důvodů pracoval jako s plátnem (nižší cena mu dovolovala větší produkci), časem se ovšem začala stávat vlastním předmětem uměleckého díla. Příkladem je série Balíky z roku 2012, která byla v témže roce vystavena v rámci výstavy Apocalypsa Now! v Domě pánů z Kunštátu. Dílo představovaly různé kusy oblečení svázané do balíků, které byly na vernisáži volně k rozebrání. Sérii Reichel ještě předtím umisťoval a ponechával i ve veřejném prostoru (např. parkoviště v Českých Budějovicích nebo vedle dálnice E55), kdy měla instalace, podobně jako na zmíněné výstavě, životnost jen několika málo hodin. Podobný princip zopakoval také v roce 2018 na výstavě Dark Energy / Ego Death Death Planet / Void Trap Save the Future? s Matyášem Maláčem v Holešovické Šachtě. Po celé ploše galerie rozsypal „hypebeast“ tenisky a návštěvník si mohl během vernisáže odnést svůj pár. Obě události byly spíše performancí, přičemž záměrně utvářely situaci odrážející chování dnešní materiálně posedlé společnosti. Vernisáže převzaly atmosféru známou z virálních videí, ve kterých při extrémních výprodejích a rozdávání zboží zdarma dochází k davovému šílenství. Situace na druhé zmíněné vernisáži výstavy byla o to komičtější, že páry bot byly rozdělené a rozházené po prostoru – mohlo tak dojít ke konfliktu mezi návštěvníky, kdy se každý z nich zmocnil jedné boty.

Výše zmíněné „hry“ jsou Reichelově tvorbě vlastní. Humor, který se v jeho dílech i performancích/happeninzích nachází, se může ve vteřině proměnit v hysterii – přesně jako tomu je v případě nejsledovanějších on-line videí, která mají být jakákoliv, jen ne nudná. Julius Reichel pracuje zejména se zahlceností dnešního světa, s vlastním bojem a s vlastní pozicí ve spletitosti této infrastruktury a mezi tím vším plave kraulem ve vizuálním a datovém smogu. Obrazy pak pod svým vlastním trademarkem 5G painting (v současnosti se v jeho dílech dokonce objevují odkazy až na 12G painting) abstrahuje na pouhé zdrojové kódy-přenosy-energii během tohoto procesu vytvořené. Akce-pohyb je pro Reichelovu práci zásadní: jeho rané intervence ve veřejném prostoru jako Zahalení (2011), Stoleček – Modrý (2012), Odpadky – Linie (2012) nebo Žebříky (2014) vždy spočívaly v narušování zajetého, fixního řádu. Žebříky tak například představovaly 13 šestimetrových žebříků rozhozených po městě Poděbrady, Stoleček – Modrý byl spontánně umístěný stolek mezi dvě absurdně umístěné lavičky a v rámci práce Volby – Plakáty (2012) umělec zase vystřihoval a prohazoval oči na plakátech francouzských politiků v ulicích Marseille. Prostor, ať už vnitřní nebo venkovní, tak Reichel využívá především k převracení, pomalovávání, popisování, negování nebo manipulování – stejně jako ve virtuálním světě je dnes i v tom fyzickém totiž možné v podstatě cokoliv.

2014
Audiovizuální a pohybová intervence na pomezí instalace, akce a performance, Dům Umění, České Budějovice (CZ)

2020
Julius Reichel:Budoucnost je děsivý místo, monografie, Galerie Dolmen, 2020
Galerie Dole 2018–2020, kolektivní katalog, Občanské sdružení Fiducia, 2020

2018
Julius Reichel:Fedex / Cash / Crypto / Sex, monografie, GAVU Cheb, 2018
Pocta suknu (Textil v kontextu umění), kolektivní katalog, 8smička, 2018
Post-War & Contemporary Art, aukční katalog, Etcetera Auctions, s.r.o., 2018
Julius Reichel: Evolution = evoluce / New = nový..., autorský katalogový list, Galerie Dole, 2018

2017
CREW/ní obraz, kolektivní katalog, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 2017

2014
Vysoký čas spojování odlišeného a vrstvení materiálu v roce 2014 / High time for combining the disparate and layering materials in 2014, kolektivní katalog, UMPRUM, 2014

Startuje globální kryptogalerie. Mezi stovkou umělců je i český výtvarník, Forbes, 2021, https://forbes.cz/startuje-globalni-kryptogalerie-mezi-stovkou-umelcu-je-i-cesky-vytvarnik/

Julius Reichel v Karpuchina Gallery, CzechMag, 2021, https://czechmag.cz/julius-reichel-v-karpuchina-gallery/

Úspech českého umelca: Julius predal svoje obrazy za bitcoiny, dostal sa tak medzi stovku výnimočných ľudí, Hashtag, 2021, https://hashtag.zoznam.sk/cesky-umelec-kryptogaleria/

Binance představilo prvních 100 tvůrců pro NFT tržiště, Česko reprezentuje Julius Reichel, kurzycz, 2021, https://www.kurzy.cz/zpravy/597380-binance-predstavilo-prvnich-100-tvurcu-pro-nft-trziste-cesko-reprezentuje-julius-reichel/

Kryptoměny vtrhly i do umění. Pražská galerie prodala obraz za bitcoin, iDnes, 2021, https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/bitcoin-prodej-obraz-julius-reichl-michal-zatrepalek.A210603_094520_ekonomika_kou

Než začne tvořit, musí se toulat. Julius Reichel namaloval první obraz v 28 letech, iRozhlas, 2018, https://www.irozhlas.cz/kultura/vytvarne-umeni/julius-reichel-ateliery-ceskych-umelcu-kamera-360-stupnu_1805141730_hm

Kontinuity Juliuse Reichela, Artyčok, 2018, https://artycok.tv/40145/kontinuity-juliuse-reichela

THE KINGS ARE BACK IS AN EXHIBITION OF NEW WORK FROM BLACK HOLE GENERATION, Fad Magazine, 2017, https://fadmagazine.com/2017/02/01/226873/

Obrazové houštiny Julia Reichela „zkrátka fungují“, Český rozhlas Vltava, 2017, https://vltava.rozhlas.cz/obrazove-houstiny-julia-reichela-zkratka-funguji-5058339

„Namby Pamby“ je pro Julia Reichela národ i umění, ČT24, 2017, https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2030560-namby-pamby-je-pro-julia-reichela-narod-i-umeni

Radek Wohlmuth: Julius Reichel portfolio, Art+Antiques, 2016, https://www.artantiques.cz/julius-reichel

Jiří Ptáček: Přímočarosti se Češi děsí, Milk & Honey 8/2016, s. 18–19

Julius Reichel, ČT ART,  https://art.ceskatelevize.cz/profil/julius-reichel-CX2wK

Julius Reichel, Havrlant Art Collection, https://havrlant.art/cs/julius-reichel

Julius Reichel, Karpuchina Gallery, https://karpuchina.gallery/cs/artists/julius-reichel

Julius Reichel, Artikl, http://artikl.org/pro-art-projekt/julius-reichel

Michal Novotný: Orient / Family Business: Power Failure, hand out, Kim? Contemporary Art Center, 2018